Konečně rostou, raduje se houbařka

„Je polovina srpna a až dneska to opravdu stálo za to. V lese je prostě pořád hodně sucho. Když jsem byla v neděli, tak jsem nenašla ani jeden,“ ukazovala Právu pětašedesátiletá vášnivá houbařka Dagmar Jurkovcová z Ostravy, která sbírá houby už od svých pěti let. Ve středu už ale v Beskydech nasbírala plný košík.

„Je to ale z více míst, někdy se zadaří jen v jedné lokalitě. Teď jsem byla v Rožnově, na Bečvách a ve Velkých Karlovicích. Našla jsem praváky, křemenáče a modráky. Vůbec třeba letos nerostou holubinky a růžovky,“ popisovala houbařka.

Ji a její dvě sestry k houbaření přivedl tatínek, který byl náruživým houbařem.

„A všem třem nám to zůstalo. Vlastně už houbařím 60 let, z toho tak 30 let chodím na houby dvakrát týdně se sestrou Svatavou a kamarádkou Evou. I dnes jsme byly spolu. A druhá sestra dnes taky sbírala houby, ale v Paskově a našla hodně klouzků,“ líčila žena, která volání lesa neodolá ani v zimě.

„To ale nechodím tak často, jen párkrát. V zimě sbírám hlívu,“ vysvětluje ostravská milovnice hub s tím, že bohužel u svých tří dětí a osmi vnoučat se zatím houbařské geny neprojevily.

„Sbírat houby jsem je učila, ale nějak je to nebaví. Takže následovníka či následovnici zatím nemám. A vlastně ani nejsou nějací milovníci hub na talíři. Co vnoučatům chutná, tak to jsou řízky z praváků,“ podotkla žena, která před nástupem do důchodu pracovala jako švadlena.

Vášeň pro houbaření se u Dagmar Jurkovcové projevuje i na dovolené, a to i u moře.

„Úlovky jsem měla třeba v Chorvatsku a na Korsice. Prostě když mě les zavolá, tak já neodolám,“ směje se ostravská houbařka, která sbírá hlavně hřiby dubové, smrkové, křemenáče, kozáky, modráky, suchohřiby, klouzky, kuřátka a kotrče.

„Když mám první velký úlovek, tak manžel už ví, že bude omáčka, řízky, polévka a smaženice. Pak už další úlovky suším, mrazím a rozdávám po sousedech, rodině a známým.“ Za svůj životní největší úlovek považuje nález 700 kozáků v lese na jižní Moravě.

„A vloni jsem v Beskydech našla 175 praváků. Ty mám nejraději. Jednou jsem taky z lesa nesla najednou nůši plnou hub na zádech a dva plné košíky. No, proneslo se to,“ zavzpomínala houbařka.