Vobořil: Aplikační místnosti stáhnou závislé z ulic

Není to černobílé. Tady se střetávají dvě skupiny. Městská část řeší stížnosti maminek, že se – naprosto pochopitelně – bojí chodit do parku, a na druhé straně jsou tu organizace, které městské části prokazatelně ulevují.

Praha je úžasné město, ale zároveň přitahuje problémy tohoto typu. Je jí potřeba věnovat specifickou pozornost – a nechávat celou tíhu na jedné městské části, to opravdu není dobře. Akt starostky chápu jako frustraci, řekla si, že na ni na magistrátu kašlou.

Mám rád sdružení Progressive, které na Smíchově to kontaktní centrum provozuje. Udělali, co mohli, a zaslouží si férové jednání. Čekal bych, že to někdo pochopí a domluví se. Městské části se musí sejít s pražským magistrátem a otevřít celou řadu služeb, které by městu ulevily.

Paní starostka Zajíčková například řekla, že je připravena podpořit tzv. aplikační místnosti, které by pomohly stáhnout lidi z ulic. Policie sice říká, že to nejde, že je to protizákonné, po domluvě s magistrátem by to ale fungovat mohlo, jako v jiných zemích.

Člověk tam přijde s ilegální látkou, kterou tam užije. Je pod kontrolou, neodhazuje použité jehly na veřejnosti. V rozporu se zákonem je to pravděpodobně třeba i ve Francii, tam to ale funguje a nikdo tu nezákonnost neřeší, protože je to v zájmu obyvatel.

Já jsem o tom jednal i na policejním prezídiu, kde mi řekli, že by museli zasáhnout, pokud by věděli, že někdo užívá nezákonné látky. V Paříži přitom na to dostávají od města dotace. Ne­jsem legislativec, tohle je spíš otázka na Nejvyšší soud. Ale Praze by to hodně ulehčilo. Je to mnohem systémovější řešení, než jestli přesuneme jedno kontaktní centrum.

Dále by měla být mnohem více dostupná subutexová a metadonová centra a také substituční léčba pro uživatele pervitinu, která je u nás téměř nedostupná. Pokud se tohle stane, uživatelé drog se nebudou motat v parku a občané se nebudou trápit.

Praha je nejhorší, stahují se sem uživatelé i ze zbytku republiky. Je zde velká komunita rusky mluvících lidí, kteří užívají heroin. Ve zbytku republiky heroin prakticky neexistuje, kromě některých případů v romské komunitě. A heroin potřebujete, na rozdíl od pervitinu, několikrát denně a stojí mnohem víc peněz. S válkou na Ukrajině se tato situace může ještě zhoršit.

Ne, zatím jen odhady. Máme zde desítky Ukrajinců, především to jsou mladé ženy, které si problém drogové závislosti uvědomují a chtějí ho řešit. Statistiky nemáme, ale máme reporty.

Je to zajímavé, protože v Česku je poměr drogově závislých mužů a žen dva ku jedné ve prospěch mužů, a na Ukrajině je to dokonce pět ku jedné. Přesto se u nás zatím častěji setkáváme s drogově závislými ženami z Ukrajiny.

Zkusím iniciovat jednání na úrovni magistrátu a policie. Je potřeba tyto služby nastavit, aby byly funkční, a rozložit je po Praze. Priorita je stáhnout problémové lidi z ulice a dostat je do péče odborníků. Velká část, podle našich údajů zhruba padesát procent, po kontaktu s adiktologickým personálem začne normálně fungovat – začne spontánně abstinovat, chodit do práce, najde si bydlení.

Je to jedna z nejúčinnějších intervencí, kterou stát může podpořit. Všichni čekají, že drogy vyřeší policie, ale to je mylná představa. Když drogy zakážeme, nezmizí. Nedá se to řešit tak, že závislé naženeme do pracovních táborů, jak jsem si přečetl v diskusi na internetu.