Článek
Novela též umožňuje hromadnou žalobu, přičemž důkazní břemeno by před soudem ve všech případech leželo na žalované straně. Je jisté, že ve Sněmovně se ohledně novely odehraje ostrá bitva, někteří poslanci nešetří silnými slovy.
„Je to úplný nesmysl, jsem opravdu zásadně proti. Diskriminační žaloby v abstraktní věci pokládám za úplný konec světa,“ uvedl pro Právo Marek Benda, člen ústavně-právního výboru za ODS.
„Směřuje to pouze k tomu, že začneme živit neziskovky, které se budou zabývat jen tím, že budou otravovat podnikatele a říkat, že toto ustanovení vašich vnitřních předpisů je potenciálně diskriminační,“ hrozí se poslanec.
„Jestli se vůbec máme bavit o nějaké diskriminaci, tak to může být vždy jen v konkrétním případě u konkrétního člověka. Ne vymýšlení si nesmyslů, co by mohlo být diskriminační,“ řekl Benda a připomněl, že Sněmovna už v minulém období shodila pod stůl novelu, která by rozšiřovala pravomoce ombudsmana v tom smyslu, že by jeho úřad mohl podávat antidiskriminační žaloby.
Změna důkazního břemene
Také poslanec Patrik Nacher z klubu ANO má s novelou problém, a to i přes to, že jsou pod ní podepsaní i jeho poslanečtí kolegové. „Já zákon nepodpořím, v důsledku mi to připadá nebezpečné,“ řekl Právu Nacher.
„Nesouhlasím se změnou důkazního břemene. Dokazovat, že jste něco neudělal, je neskonale těžší a někdy absurdní,“ podotkl poslanec. „Zásadně mi vadí, že by žaloby mohly podávat právnické osoby. Je to posílení aktivistické činnosti některých spolků a organizací,“ dodal.
Změna zákona je podle Nachera pokračováním progresivistického trendu, který se ve společnosti prosazuje. „Obecně byl vznik antidiskriminačního zákona správný, ale v dnešní době, kdy se řeší manželství pro všechny, ratifikace Istanbulské úmluvy či možnost nechat si změnit pohlaví ve dvanácti letech, se obávám, že toto je dalším polínkem do ohně, který už viditelně plápolá,“ řekl Nacher.
„Boj proti diskriminaci se stal posvátnou krávou, ale všeho moc škodí,“ dodal. V důvodové zprávě k novele stojí, že současný zákon znemožňuje potírat diskriminaci systémově, řeší ji až tehdy, kdy se stala. Zpřísnění zákona je podle předkladatelky novely Moniky Červíčkové (ANO) důležité pro prevenci.
„Jsou například firmy, které mají v klauzuli, že pracující senior nedosáhne na bonusy. Nemusí tak k diskriminačnímu jednání dojít, protože ještě nedošlo k vyplácení těch bonusů. Neziskovka musí mít možnost vyvolat jednání, zahájit řízení k odstranění diskriminace,“ řekla Právu Červíčková, sama zakladatelka neziskové organizace, která se zabývá pomocí seniorům uplatnit se na trhu práce.
Pomoc znevýhodněným?
Novela zákona podle ní řeší nedostatky v jeho současné podobě. Upozornila, že v některých případech musí dokazovat žalovaný, že nediskriminoval, už dnes, a to v případech týkajících se například odmítnutí v zaměstnání z důvodu pohlaví či etnika. „Nyní to máme pro dva druhy diskriminace, nevidím důvod, proč by to neměli mít všichni,“ dodala Červíčková.
Novela by podle ní měla pomoci při domáhání se spravedlnosti znevýhodněným skupinám. „Podle průzkumů se až 11 procent občanů někdy cítilo diskriminováno, ale počet žalob a uzavřených případů je úplně směšný. Současná podoba antidiskriminačního zákona je vhodná jen pro psychicky odolného, finančně dobře zajištěného vysokoškoláka,“ řekla Červíčková.
Neziskové organizace by měly mít možnost podávat žaloby také proto, aby se zastaly lidí s nižším IQ či mentálně postižených. Obavy pravicových poslanců, že by se u nás neziskovky utrhly ze řetězu, nesdílí. „Na Slovensku mají tento model od roku 2013 a zatím proběhla jen jedna žaloba. Nevím, proč by zrovna ČR měla být výjimkou. Může se stát, že nějaká neziskovka může ujet, ale proč kvůli tomu celý zákon shazovat ze stolu?“ řekla.
Stejně mluví první místopředsedkyně Pirátů Olga Richterová, která je rovněž pod novelou podepsána. „Sdílení důkazního břemene již dnes platí v části antidiskriminačních věcí, ale ne ve všech. Smyslem tohoto zákona je oprava této chyby, protože není žádný důvod, proč by část antidiskriminačních věcí měla mít sdílené břemeno a část ne,“ řekla Právu Richterová.
„Žalovaný nemusí dokazovat, že něco neudělal. Co se stalo, to dokazuje stále žalobce, a jinak to ani nejde. Žalovaný musí pouze vysvětlit, proč to udělal. Například že propustil zaměstnance v rámci reorganizace, a ne proto, že je Rom,“ vysvětlila poslankyně.
Neziskovky se navíc podle ní mohou soudně domáhat jen opuštění diskriminačního jednání, ne finanční kompenzace. „Nezisková organizace tedy ze sporu nebude mít jakýkoliv osobní prospěch. Opakované podávání šikanózních žalob by se neziskovce značně prodražilo, protože bude nucená hradit náklady protistrany,“ uvedla.