Článek
Podle ombudsmanky vyhlášky působí stejně absurdně jako zákaz zpěvu v Půlnočním království krále Miroslava v pohádce Pyšná princezna. Regulace podle ní narušuje právo na svobodu pohybu a posedávání mimo lavičky samo o sobě nemůže narušit veřejný pořádek nebo být v rozporu s dobrými mravy.
Plénum ÚS se soudcem zpravodajem Jaroslavem Fenykem ochránkyni práv vyhovělo s tím, že zastupitelstva přijala vyhlášky mimo věcnou působnost vymezenou jím zákonem.
Podle verdiktu soudu je rozhodující, že vyhlášky musí mít nějaký účel, v tomto případě deklarované zabezpečení veřejného pořádku, Ústavní soud ale s ohledem na rozsah zákazu takový účel nedovodil.
Jaroslav Fenyk
„Zakázané sezení na všech ostatních místech nemůže být samo o sobě místní záležitostí, která by mohla veřejný pořádek narušit. K tomu by bylo třeba nastoupení dalšího kvalifikovaného jednání. Není možné tvrdit bez dalšího možnost narušení veřejného pořádku zakázaným sezením např. na veřejně přístupném schodišti, které nemůže samo o sobě narušit veřejný pořádek žádným ze způsobů, kterými zákaz sezení obě města ve svých vyjádřeních k návrhu odůvodňovala,“ upozornil Fenyk.
Soudci se neztotožnili ani s tvrzením, že posedávání je předpolím vytvářejícím předpoklady pro narušování veřejného pořádku. Navíc není jasné, proč by například turista mohl v jednom městě usednout a dostal by pokutu, zatímco a pár kilometrů dál by mu nic nehrozilo.
„Přestává být naplňován požadavek předvídatelnosti práva, ze kterého vyplývá nutnost, aby v takových případech měl adresát dané právní regulace možnost v rozumné míře předvídat trestnost svého jednání a možnost regulovat své chování, předvídat právní důsledky svých činů, a to nejen pokud jde o osoby trvale žijící v dané obci, ale každého, kdo se na jejím takto regulovaném území nachází,“ vysvětlil Fenyk.
Podobné vyhlášky mají také v řadě dalších, většinou severočeských měst - například v Duchcově, Krupce, Bílině či Rotavě. Po verdiktu ÚS zřejmě městům nezbude nic jiného, než je zrušit.