Unikátní česká technologie přemění odpad na suroviny. Nahradit tím může ropu

Po osmi letech výzkumu představili čeští vědci speciální technologii, která rozloží odpad zpět na základní suroviny. „Na trhu neexistuje žádné podobné zařízení. Je to unikát, který zatím nikdo jiný nevyrobil,“ říká ředitel společnosti LOGeco Miroslav Šilhan, který za výrobou přístroje stojí. Na revoluční technologii ERVOeco má česká firma patent.

Zařízení se odlišuje tím, že je schopné zpracovávat prakticky jakýkoliv odpad obsahující nějakou organickou složku. „Umí ho navíc zpracovávat i kontaminovaný nebo smíchaný dohromady,“ uvádí vedoucí vědeckého týmu Michal Halko.

Princip zpracování odpadu stojí na čtyřech po sobě následující krocích, které umožňují materiál komplexně zpracovat, zneutralizovat škodlivé látky, které v něm jsou, a vytěžit z nich veškeré užitečné organické součásti. Ty následně zpracuje do takové formy, aby byly jako surovina znovu použitelné například v chemickém, petrochemickém nebo farmakologickém průmyslu.

„Materiál rozkládáme pomocí takzvané katalytické depolymerizace, to znamená, že přidáme katalyzátory a reagenty, které způsobí, že se materiál rozkládá. Někdy je třeba tomu dopomoci teplem nebo mícháním,“ popisuje princip Halko. Díky katalyzátorům probíhají všechny reakce při nižších teplotách, čímž se omezuje riziko vzniku škodlivých látek. Emise jsou při celém procesu nulové.

Výsledným produktem jsou dvě složky, směs uhlovodíku ve formě tekutiny a uhlík ve formě prášku. „Největší předností zařízení je, že složení je v podstatě vždycky stejné, nezávisle na tom, jaký materiál vstupuje do zpracování,“ vysvětluje vedoucí vědeckého týmu Halko.

Stroj je schopný za den zpracovat zhruba 15 tun komunálního odpadu. Recyklovat tak dokáže asi takové množství odpadu, jaké denně vyprodukuje 10 tisíc domácností.

Obě výsledné složky je potom možné průmyslově dál zpracovávat. „Mám tady například tekutou složku směsi uhlovodíků. Z té se dá průmyslově vyrobit třeba sedačka do automobilu. Po nějaké době se sedačka rozseká a rozemele. My ji znovu zpracujeme na tekutinu a pro změnu se z ní vyrobí PET lahev. Z PET lahve potom třeba boty, syntetické vlákno,“ popisuje Halko s tím, že proces recyklace se dá takto opakovat do nekonečna.

„Tekutá složka směsi uhlovodíků v podstatě nahrazuje ropu nebo zemní plyn,“ vysvětluje jeden z hlavních přínosů vědec. Využít se tak dá například k výrobě plastů, kdy jedna tuna této složky může nahradit až tři tuny surové ropy. Při výrobě paliv nahradí zhruba 1,5 tuny surové ropy.

Využití má i druhá výsledná surovina. Uhlík se totiž používá například k výrobě filtrů, respirátorů, masek, na barvení v potravinářství či k výrobě živočišného uhlí. Na bázi uhlíku jsou také některé kosmetické přípravky.

Cena unikátního přístroje se pohybuje kolem 70 milionů korun. V provozu jsou momentálně tři tato zařízení, jedno na Mostecku a dvě v Asii. Zájem o unikátní českou technologii už ale podle ředitele firmy projevil celý svět.

„Například Afrika je odpadem zavalená, a protože přístroj umí zpracovávat i netříděný komunální odpad, zaměřujeme se především na ty státy, kde to je nejvíc tíživý problém,“ říká ředitel Miroslav Šilhan. „Protože jsme česká firma, byli bychom samozřejmě rádi, kdyby byl přístroj využíván v maximální míře zejména tady v Česku,“ dodává.