Článek
„Mně se zboží nezkazí, mohu jej nabídnout později. Ale viděl jsem tady ženy brečet kvůli tomu, co bude dál. A to se člověka dotkne,“ říká chlapík od černého řemesla, který je zvyklý svůj fortel předvádět přímo před lidmi.
Je to podraz! Prodejci v Plzni se svíčkami symbolicky pohřbili trhy
Kovové růže, podkovy, zvonky, svícny. Vyráběl je dva měsíce, aby je pak během jednoho předvánočního měsíce prodal.
„Starám se o nemocnou maminku, tím pádem dělám na půl plynu. A tak jsou pro mě vánoční trhy největším příjmem za celý rok, pokryjí moje fungování do dubna, do května, někdy i do července. Co teď nevydělám, budu muset sehnat jinak. Sáhnu do úspor a zažádám o kompenzace, myslím, že na ně mám nárok,“ líčí.
Zákaz vánočních trhů vyřešili v Mostě po svém. Nahradí je farmářské trhy
Pak mávne rukou a prohodí staré moudro: „Co vás nezahubí, to vás posílí. Všechno se dá přežít. I tohle.“ A každý rub má svůj líc. „Konečně si zase jednou užiji Vánoce. Dřív jsem se domů vždycky vracel až na Štědrý den ve dvě ráno.“
Oheň už hoří a Jiří Šimon se pouští do práce. Kovadlina zvoní. Co to bude? Teď prý frčí kované čtyřlístky. Pro štěstí.