Starají se o děti, stát jim hází klacky pod nohy

Řeč je o pěstounech, kteří nově spadli do kategorie tzv. nezprostředkovaných pěstounů, což znamená, že jim dítě, o které se mají starat, nevybral příslušný kraj, ale našli si k němu cestu sami.

A stejně jako běžným pěstounům jim dítě přiřkl soud. Splňují tedy sice veškeré náležitosti, stát se ale na ně kouká skrz prsty.

Mezi takové například patří pěstounky, které si „své“ děti dřív vyhlédly v klokánku, kde pracovaly jako tety.

„Vzala jsem si do péče děti, o které jsem se starala v klokánku od té doby, co jim bylo rok a čtyři roky. Když jim hrozilo, že půjdou do dětského domova, řekli jsme si s manželem, že jim doma vytvoříme bezpečné místo. V původní rodině obě zažily hrozné věci,“ svěřila se Právu Martina Průšová, která pracovala v ústeckém klokánku.

„Jednomu dítěti je dvanáct let, ale je na úrovni sedmiletého. Neumí si odemknout dveře, nemůžu ho nechat samo doma. Jezdím s nimi každý týden po doktorech. A teď jsem v situaci, kdy bych si měla začít hledat práci,“ uvedla.

Od ledna totiž začala platit novela o sociálněprávní ochraně dětí, která většině dlouhodobých pěstounů peníze přidala, respektive svázala je s výší minimální mzdy. Ta čítá od ledna 16 200 korun hrubého a totéž pobírá pěstoun na jedno dítě. To se týká ale jen těch, kterým děti přiřkl kraj.

Pěstouni, jako je Martina Průšová, spadají od Nového roku do kategorie „nezprostředkovaných pěstounů“ a těm se příspěvek od státu zkrátil: ještě v prosinci dostávali 12 tisíc hrubého na jedno dítě, nově pobírají 8878 korun čistého. A to znamená propad rodinného rozpočtu zhruba o dva tisíce měsíčně.

Nově se navíc těmto pěstounům nebudou započítat roky do důchodu a z této částky se jim nestrhává zdravotní a sociální pojištění. Zdravotní, které je povinné a jehož výše letos činí 2187 korun, si tedy musí hradit sami. „Nebýt příjmů manžela, vyšla bych jen stěží. Beru to jako podraz od státu,“ posteskla si Průšová.

Jí a dalším zhruba dvěma tisícovkám pěstounů, kteří jsou v podobné situaci, musel – stejně jako ostatním schváleným pěstounům – přiřknout dítě do péče soud a stejně tak absolvují pravidelné kontroly odborem sociálněprávní ochrany dětí. Ročně musí absolvovat i 24hodinové školení.

„Na sociálce mi přitom řekli, že nejsem prověřená. Argumentovala jsem tím, že jsem prověřená až dost, protože na obě děti jsem si v klokánku zvykala čtyři roky. Sociálka mě lustrovala i tak, zjišťovala například, jestli nejsem dlužníkem,“ uvedla Průšová.

„Přitom v Ústeckém kraji jsme na tom nejhůř. Je tu hodně dětí a velmi málo pěstounů,“ doplnila.

Podobnou zkušenost má i Andrea Novotná, která se rovněž o čtyři děti, svěřené jí do péče, předtím starala v podobném zařízení.

„Děti jsem potkala v klokánku a zažádala jsem si o svěření, když měly jít do dětského domova. Jsou nemocné, nejmenší má dětskou mozkovou obrnu, druhé mentální retardaci, poruchu pozornosti a chování. S ním jezdím na psychiatrii, s dalšími po doktorech, 24 hodin jsem v jednom kole,“ řekla Právu Novotná.

„Přijde mi to nefér. V klokánku jsem absolvovala školení i psychotesty. Kdybych děvčata neznala z práce, ani by mě nenapadlo si je vzít do péče,“ řekla. „Teď budu mít méně peněz a musím si platit odvody. Je to nelogické,“ dodala Novotná, která si ze zařízení vzala celou sourozeneckou skupinu.

A právě ty bývají do náhradní rodinné péče obtížně umístitelné. Stejně jako starší děti, které si pěstouni brali jen na víkendové návštěvy. I ti pak často spadají do kategorie nezprostředkovaných, stejně jako jiné „blízké osoby“, například rodinní známí nebo sousedé.

Organizace, které se věnují náhradní rodinné péči, nyní požadují legislativní změnu. Předsedkyně Aliance náhradních rodin ČR Bohumila Krejčíková to považuje za nespravedlnost.

„Nepříbuzenští nezprostředkovaní pěstouni většinou prošli stejným posuzováním a proškolením jako pěstouni zprostředkovaní, byli krajskými úřady schváleni a zařazeni do evidence pěstounů. Jen dítě jim nebylo přiděleno krajským úřadem, nýbrž k nim došlo přes přímý návrh soudu,“ řekla Právu Krejčíková.

„Děti, které nezprostředkovaní pěstouni takto přijali, jsou ve většině případů romského etnika nebo handicapované. Jsou to děti, o kterých se zkrátka říká, že jsou neumístitelné. A za tuto pomoc budou tito schválení proškolení pěstouni nyní trestáni?“ uvedla. Aliance nyní lobbuje mezi poslanci, aby tito pěstouni měli stejné podmínky jako ostatní.

Změnu slibuje poslanec KDU-ČSL Jiří Navrátil, který společně s několika dalšími poslanci chystá novelu zákona o sociálněprávní ochraně dětí. „Hodláme se tím zabývat na schůzi sociálního výboru Sněmovny. Chceme těmto nezprostředkovaným pěstounům dát status zprostředkovaných,“ uvedl Navrátil.

Změny k lepšímu v pěstounské péči chce prosadit i nový kabinet Petra Fialy (ODS). Ten podle programového prohlášení hodlá zřídit například centrální registr pěstounů, po kterém pěstounské organizace dlouho volají.

Chce také podpořit kraje, aby „transformovaly služby pro ohrožené děti, posílily kapacity sociálně aktivizačních služeb pro rodiny a zlepšily systém výběru a přípravy pěstounů“. A v neposlední řadě chce také sloučit péči o ohrožené děti pod resort ministerstva práce a so­ciálních věcí, o což se neúspěšně snažila i někdejší vláda Bohuslava Sobotky (ČSSD).