VÝLETY Z KARANTÉNY: Přijďte navštívit zajímavé obyvatele Zoo Jihlava

Jihlavská zoo je domovem pro téměř 250 různých druhů živočichů, dohromady se zde zabydlelo téměř 1300 „obyvatel”. Ti jsou v prostoru zahrady rozdělení podle pěti kontinentů, chovaní tak jsou v expozicích podle místa jejich přirozeného výskytu.

Uzavření zoo pro veřejnost se dotklo i samotných zvířat. Zatímco některá si užívají většího klidu, jiným společnost návštěvníků chybí. Některá z nich si také těžce zvykají na to, že jejich chovatelé se teď kolem nich musí pohybovat v rouškách. Zoo je přitom domovem mnoha druhů, jež jsou ve volné přírodě zásahem lidí v ohrožení.

Klokánek rudohnědý je zdejším klenotem. Zoo ho chová jako jediná v kontinentální Evropě. Mimo australský kontinent je najdete ještě v britské Zoo Hamerton.

V Jihlavě se můžou chlubit i tím, že tyto malé klokany i úspěšně odchovávají, klokánky přitom zoo získala v únoru loňského roku. Ve zdejším chovu jsou dva samci a tři samice, každá z nich má již mládě.

Klokánek rudohnědý je největším druhem čeledi klokanů čtyřprstých, dosahuje velikosti většího králíka. Má šedohnědé až rezavohnědé zabarvení, většinou žije samotářsky.

Samice bývá březí kolem 22 až 24 dnů. Rodí jediné mládě, které zůstává ve vaku kolem 16 týdnů. Jihlavská zoo je přitom jediná mimo Austrálii, která chová všechny tři žijící druhy klokánků čtyřprstých.

Jihlavská zoo je domovem i pro kriticky ohrožený druh prasete visajanského. Minulý rok zde pro ně vznikla nová expozice s výběhem naproti pavilonu gibonů a babirus. Jejich původním domovem jsou filipínské ostrovy, v současnosti přežívají jen na posledních dvou menších ostrovech. Jsou ohrožována jak ztrátou přirozeného biotopu, tak jejich lovem pro maso.

Jedná se o malý druh prasat se štíhlým rypákem. U samců jsou příznačné dlouhé štětiny tvořící hřívu na zátylku a na zádech a nápadné výrůstky po bocích hlavy, které jim slouží při vzájemných soubojích. Většinou žijí v menších společenstvích po maximálně šesti jedincích. Občas se živí i živočišnou potravou. Samice rodí kolem tří až čtyř selat.

Tento prazvláštní tvor svým vzezřením připomíná kombinaci prasete a jelena. Odtud také pochází jeho jméno, babirusa v indonéštině znamená doslova „prasojelen.“ Velkými špičáky disponují samci, kterým se stáčejí v mohutných obloucích nad hlavou. Horní špičáky dokonce prorůstají lebkou.

Jihlavská zoo je jediná, která babirusy v Česku úspěšně odchovává, v současnosti zde mají pětičlennou rodinku. Domovinou tohoto zástupce čeledi prasatovitých jsou tropické deštné lesy na indonéském ostrově Sulawesi. Je však čím dál tím více ohrožován kácením těchto lesů.

„I v zoo na babirusu jen tak nenarazíte – v rámci Evropy se totiž kromě naší zahrady chovají už jen ve čtyřech zahraničních,“ zmínil ředitel zoo Jan Vašák.

Tohoto škrtiče, který dosahuje délky až dvou a půl metru, lze v přírodě potkat pouze v některých oblastech na karibském ostrově Portoriko. Nejčastěji se ukrývá v jeskyních, kde číhá ovinutý kolem krápníků na místní netopýry. Mláďata se pak nejčastěji živí drobnými ještěrkami, často se spokojí jen s ocásky, které spousta ještěrů v obraně odhazuje.

Hroznýši portoričtí mají šedohnědé zbarvení, které se na světle leskne do modravých tónů. Jako většina hadů žijí samotářsky. V Evropě se o tento druh stará pouze jihlavská zoo.

Levhart sněžný neboli irbis je další chloubou zdejší zoo. Tyto kočkovité šelmy zde chovají od roku 1994 a patří mezi jejich nejúspěšnější chovatele v Česku a na Slovensku. Irbisovi se též přezdívá král Himálaje.

Nápaditý je u něj dlouhý ocas dosahující délky jednoho metru, často tak bývá delší než zbytek jeho těla. Ocas irbisovi slouží hlavně ke kormidlování při skocích. Skočit dokáže až do vzdálenosti 15 metrů. Dalším využitím je tepelná izolace, kdy svůj ocas omotá kolem svého těla.

„Ve volné přírodě totiž žijí v oblasti centrální Asie, kde se nacházejí polopouště a teploty zde v zimních měsících dosahují klidně až -50 stupňů,“ zmínil ředitel Vašák.

Historie jihlavské zoo sahá do 50. let minulého století, kdy ve městě vznikl první zookoutek s velbloudy a kozami. Statut zoologické zahrady získal v roce 1982.

V posledních letech zahrada prošla rozšířením o nové pavilony a atraktivní expozice. Podle ředitele by se zoo také ráda více zaměřila na chov primátů. Důležitý je zde i chov kočkovitých šelem a plazů, kteří jsou podle ředitele jejich rodinným stříbrem.

Zahrada po dobu uzavření připravila alespoň pro děti internetovou poznávací soutěž NouZOOvka o dárky a vstupenky.