Článek
Už v šestnácti letech založil s kamarády ilegální skautský oddíl, který se podílel na odbojářských akcích. Při jedné z nich, kdy vezl kufr výbušnin, byl v Olomouci zatčen a po rychlém soudu odsouzen k trestu smrti. „Měl jsem ale víc štěstí než rozumu. Bylo to 21. dubna. Díky zmatkům, které s koncem války nastaly, se vše obrátilo k dobrému, já jsem vyvázl a nakonec se včas dostal do Prahy,“ řekl Právu Šušlík.
Když pátého května slyšel volání o pomoc v rozhlase, bez váhání vyrazil k jeho budově. Největší problém bylo sehnat zbraň. Ale nakonec se mu podařilo domluvit se s jedním četníkem. „Dal mi pistoli, sám měl karabinu, s tím, že se budeme krýt,“ poznamenal Šušlík.
Na střechu rozhlasu se dostali po lanech. „Vyvrátili jsme dveře od šachty výtahu. A postupně jsme sestupovali poschodí za poschodím dolů.“ V prvním patře jejich postup skončil, protože v přízemí byla silná německá jednotka. Její odpor se jim podařilo zlomit až za pomoci pražských hasičů.
„Proudnicemi spustili na Němce vodu. My jsme využili jejich překvapení, že najednou byli celý zmáchaní, a vběhli jsme tam s křikem: Hurá! Což vždycky z psychologického hlediska pomáhá,“ podotkl.
Německé vojáky zajali a odzbrojili. Jednu pušku s náboji získal i mladý bojovník. A protože se osvědčil, tak se dostal do přepadového oddílu, který zasáhl do nejprudších bojů v centru města. Osmého května asistoval např. při odchodu německých jednotek ze Staroměstského náměstí. „Bylo to tam dost ponurý, protože radnice byla rozstřílená a hořela, Pařížská třída byla rozstřílená.“
Devátého května šel naproti sovětským vojákům. „Všude byla radost z konce války. Považuji to za nejšťastnější den svého života,“ poznamenal.
Smrt na konci války
Mezi nejmladší odbojáře v Praze patřila dnes osmasedmdesátiletá Jaroslava Křupalová, ta jako desetiletá pomáhala v ošetřovně v Dejvicích. „Ošetřovali jsme raněné, které nám tam tahali z barikád. Já jsem poté sloužila jako spojka mezi třemi barikádami,“ řekla Právu Křupalová.
Doma jí v revolučním nadšení nikdo nebránil. „Tatínek byl v koncentráku a maminka byla tak akční, že mě v tom podporovala.“
Před válkou měli obchod se zbraněmi a střelivem. Část zboží ukryli ve sklepě v písku. „Syn generála Šmída, který bydlel v Zelené ulici, to věděl, a s kluky si tam pro ty lovecké zbraně a munici přišel,“ poznamenala.
Konec války jí zkalila tragická událost. „Nejhorší moment byl, když nám devátého května přivezli mladou dívku, která vyběhla z jednoho obchodu v domnění, že přijeli Rusové. Ale naproti ze zemědělského ústavu ji nějaký odstřelovač zastřelil.“