Článek
Zřejmě její vedení počítalo s tím, že středně velká banka už má nárok na přežití. Výnosnost z prodeje špatných úvěrů České konsolidační agentury se zatím pohybuje mezi sedmi a devíti procenty. Pro daňové poplatníky tak možná bylo levnější, že úvěry čtyř malých bank převzala Union banka, a nikoliv stát. Ta měla mít čas na to se špatnými úvěry pracovat, a ne je pouze s minimálním výnosem prodat v jednom velkém balíku dál.
Nicméně problém jí asi přerostl přes hlavu. Stát ve čtvrtek prostřednictvím ministerstva financí jasně řekl, že další státní peníze do Union banky nepůjdou. Na řešení špatných úvěrů už od státu dostala pár miliard korun. Necelé dvě miliardy vysoudila na České národní bance na pokrytí ztrát z převzetí Bankovního domu Skala. Necelá miliarda leží dosud v Union bance jako vklad České finanční, což je nyní dcera České konsolidační agentury, vlastněné stoprocentně státem.
Že Union banka nebyla sladkým bonbónkem na trhu, dokladuje fakt, že svého strategického investora, který by do ní vstoupil, hledala celých pět let. Našla nakonec konglomerát italských soukromých investorů a institucí - Invesmart. Ale i ten svůj vstup podmiňoval další státní pomocí ve výši kolem jedné a půl miliardy korun. Koupil sedmdesátiprocentní podíl v Union Group za slib zaplatit za něj tři miliardy korun. Nezaplatil dosud nic a asi ani nezaplatí.
Union banka nejspíš přijde o licenci, licitovat se bude o části jejích aktiv a pasiv, která možná koupí jiné banky na trhu. Stát asi přijde o miliardu korun uloženou v bance, klienti o část svých peněz, pokud měli v bance uloženo víc než 800 tisíc korun, jinak o deset procent svého vkladu a o úroky. Měl stát jednat jinak a poskytnout ještě Union bance další finanční injekci? Mohl, ale jen s velkými problémy.
Ponechme stranou spekulace o možné černé díře, o níž nepříliš rozumně hovořil mluvčí ministerstva financí a do níž by mohly státní peníze zapadnout. Faktem je, že pokud by stát finanční injekcí pomohl soukromé firmě, byla by to voda na mlýn Nomury, bývalého vlastníka Investiční a poštovní banky, kterou postihl podobný osud, jaký zřejmě čeká Union banku. Nomura se dosud s českým státem soudí, a takový krok státu by určitě využila ve svůj prospěch.
Navíc se stát může obávat, že takový nestandardní krok by musel náročně vysvětlovat před Evropskou komisí, kde možná ještě bude muset diskutovat o IPB. Rozhodnutí státu je tedy docela pochopitelné. Jak to bude dál? Bance bude zřejmě odebrána licence, občané dostanou náhradu z Fondu pojištění vkladů, budou muset ovšem chvíli počkat. Jisté je jenom jedno. Union banka byla téměř jistě posledním peněžním ústavem, kde se něco takového mohlo stát. Je to poslední soukromá banka bez silného zahraničního strategického vlastníka. Poslední menší banka. Spíš byla.