Článek
„Seděli jsme s přáteli ve sklepě u vína, když vypadla elektřina. Chlapi otevřeli dveře ve chvíli, kdy se zatočil vítr, pět jich mělo problém je zavřít a udržet,“ vzpomíná starostka na příchod tornáda. Sama se chtěla podívat malým oknem, co se děje venku. Když šla pootevřít žaluzie, mimoděk udělala rozhodnutí, které ji zachránilo.
První pomáhali dobrovolní hasiči
„Ani nevím proč, ale přitočila jsem se k oknu zboku, zády ke zdi. Jen jsem pootevřela žaluzie, tornádo vyrazilo celé okno dovnitř. Kdybych se dívala obvyklým způsobem, dostala bych to do obličeje,“ řekla.
Když tornádo prošlo, dostali se ze sklepa a nevěřícně obhlíželi spoušť. Přes trosky se vydala k domu. V něm byla dvaaosmdesátiletá matka manžela.
„První, na koho jsem narazila, byl můj syn. Sedmadvacetiletý chlap, hasič, tam brečel při pohledu na spoušť. To se mi vrylo do paměti,“ řekla. Syn ji ujistil, že babička je v pořádku. Tornádo přečkala v úkrytu pod stolem.
Rok od tornáda. Rodina se do hájenky nevrátí
Starostka bleskově proběhla spoušť v domě. Bylo jí jasné, že musí na úřad. „Byli jsme promočení, chtěla jsem suché oblečení. Ne čisté, vše v domě bylo špinavé, ale aspoň suché, ani to se nedalo najít,“ dodala.
Cestou potkávala lidi, vyptávala se, jak na tom kdo je. U školy potkala její ředitelku. Viděly, že školku, školu ani tělocvičnu nebude možné využít pro nouzové ubytování. To už byli na cestě na úřad i další zastupitelé, místostarosta i pracovníci obce. U kostela narazila starostka na místní dobrovolné hasiče: „Klobouk dolů před nimi. Byli první, kdo se do pomoci zapojili.“
V prvních hodinách nikdo neznal přesný rozsah neštěstí, ani kdy se obci dostane nějaké pomoci zvenčí. Vše proto začali řídit tak, že si musí pomoci sami. V kanceláři starostky zřídili krizový štáb. „Díky tomu, že všichni seděli v mé kanceláři, nevázl přenos informací a vše fungovalo. A hlavně zapojili se všichni zastupitelé, naše úřednice. I díky nim to fungovalo,“ zdůraznila Filipovičová.
Starost o obec tato žena nadřadila svým zájmům. Považovala to za samozřejmost. „V prvních chvílích jsem na náš dům nemyslela. Věděla jsem, že to máme rozflákané, ale věděla jsem taky, že jsem starostka. Je jedno, jestli to budeme mít opravené o měsíc později. Navíc manžela tři dny po tornádu odvezli do nemocnice, tak stejně neměl, kdo by to dělal,“ dodala Filipovičová.
Záběry z dronu ukazují, jak se změnily obce zasažené tornádem
Hodně se toho ještě musí udělat
Teprve až nejhorší pominulo, dostal se na řadu dům starostky. Opravený, i když stále nedokončený, je asi tři měsíce. Rok po tornádu mají v Hruškách spoustu práce dokončenou. Škola a školka jsou opravené, pokračuje oprava tělocvičny. Úprava veřejných ploch musí počkat na kabeláže elektrických rozvodů. Hodně je toho ale třeba ještě udělat.
„Co se dalo udělat v režimu výjimečného stavu, se udělalo. Dnes už jedeme ve standardním režimu a bojujeme s administrativou,“ dodala starostka a ukázala na stohy lejster v kanceláři.