Článek
Řidička, která nehodu nezavinila, si nechala opravit automobil v neznačkovém servisu. Ten vyfakturoval pojišťovně opravu v hodnotě 31 tisíc korun, ačkoli provedl opravu méně kvalitně a s menšími náklady. Pojišťovna pak proplatila pouze 18 tisíc korun, načež řidička přenechala pohledávku Nehodové službě, která se pustila s pojišťovnou do sporu o zbytek částky.
Obvodní soud pro Prahu 1 žalobu zamítl, odvolací městský soud ale firmě vyhověl a nařídil, aby pojišťovna rozdíl mezi částkami zaplatila. Pojišťovna se ale nedala, podala ústavní stížnost a senát v čele s Jaromírem Jirsou jí vyhověl s tím, že taková činnost lovců nehod by byla parazitováním na povinném ručení a ve svém důsledku by podnikání s fiktivními pohledávkami vedlo pouze ke zdražení povinného ručení.
Účelové zvyšování ceny nelze tolerovat
„Dosahování zisku je smyslem podnikání, které zaslouží respekt a ochranu. Nesmí se však dít parazitujícím a právo zneužívajícím způsobem. ÚS má pochybnosti o tom, zda toto podnikání bylo vedeno v duchu fair play a v souladu s dobrými mravy,“ upozornil Jirsa s tím, že nelze připustit, aby se takto účelově zvyšovaly čerpané finanční náklady. ÚS zdůraznil, že podobných případů mohou být stovky či tisíce.
„Byla-li od zahájení opravy vozidla uměle navyšována její cena, aby odpovídala kvalitní a autorizované opravě, aniž by s tím byla poškozená řidička srozuměna, a šlo pouze o maximalizaci příjmu autoservisu či nehodové společnosti ze systému povinného ručení, pak lze mít pochybnosti o tom, zda je možné takovému jednání poskytnout právní ochranu, zda nejde o jednání nepoctivé a v rozporu s dobrými mravy,“ dodal Jirsa.
Případem se nyní bude muset znovu zabývat Městský soud v Praze, který bude vázán názorem ÚS.