Výběr informací o názorech Miloše Zemana na jmenování ministrů

K tomu, jak má prezident postupovat při jmenování ministra, se Miloš Zeman v minulosti vyjadřoval zejména v roli předsedy jednobarevné vlády ČSSD, kterým byl v letech 1998 až 2002. Hned při jejím sestavování se dostal do sporu s prezidentem Václavem Havlem, který váhal nad některými Zemanem navrhovanými jmény ministrů, konkrétně nad budoucími šéfy resortů zahraničních věcí a vnitra Janem Kavanem a Václavem Grulichem.

„Vycházím z článku 68 ústavy, ústava platí pro každého. Tento článek jasně říká, že prezident jmenuje na návrh ministerského předsedy členy vlády... Z něho jednoznačně vyplývá, že tady se nemůžeme ptát, kdo se komu líbí a kdo se komu nelíbí... Pokud jde o jakési personální veto, já se domnívám, že by bylo v rozporu s citovaným článkem 68,” řekl Zeman v červenci 1998 na Nově v pořadu 7 čili Sedm dní.

V něm se Zeman vyjádřil také ke způsobu odvolání ministra. „Jak víte, podle ústavy to navrhuje premiér a v takovém případě je to zaručené,” prohlásil tehdy. „Stručně řečeno - o tom, kdo bude ve vládě sociální demokracie, rozhodují sociální demokraté,” citovala pak Zemanova slova k tomuto tématu také v červenci 1998 Mladá fronta Dnes.

Neshody mezi Havlem a premiérem Zemanem kvůli personálním krokům se znovu objevily o tři roky později, když prezident Havel otálel se jmenováním ministra průmyslu a obchodu Miroslava Grégra místopředsedou vlády. „Ty výhrady nejsou ani osobní, ani politické, jsou to výhrady filozofické. Já prostě nesouhlasím s jeho viděním, s jeho pojetím ekonomiky, jeho 'technologické zóny' považuji za zničení naší země,” řekl Havel. Zeman na Grégrovi trval a Havel jej vicepremiérem jmenoval.

Havel se tehdy ke svému postupu vyjádřil pro Právo. „Jsem povinen odvolat ministra, kterého si premiér už nepřeje mít ve vládě, ale u jmenování nových ministrů to není tak úplně jisté... Kdybych seděl na Hradě jenom kvůli tomu, abych podepisoval, co přede mne jiní položí na stůl, pak bych tu svou funkci zesměšnil. A až se pan předseda vlády Zeman jednou stane prezidentem, určitě by se na mne zlobil, že jsem dopustil, že takovouto roli musí hrát i on,” prohlásil.

Havel se k některým Zemanovým návrhům na ministry vrátil ještě v rozhovoru pro Respekt v lednu 2003, krátce před odchodem z prezidentského úřadu. „Podle mého výkladu ústavy i podle výkladu ústavních právníků mohu jmenování odmítnout. Ale v takovém případě to samozřejmě znamená vážnou roztržku mezi prezidentem a premiérem. Žádný z těch případů se mi v té době nezdál tak vážný, aby stál za politickou krizi,” řekl.

Zeman se pak k prezidentským pravomocem několikrát vyjádřil i po svém (jak se nakonec ukázalo dočasném) odchodu z aktivní politiky v roce 2002. „Domnívám se, že prezident by se měl zčásti vzdát svých až monarchistických kompetencí právě ve prospěch sjednocujícího politického dialogu,” prohlásil například v deníku Právo v rozhovoru, který vyšel v roce 2003 v den prezidentské volby, v níž nakonec Zeman neuspěl.

„Podle naší ústavy jsou kompetence prezidenta značně omezeny. I když není pouhým kladečem věnců, jeho vliv se projevuje pouze v krizových situacích, jakou je například pád vlády a jmenování vlády nové. Jinak v kancléřském systému hraje rozhodující roli předseda vlády...,” napsal také Miloš Zeman v knize Jak jsem se mýlil v politice, která vyšla v roce 2005.

Jako prezident Zeman v roce 2014 během jednání o sestavování vlády Bohuslava Sobotky (ČSSD) vyjádřil výhrady k některým navrženým ministrům a také opakovaně řekl, že bude chtít po ministrech negativní lustrační osvědčení, což mohl být problém pro šéfa ANO Andreje Babiše. Nakonec prezident řekl, že Babiše jmenuje ministrem financí v případě, pokud projde prvním čtením služební zákon.

Na jaře 2017 Zeman protahoval odvolání Babiše z čela ministerstva financí. „Když ministerstvo financí nebude mít vedení, vlastně tím premiér ohrožuje ekonomickou stabilitu ČR, zejména její rozpočtovou politiku. A v koaliční smlouvě, která je závazným právním dokumentem, je napsáno, že premiér může odvolat člena jiné než své politické strany pouze tehdy, vysloví-li s tím souhlas předseda této strany, což je v případě hnutí ANO právě Andrej Babiš,” řekl v květnu 2017 Zeman v televizi Barrandov.

Nakonec Babiše odvolal, předtím ale například šéf senátorů ČSSD Petr Vícha hovořil o tom, že premiér Bohuslav Sobotka chce podat na prezidenta kompetenční žalobu. „Ať se vyjádří Ústavní soud, zda platí ona dikce ústavy, která říká, že prezident jedná na návrh, v tomto případě premiéra. Ale slovo návrh má v češtině naprosto jasný obsah. To znamená, návrhu se nemusí nutně vyhovět,” vyjádřil se Zeman v televizi Barrandov k možnému premiérovu podání k Ústavnímu soudu.

O možnosti kompetenční žaloby se hovořilo i v roce 2018, když Zeman odmítl jmenovat ministrem zahraničí kandidáta ČSSD Miroslava Pocheho. Premiér Babiš ale takový krok odmítl učinit. „Samozřejmě že kdyby k němu došlo, tak by to na pět let zhatilo naši spolupráci s Andrejem Babišem, to je nepochybné. Nicméně věřím ujištění Andreje Babiše, že nic takového nechystá,” vyjádřil se k této možnosti loni v červnu Zeman. ČSSD sice na nominaci svého kandidáta trvala, nakonec ale vláda vznikla bez něj, funkcí ministra zahraničí byl dočasně pověřen předseda ČSSD, místopředseda vlády a šéf vnitra Jan Hamáček. Koncem září Babiš oficiálně navrhl na post ministra zahraničí Tomáše Petříčka, kterého Zeman jmenoval v polovině října.

V roce 2019 vypukl spor o nového ministra kultury. Ministr Antonín Staněk (ČSSD) podal v polovině května demisi po kritice odborné veřejnosti. Zeman jeho demisi nepřijal. Babiš následně na žádost ČSSD navrhl odvolání ministra a současně jmenování místopředsedy ČSSD Michala Šmardy. Zeman s odvoláním Staňka několik týdnů otálel, podle ústavních právníků by přitom měla hlava státu postupovat bez zbytečného odkladu. Zeman naopak argumentoval tím, že mu ústava nestanoví žádnou lhůtu. Staňka nakonec z funkce odvolal ke konci července, nového ministra ale místo něho nejmenoval. Šmardu několikrát kritizoval. Řízením ministerstva kultury byl po Staňkově odvolání pověřen náměstek René Schreier. Šmarda se nakonec nominace na ministra sám vzdal a novým šéfem resortu se koncem srpna 2019 stal exministr zahraničí Lubomír Zaorálek (ČSSD).

V pátek 10. prosince prezident Zeman oznámil, že odmítá jmenovat ministrem zahraničí Jana Lipavského (Piráti). Vyčítá mu nízkou kvalifikaci nebo vztahy k Izraeli a visegrádské čtyřce. Ústava podle Zemana neukládá povinnost, aby musel akceptovat každý návrh, který je mu předložen. Výhrady má i k dalším kandidátům na ministry, ty ale jmenuje.