Studentky cítí strach, bezmoc i výčitky

„Ve čtvrtek ráno jsem to vnímala velice emocionálně, ale popravdě jsem to čekala,“ popsala Právu studentka mezinárodních vztahů a ukrajinistiky Julija Dumenková (24).

„Bylo to rozčarování, co se všechno děje. Přijde mi, že se dějiny zase opakují, politika nekonečného ustupování, až jako by Ukrajina byla obětována. Je nehorázné, že v 21. století, kdy se máme relativně dobře, kdy máme takové technické a civilizační vymoženosti, vám jeden stát překročí hranici a ukrojí kus země. Nereálné se stalo skutečností,“ vylíčila.

Domnívá se, že země Západu mohly pro její zemi udělat více, a hned zpočátku měly postupovat vůči Rusku razantněji.

„Třeba postihnout významné oblasti života těch bohatých Rusů měly hned,“ zdůraznila. Ale taky připustila, že na Rusko možná už žádné sankce neplatí, protože ho zajímá jen obnova impéria.

„Rusko by se mělo nejprve podívat, jak žijí lidé v jeho regio­nech. To by se divili, a najednou by měli dost práce, než aby zachraňovali lidi v ostatních zemích,“ dodala sarkasticky.

V Česku žije s rodiči už 11 let. Na Zakarpatské Rusi, odkud pochází, žijí její prarodiče.

„Máme o ně strach, rakety lítají i na západ,“ uvedla. Když se naskytne možnost, pokusí se je rodina dostat k sobě domů. Záleží však na tom, jestli budou cesty přes hranice možné.

Podle ní ale spousta Ukrajinců věří, že se jim podaří invazi Rusů odrazit. „Na Ukrajině je velká míra patriotismu, určitě budou připraveni bránit svou vlast, protože, jak se říká ‚vlast máme jen jednu‘,“ míní.

Další studentka ukrajinistiky Iryna Ravliuková (20) byla z nové situace evidentně v šoku. „Upřímně, ani nevím, co mám říct. Pořád čtu ty zprávy, mám z toho strach, jsou tam mí rodiče, kamarádi. Hned jak jsem se to dověděla, cítila jsem hrozný pocit bezmoci, že já jsem tady a nemohu nijak pomoct,“ řekla Iryna Právu.

Její rodina žije také v západní oblasti, ve spojení s ní je každou hodinu. „Předpokládám ale, že babička a dědeček už sem asi nepojedou, radši zůstanou doma. A rodiče nenechají babičku s dědečkem samotné. Já zůstávám tady, protože tam nikomu nepomůžu. Oni jsou klidní, že alespoň já jsem v bezpečí. Je to těžké,“ povzdechla si.

Také ona připustila, že ozbrojený vpád čekala, i když do poslední chvíle tomu nechtěla věřit.

„Tu situaci máme na východě už několik let, teď je to všude… Hodně lidí nás podporuje, univerzita a obyčejní lidé, ale Západ by měl konat nějak výrazněji,“ dodala.

Čerstvá absolventka univerzity Julia Kolosenková (26) od čtvrtečního rána na sítích informovala o převratném dění na Ukrajině a sdílela linky na sbírky pomoci ukrajinské armádě. Také svolávala přátele na demonstraci před ruským konzulátem v Brně.

„Můj otec, maminka a bratr bydlí poblíž Kyjeva. Otec řekl, že se tam střílí a že nevědí co a jak, ale zůstávají doma. Jsou vystrašení, jako já tady. Nemohu říct, že bych to nečekala, byli jsme morálně připravení, ale člověk má do posledního momentu víru v to, že se to nestane, i když všechno ukazovalo, že vše k tomu směřuje,“ popsala Právu.

Mezi vrstevníky na Ukrajině má hned několik, kteří se nedokázali jen dívat na zprávy a rozhodli se nastoupit do domobrany.

„Aby mohli podpořit stát a zachránit svou vlastní zem. Ukrajinci věří, že agresi dokážou odrazit. Tato víra je drží, že neutíkají a bojují,“ uzavřela.