Článek
„Už na jaře jsme byli jediné covidové centrum Zlínského kraje, takže jsme jen plynule navázali. Od 14. září máme plné oddělení covid pozitivními pacienty. Nyní už jsou i vedle na JIP, takže jich tu máme sedmnáct. Jde o těžké až kritické stavy,“ popsala své pacienty sestra, která vede kolektiv třiceti sester a tří zdravotních bratrů.
„Na jaře byl ten příjem pacientů, když to srovnám, pozvolnější. Nyní je to chaotické, jde to rychle a jejich stavy jsou velmi vážné. Na rozdíl od jarních měsíců, kdy to byli lidé důchodového věku se spoustou přidružených diagnóz, nyní jsou to i mladší ročníky, i čtyřicátníci, v produktivním věku,“ uvedla Burešová.
Nikdy si nezvykneme
„S umíráním se setkáváme, pochopitelně. Na to si člověk nikdy nezvykne. Je to neúspěch medicíny. Pro každého se snažíme udělat maximum. Víc než smrtnost mě ale nyní děsí jiná věc,“ svěřila se Právu zkušená sestra.
Sociální pacienti se přestěhují do hotelů, v budoucnu by tam mohli jít i další nakažení
„Na jaře byl národ pospolitý, přijímal opatření s pokorou, jako nezbytnost. Teď tomu už tak není. Vidíme to kolem nás mimo nemocnici. Lidé často opatření ignorují, nechtějí se omezovat. A ta nekázeň se podepisuje na tom, co pak vidíme my tady. Světlo na konci tunelu teď nevidím. Bude to na dlouho,“ dodává Burešová.
Zdravotníci, kteří pracují pod jejím velením, v tuhle chvíli i přes další komplikace svůj život naprosto podřizují službě.
„Zatím se mi bez problémů daří doplnit směny, jakmile někdo vypadne. Sestry přijdou z domova, i když měly mít volno. Žádná z nich nebude zůstávat doma ani po uzavření škol. Všechny si zařídily hlídání. Respirátory máme, i lůžka, přesto se bojím, jaký by nastal problém, kdyby i přes všechnu snahu vypadlo víc lidí najednou,“ prozradila staniční sestra, která mezi svými podřízenými musela řešit jediný výpadek zdravotní sestry kvůli nákaze covidem.
Ve FN Brno přibývá nakažených, provoz sálů se snižuje na polovinu
„To je obrovský úspěch, vzhledem k tomu, že i v létě jsme tu měli covidové pacienty. Všechny procesy máme zvládnuté, pokud jde o ochranné obleky a systém práce. Ale to samozřejmě neznamená, že v těch oblecích netrpíme,“ říká.
„Máme už lehké respirátory, takže ty otlačeniny nejsou takové. Masky jsme vyřadili. Nejhorší je asi pocení v oblecích. Sestry si také stěžují na silné bolesti hlavy, nechutenství, dechovou tíseň a pocit na zvracení. Na jaře nám jedna kolegyně skončila na infuzní terapii, protože u ní nastal kolaps. Trochu jsme také minule podcenili pitný režim, takže jedna sestra měla následně zánět ledvin,“ dodala.
ON-LINE: Zatím nejvyšší průběžné číslo. Za středu přibylo 5679 nově nakažených
Šárka Burešová a její podřízení tráví při příjmu pacienta v ochranných oblecích, respirátorech, štítech a rukavicích i tři hodiny. Během dvanáctihodinové směny si pak proces oblékání, svlékání a dezinfekce, jež odhaduje na tři až pět minut, zdravotníci na oddělení ARO zopakují v průměru desetkrát.