Středula: Vláda situaci neřeší, může dojít i na generální stávku

Těch je celá řada. Úřady práce mají od dob Jaromíra Drábka (bývalý ministr práce v letech 2010 až 2012, pozn. red.), kdy se z nich staly redistributoři sociálních dávek, složitou situaci. Do toho přišly problémy s energiemi, kdy pomáhaly lidem, kteří se ocitli v režimu dodavatelů poslední instance.

Společnost úplně zapomněla, že fungovaly i v dobách, kdy byl covid. Protože kdo dělal věci okolo programu Antivirus pomáhajícímu firmám? Úřady práce. Jejich zaměstnanci nebyli na home office. A teď k tomu ještě přibyly věci související s uprchlickou krizí.

Takže jejich zaměstnanci, jejichž reálné platy klesly o třináct procent a kteří tvrdě pracují, si mohou rovnou přesednout i na druhou stranu stolu a požádat sami sebe o sociální dávky. To je neslýchané. Zvláště když se o nich někteří politici neuctivě vyjadřují. Proto zaměstnanci úřadů práce museli přistoupit k vyhlášení stávkové pohotovosti.

Je třeba to brát v dlouhodobém horizontu. Na konci loňského roku se hovořilo o plošném navýšení finančních prostředků. Ale přišla nová vláda a při tehdejší sedmiprocentní inflaci řekla, že většina veřejných zaměstnanců nedostane ani korunu. Řekla, že někomu dají pár stovek a ostatním nedají nic.

To jsou lidé z úřadů práce, kuchařky, školníci, civilní zaměstnanci, kultura. Nedostali ani korunu.

Takže je logické, že jedním z požadavků je jednání o platech nejenom pro jednu skupinu, ale pro všechny veřejné zaměstnance. To je legitimní požadavek, obzvláště, když se od prosince inflace zdvojnásobila.

Téměř na každém jednání tripartity, což je orgán, kde se s vládou scházejí zástupci zaměstnanců a zaměstnavatelů. Vláda byla varována dostatečně předem. Nereagovala na dopisy, nereagovala na protesty, které byly už loni v prosinci. Proto se nikdo nemůže divit, že zaměstnanci učinili kroky, které učinili. Odbory to celou dobu poctivě komunikovaly, žádaly vládu, reakce nebyla žádná a pohár prostě přetekl.

Nikdy z mých úst nikdo neslyšel, že bych se jakékoliv možné akce – i kdyby byla sebevíce teoretická – dopředu vzdával. Ale jinak, co by to bylo za taktiku z naší strany, kdybych dopředu oznamoval, co použijeme a co nepoužijeme? Teď je na tahu vláda, ať koná. Jestli konat nebude a lidé budou nespokojeni, dá se očekávat, že některou z možných aktivit použijeme. Ale je to opravdu na vládě. Jestliže premiér Petr Fiala (ODS) hovoří o so­ciálním smíru, ať jej doloží konkrétními kroky.

Když to říkal na počátku roku, byla šestiprocentní inflace. Ale od té doby se mnoho věcí změnilo, nyní je třináctiprocentní inflace s tendencí růstu. Je potřeba jednat. Pokud někdo tvrdí, že se od počátku roku nic nezměnilo, vůbec nerozumí situaci a není schopen vnímat, jak se lidem žije.

Fatální, a to pro každého. Samozřejmě na tom je jinak samoživitelka, jinak důchodkyně. Dám vám příklad, jak na tom mnohé domácnosti jsou. Dnes jsem dostal dopis od penzistky, která má důchod 6700 korun a obává se, že to nezvládne. Její manžel sice také má nějakou penzi, ale i tak se bojí, že to nevydrží. Bojí se jít na úřad, nemá internet, takže si nic nemůže ověřit, zjistit. Toto jsou životy lidí, to musí vláda řešit. Rady typu nekuřte, nepijte, snižte si teplotu v domě jsou opravdu něco nevídaného. Je to spíše pohrdání lidmi. A ve světle odpojení plynu Ruskem Bulharsku a Polsku je jasné, že se může situace fatálně měnit. Je třeba, aby to vláda zohlednila.

My jsme kabinet na tripartitě vyzvali, aby nám předložil scénáře možného vývoje, jaká budou řešení, jak bude zabezpečena dodávka případného nutného nedostatkového zboží potravinami počínaje. A nedostali jsme žádnou odpověď. Jestli si vláda myslí, že toto je způsob, jak zabezpečit sociální smír, plete se.

Pokud by nebyl plyn? Určitě.

Jak se bude žít živnostníkům, když lidé nebudou mít peníze na zakoupení služeb, které poskytují? Pokud bude mít peníze spotřebitel, bude si je moci koupit. Pokud je mít nebude, budou živnostníci bez práce. Mám pocit, že v některých případech vláda postupuje podobně, jako tomu bylo v letech 2009 až 2012. A k čemu to vedlo? Pamatuji se na desetitisícové demonstrace. Jestli se nechce poučit z chyb, které udělali její předchůdci, směřuje do stejných vod.

To je jednoduché. Ať zohlední minimálně inflaci.

Ať si například propočte, jak na tom jsou z inflačního hlediska jednotlivé sociální dávky a ať je tomu přizpůsobí. Protože ti, kdo za ně žijí, musejí nějak do dalšího měsíce vydržet. Pokud si někdo myslí, že v současnosti ještě mají z čeho uspořit, mýlí se. Aby bylo jasno, už před covidem, v době konjunktury, nemělo zhruba 40 procent lidí na to, koupit si novou pračku, když jim odešla. Mnohem víc lidí teď nemá ani na jídlo, potravinové banky jsou skoro prázdné, ohrožení chudobou dramaticky vzrostlo. To je realita života v České republice.

Chci „poděkovat“ vládě, že redefinovala, kdo je potřebný a kdo ne. Nově tedy zřejmě budeme požadovat pomoc a podporu pro všechny ty, kteří mají příjem nižší, než je milion korun ročně čistého. Považujeme to za precedentní rozhodnutí a připomíná mi to situaci, kdy jsme v době covidu požadovali růst minimální hrubé mzdy, který byl prohlášen za příliš vysoký, ale zároveň k jiné skupině obyvatel padala slova o tom, že je potřeba maximálně pomáhat, protože za 15 tisíc čistého se nedá vyžít. A ke všemu tomu ještě očekávám, že to budou muset realizovat právě ti „proklínaní“ zaměstnanci úřadu práce, kteří si podle vlády nic navíc nezaslouží.

To je otázka kombinace různých opatření. Nejlepší variantou by bylo zvýšení platů a mezd. U seriózních zaměstnavatelů je dokonce vůle to řešit. Není to tak, že by na tom byly všechny firmy špatně. Jsou tu silná odvětví, která jsou na tom dobře. Je potřeba pokrýt aspoň růst cen. V Belgii mají například královským výnosem, že se příjmy automaticky zvyšují o inflaci. A my tady řešíme, že kdo žádá něco podobného u nás, je snad mimo realitu.

My jsme navrhovali vzít zákon o cenách z roku 1990, po­dle nějž se reguluje například cena vody, a použít jej. Věcně usměrněné ceny jsou možné. Jenže vláda místo toho, aby řešila problémy s vysokými maržemi, jen konstatuje, že někdo má marži 250 procent. Bylo by docela fér, aby tuto faktickou lichvu začala řešit.

Nestačí jen kontrolovat a oznamovat, že někdo má 250procentní marži. Je potřeba udělat i opatření, aby tomu tak nebylo. Vláda má nástroj, který se jmenuje věcně usměrněná cena, tak ať se o to stará. Jestli to jde u některých komodit, může to jít i u dalších. Jestliže tu je situace kolem drahé elektrické energie a plynu, pojďme to řešit. Rady typu postavte si tepelné čerpadlo jsou úplně mimo. Jeho cena je 250 000 až 300 000 korun a jsem zvědavý, jak si lidé, kteří mají nízký příjem, předělají klasická kamna na toto čerpadlo. Jak bude vypadat letošní zima v Česku? Jsme připraveni? I takové otázky jsme kladli vládě, ale zatím nemáme odpověď.

Budeme v této akci pokračovat. A chystáme i další podobné mechanismy. Budeme se o nich bavit v půlce května s předsedy odborových svazů. Předpokládám, že to mohou být různé aktivity, jež teprve upřesníme.

Pokud se tak stane, tak ať si každý, kdo to udělá, dá na triko nápis: Podporuji xenofobii. Uprchlíci navíc mají postavení stejné jako čeští zaměstnanci, takže mzdové a pracovní podmínky by měly být stejné. Požádali jsme i z tohoto důvodu na tripartitě kabinet, aby se přeložila česká pracovní legislativa do ukrajinštiny, a bezvýsledně. To se nedá normálně vysvětlit. Snad jen tím, že se nechce, aby uprchlíci, kteří sem přicházejí, věděli, jaká jsou jejich práva a povinnosti. Myslím si, že to je velmi nefér přístup a vyzvu ministra Jurečku, aby to napravil.

Když slyším ministra Jurečku, mám pocit, že kdyby to bylo na něm, byla už včera. Ale nějak to nefunguje. Dostal dopis, několikrát jsme jej k tomu vyzvali, neudělal nic. Začal jednat až pod tlakem vyhlášené stávkové pohotovosti.

Ne, termín nemáme. Mimochodem, když byla řeč o požadavcích, v tom dopise jsme vládu vyzvali také k úpravě minimální mzdy.

Tak, aby byla minimálně zachována její reálná hodnota. Nyní to propočítáváme. O konkrétní částce budeme mluvit až na samotném jednání.

Měla by komunikovat, pomoci stejně tak uprchlíkům, jako českým občanům. Pokud udělá kdekoliv chybu, může se to velmi rychle překlopit do xenofobie. Je to neuvěřitelně tenká hranice, kterou nejde odhadnout. A v této chvíli je bohužel situace taková, že je část lidí přesvědčena, že kabinet nekoná ve prospěch českých občanů.

A to je závažný problém. Není to jen o zvýšení platů, je to o krocích proti navyšování cen, podpoře lidí. Tady se všichni tváří, že celý problém je jenom kvůli válce. Ale to není pravda. Za měsíc únor byla inflace jen 11,1 procenta bez jediného vlivu války. Válka zvýšila inflaci pouze o 1,6 procenta. Proto by měla vláda problémy urychleně řešit, jinak bude situace ještě horší.

První krok, abych o takových věcech vůbec mohl uvažovat, je pro mě obhájit svou pozici v ČMKOS. Bez toho to nepovažuji za možné. Protože kdybych neměl podporu vlastní organizace, zaměstnanců, nemohla by taková úvaha být vůbec možná. Jakékoliv další úvahy, ať už teoretické, nebo praktické, mohou nastat až poté.

Tak to nefunguje. Ani 24, ani 48 hodin k takové úvaze nestačí. Ale pokud bych se pro to rozhodl, tak bych rozhodně usiloval o to, abych byl občanským kandidátem, nikoliv kandidátem politických stran. To znamená, že bych se snažil sesbírat hlasy voličů podporujících kandidaturu, nikoliv poslanců či senátorů. Proto nemohu ani pár dnů po volbě do čela odborů na tuto otázku jednoznačně odpovědět.