Vojtěch: Povinné očkování teď není možné prosadit

Samozřejmě je to stále náročné. Když jsem šel do druhého mandátu, trošku jsem ve skrytu duše doufal, že se bude všechno už zklidňovat. A ono to úplně tak není, byť na druhou stranu musím zaklepat, že se epidemiologická situace nějak zásadně nezhoršuje. Naopak to na posledních datech vypadá, že spíše stagnuje, možná se i trošku zlepšuje. Takže uvidíme, jak se to bude vyvíjet, ale určitě to není za námi, to je pravdou.

Ne. Vzal jsem to, a možná to bude znít skutečně idealisticky, ale tak, že je to služba tomu ministerstvu po všech těch lapáliích. Kdyby tam přišel někdo, kdo se to bude všechno znova učit, tak by to asi neprospělo věci. V tomhle směru to beru jako službu do voleb.

Když se podíváte na ta rozhodnutí, a teď nechci ukazovat na moje předchůdce, ale jsou to opatření, která byla primárně před mým nástupem. Asi třetí den mého druhé mandátu jsem rozhodl o rozvolnění služeb na základě rozsudku Nejvyššího správního soudu, který vyšel prakticky ve stejný den, kdy jsem na úřad přišel.

Také se právní názor soudů trošku měnil. Je pravdou, že se teď soudy obecně dívají více restriktivně, více přísně. Ten výklad je poměrně úzký. A z toho vyplývá i nějaké ponaučení do budoucna. Zejména do toho podzimního období, kdy soudy v zásadě řekly, že ministerstvo zdravotnictví nemůže dělat nějaká zásadní opatření mimo nouzový stav.

Zejména by to záleželo na tom, pokud by rostly počty případů v nemocnicích.

Určitě je to ale něco jiného než v minulém roce, protože tady nebyla žádná vakcína a nikdo na jaře (2020) prakticky neprodělal covid. Takže ten náraz na podzim byl mnohem větší. A věřím tomu, že do podzimu, který bude určitě složitější kvůli návratu dětí do škol a lidí do práce z dovolených a tak podobně, jdeme lépe připraveni. Ať pokud jde o imunizaci společnosti, očkované, nebo třeba ty, kteří nemoc prodělali.

Je jasné, že ne na všechno musíme mít s panem premiérem stejný názor. Na druhou stranu si myslím, že skutečně naslouchá oběma pohledům.

Ne, myslím, že takhle se ta debata vůbec nevede. Bavili jsme se o tom na Radě vlády pro zdravotní rizika. A byla to věcná debata a myslím, že pan premiér vnímá obě stanoviska. Jsou tu odborníci, kteří říkají to, jsou tady i ti, kteří říkají něco jiného. Ono je to velmi dynamické. Může se stát, že přijde nějaké skutečně mezinárodní stanovisko CDC (Centrum pro kontrolu nemocí a prevenci se sídlem v USA), které třeba řekne, že se můžou ty protilátky nějak uznávat. Ale do té doby říkám, že bychom tou cestou skutečně jít neměli. To, že má někdo protilátky, neznamená, že je bude mít za týden. Může se to skutečně velmi lišit.

A to, že někdo říká, že kdo má protilátky, nemůže se očkovat? Nikde není jasně prokázáno, že by takový člověk byl v nějakém nebezpečí, pokud se zkrátka očkuje a má protilátky. Není to podloženo žádnou studií. A mrzí mě, že to někteří lékaři takto prezentují.

Myslím, že se o tom musí vést větší debata. Povinné očkování je také otázka změny zákona. A nemyslím si, že teď je to vůbec možné prosadit.

Demonstrace tu byly proti covid-pasu. Myslím, že jsou tu jiné obavy, že by zkrátka lidé, co jsou v sociálních službách, z nich mohli odejít. Musíme balancovat čistě idealistický pohled, tedy stoprocentní proočkovanost, s tím reálným. Jsou tu lidé, kteří se z nějakého důvodu očkovat nechtějí nechat.

Obecně myslím, že lékař by měl být očkován, pokud tam nejsou nějaké zdravotní kontraindikace. Samozřejmě někdo očkovaný být nemůže. Ale pokud nemá lékař objektivní důvody, proč by se nemohl očkovat, tak se má nechat. Myslím si, že to je nějaká i řekněme profesní povinnost toho lékaře, pokud jedná s pacienty.

A ta argumentace, co jsem slyšel od pana doktora (Vlastimila Voráčka), kterého neznám, tak mi přišla ne úplně hodna lékaře. Ale zkrátka má takový názor. I takový lékař se může objevit.

Ano, je pravda, že šlo asi o sto milionů korun. Já si myslím, že to je právě o tom, že Český olympijský výbor měl možná skutečně tuto povinnost obecně nastavit. Pokud tam byl nějaký lékař, který se svobodně rozhodl se nenechat očkovat, měl tam být pozván lékař jiný, který naočkovaný je.

Doufám, že ano. Ale to asi úplně nezáleží jenom na mně. Myslím, že tomu resortu určitě neprospívá častá změna ministrů. Předtím jsem byl ministr zhruba nějaké tři roky. A bohužel musím říci, že když jsem přišel teď podruhé, tak je to vidět. Neví se, že se něco rozhodlo, neví se kdo. Věci se třeba ne vždycky předaly. I proto jsem na to vlastně kývl, abych ho dovedl do voleb a předal ho nějakému svému nástupci.

Myslím, že člověk se moc nemění. Tím neříkám, že jsem nějaký starý bard, je mi 34 let, ale člověk už má zkrátka nějakou povahu, nějaký charakter, a je nějak vychován. Asi ze mě nebude nějaký velký vlčák. Snažím se k tomu přistupovat tak jako předtím. To, co si myslím, že je trošku změna, a co pozoruji, že si možná ty věci až tak neberu už k srdci.

Je pravdou, že spolu pracujeme už dlouho. Známe se. On ví, jaký jsem já. Já vím, jaký je on. Ne na všem se shodneme. To je asi přirozené. Ale zkrátka mi asi věří, že se snažím to dělat nejlépe, jak je možné. Určitě ne vždy se vše povede. Dělám chyby, to tak je.

Tak někdy to s ním asi úplně snadné není. Ale musím říct, že jak to třeba pozoruji teď v tom druhém mandátu, mám pocit, že určitě naslouchá mnohem více než v některých předchozích debatách. A to si myslím, že je velmi důležitý posun. Byť má třeba nějaký názor, skutečně si dokáže vyslechnout jiný názor a snaží se mu naslouchat.

Ano. Myslím, že je to přesně tak.

Zatím jsme o tom nemluvili. Já jsem v tomto směru dal plán jasně na stůl. Oznámil jsem, že nebudu kandidovat, už před nějakým časem. Nikdy ale neříkej nikdy z hlediska návratu do politiky. To jsem samozřejmě nevyloučil.

Uvidíme.