Článek
Fenky dlouhosrstého německého ovčáka a flat coated (hladkosrstého) retrívra budou ve věznici deset měsíců, poté je bude čekat ještě osmiměsíční výcvik speciálními chovatelkami.
Za mřížemi věda frčí. Vězni se učí s 3D tiskárnami
„Je to super takhle někomu pomoct a tady jinak bude utíkat čas a zároveň uvidím v tom psovi kus sebe, je to zodpovědnost a nějaká disciplína,“ řekl Novinkám odsouzený Lukáš Horký, který vzal svou novou roli velmi vážně. „Všechno si to nastuduju, měl bych na to mít čas a určitě do toho dám, co budu moct.“
Výchova takové psa není ale úplně jednoduchá. „Strašně důležité je, aby ten člověk měl rád zvířata, měl rád psy a my už ho pak v té výchově vedeme. Štěňátka jsou pod stálým vedením. I tady do věznice se snažíme každý měsíc zajíždět, abychom měli výchovu pod kontrolou a vězňům radili, jak toho pejska třeba naučit lehni, nebo sedni a různé další cviky,“ vysvětlil ředitel školy vodících psů Milan Dvořák.
Projekt Tlapka v dlani pokračuje už druhým rokem. Při předávání nových štěňat si chovatelé odváželi dva roční psy, které mají už výcvik za sebou. Jeden ze dvou kříženců labradorského a zlatého retrívra ale bohužel ve výcviku pokračovat nemůže. Na jednom loketním kloubu má nedorostlou korunku kloubu, a i když je to operativně řešitelný zákrok, tak už dál nelze pokračovat v dalším výcviku.
Dva zlatí retrívři byli první, kteří se projektu Tlapka v dlani zúčastnili.
Jeho vězeňský chovatel Jaroslav Horký vyjádřil přání si psa nechat, což mu bylo umožněno. „Jsem samozřejmě šťastný, že mi zůstane, ale jsem i smutný, že nebude sloužit k tomu účelu, ke kterému jsem ho dostal,“ řekl odsouzený, jehož trest potrvá ještě pět let.
| Otevřená věznice v Jiřících na Nymbursku funguje jako pilotní projekt zhruba dva roky. Má kapacitu 36 míst a žijí v ní v komunitě pouze vězni, kteří jsou zaměstnaní. Kromě docházení do práce pěstují zeleninu a chovají zvířata. Areál s domy a zahradou není nijak střežen, pouze obehnán vysokou zdí. Projekt má vězně udržet ve spojení se světem. Lidé sem umístění vykazují jen velmi malou recidivu. |
Druhý retrívr ale k účelu pomáhat nevidomým sloužit bude. „Já myslím, že je připravenej, protože se naučil spoustu věcí. Má rád hlavně lidi, to je úplně to první, nebojí se nového a učí se strašně rychle,“ pochlubil se jeho vychovatel Pavel, kterému je ale velmi líto, že přijde o svěřence. Proto prý jakmile půjde na svobodu, pořídí si dalšího.
Žena s infarktem přežila díky vězni
„My jsme trošičku loni váhali, jak to přijmou odsouzení, jak to přijmou zaměstnanci, příslušníci, kdy vlastně poprvé v historii se psi dostanou mezi odsouzené. Vše dopadlo nad očekávání, pejsci byli přijati s otevřenou láskyplnou náručí, přineslo to naopak do otevřené věznice velice pozitivní prvek, kus skutečně velikého dobra. Dnes vidíme psy, kteří jsou socializovaní a připraveni pomáhat. A o to nám šlo,“ řekl generální ředitel Vězeňské služby Petr Dohnal.