Článek
Čím jste ministra financí Babiše okouzlila, že souhlasí s navýšením vašeho rozpočtu o 14,5 miliardy?
Nevím, ale stále jsem neuspokojila odborné asociace ve školství, protože ty říkaly, že je to strašně málo. Odpovídající by bylo prý 40 miliard. Připomněla jsem jim začátek roku, kdy mi dávali obklad na čelo, když jsem jim sdělila, že budu požadovat 13,5 miliardy. Ale nakonec jsme se shodli, že 14,5 miliardy, z toho 2,5 už pro letošek, je „krok správným směrem“, ale že nechceme usnout na vavřínech. Pak jsme se dohodli, že chceme ve stanoveném trendu pokračovat další tři roky a každý rok budeme požadovat navýšení o 15 procent, abychom dorovnali, co ve financování vzdělávání chybí.
| KOMENTÁŘ DNE: | |
|---|---|
| Očima Saši Mitrofanova: Srážka aligátora s čápem | |
Kolik z té sumy je určeno na inkluzi?
Tyto finance jsou zahrnuty v celkové částce 8,5 miliardy, která je určena pro regionální školství. Neexistuje speciální chlíveček, ve kterém by byly peníze určené výhradně na společné vzdělávání.
Kolik dětí opustilo speciální školy a v září nastoupí do běžné školy?
Pro mě je společné vzdělávání naprosto přirozená věc a ani nevím, proč tomu říkat inkluze. V té nefér debatě, velmi hysterické, byla klíčová otázka, kolik dětí ze ZŠ praktických míří do běžných škol. Je jich asi dvě stě. Když si vezmeme, že celkem navštěvuje ZŠ kolem 900 tisíc dětí, tak to není mnoho. Za posledních pět let se už počty dětí, které míří do běžných a speciálních škol, stabilizovaly.
Ředitelé, kteří s inkluzí mají zkušenosti, říkají, že tempo v takové třídě je jiné. Do toho ale má stát stále nové požadavky, ať už je to obnovení dílen, nebo pěstitelství, zkvalitnění matematiky, anebo nové státní přijímačky, na které budou muset školy své žáky připravovat. Jak to mají zvládat?
Požadavků je hodně, to můžu každému řediteli podepsat. Přesto odmítám, že by letošní 1. září mělo revoluční charakter. Spíš jde o to, že jsme školství a vzdělávání nevěnovali patřičnou pozornost a neřešili jsme, s čím vším se musí ředitel a učitel 21. století vypořádávat a jaké ty požadavky pro vzdělávání jsou. A také jaké jsou naše děti.
Téma společného vzdělávání se smrskávalo na děti se zdravotním postižením, ale mnohem větší novinkou je podpora dětí nadaných nebo mimořádně nadaných. Pro ně ten systém nebyl vůbec funkční, což pak vede rodiče k tomu, že se chovají pragmaticky a využívají víceletá gymnázia.
Co se týká dílen, otázka řemeslné zručnosti je velké téma pro technické obory. Pokud jde o matematiku, dělení hodin, podporu přírodovědných oborů, tak to je také obecná kvalita, která nám chybí, a musíme jí dosáhnout. Nebude to hned, ale kroky, které jsme za ten rok učinili, byly systémové.
Které?
Zejména jsem ráda, že se nám podařilo předložit změny financování škol. Prvním předpokladem je, aby organizace školy a financování, které má ředitel k dispozici, odpovídaly tomu, co si všechno stát u té školy objedná, co si všechno navymýšlí. Tohle se změní od 1. září 2018. Společné vzdělávání nelze vyškubávat a tvářit se, že je to alfa a omega. Problémů je mnohem víc.
Ale není těch změn už nějak moc?
Je pravda, že honíme najednou hodně zajíců, kteří měli být už dávno pochytáni. Chápu, že rodič si pak nemůže jasně poskládat všechny kroky vedle sebe podle toho, jak dávají logiku. Velmi často narážím na to, že i pro člověka, který školství sleduje průběžně, je velmi obtížné sledovat všechny změny.
Na druhou stranu nemůžeme říct, že už jich je moc, tak je dělat nebudeme, protože všem došla trpělivost. Každý by byl docela rád, kdyby se vyřešila spousta věcí, které se neřešily.
Mnohdy přijedu do školy, diskutuji s učiteli a zjišťuji, že nevědí ani to, že se jim od září zvýší mzdy o osm procent. Přitom tady bych předpokládala, že tato informace bude přijata docela intenzivně.
Kam ty všechny změny směřují?
Je správné, že na veřejnosti zaznívá debata, kam směřují školy, a ne že je tady nějaké vytržené téma jako inkluze. Nejsou tu jednoduchá řešení. Veřejnost by také měla brát na vědomí, že když jsme to nechali dopracovat tam, kde jsme, nemohou změny nastat ze dne na den.
Demografická křivka se vyvíjí a směřujeme do školství, které, pokud zůstanou současné finanční prostředky a nadále se budou navyšovat, bude schopno zajistit třeba do deseti let 17 dětí ve třídě. To pak samozřejmě umožní obrovskou dynamiku kvality vzdělávání. Je to hodně o tom, kolik je dětí ve třídě.