Soukromý zemědělec neuspěl se stížností k Ústavnímu soudu na uzavření okresů

Opatření v prvních třech březnových týdnech roku 2021 zakazovalo lidem opustit území okresu, kde mají trvalý pobyt nebo bydliště s výjimkou například cesty do zaměstnání či k lékaři. Zemědělec v žalobě poukazoval na to, že na jaře má práci na polích a mezi okresy se chce pohybovat svobodně. Navíc prý nevěděl, jak má v terénu zjišťovat, kudy vede hranice okresů. Podle stížnosti ho navíc obtěžovalo si psát prohlášení a zpovídat se hlídkám na silnicích.

Městský soud v Praze a Nejvyšší správní soud se věcně odmítly jeho žalobou zabývat s odkazem na to, že vládní opatření je takzvaný jiný právní předpis a nelze jej napadnout žádnou z žalob podle soudního řádu správního. Soudy se mohou zabývat případně až použitím opatření v konkrétní situaci, kdy se opatření negativně projeví v právech jednotlivce v podobě správního rozhodnutí, případně nějakého pokynu či donucení.

Podle pléna ÚS se soudkyní zpravodajkou Miladou Tomkovou byl postup justice v pořádku, přičemž upozornila, že o zrušení zákonů a jiných právních předpisů rozhoduje pouze ÚS.

„Tuto pravomoc ÚS nemohou krajské soudy obcházet tím, že sice formálně vzato nebudou rozhodovat o zrušení právních předpisů, ale dovodí si pravomoc rozhodovat o právních předpisech jako o zásazích,“ vysvětlila Tomková.

„Žalobou podle soudního řádu správního se tedy přímo proti krizovému opatření jako právnímu předpisu bránit nelze, a to ani tak, že se napadnou jeho přímé ,účinky‘, ,důsledky‘ apod. Bránit se lze proti konkrétnímu a individualizovanému zásahu, k němuž na podkladě krizového opatření mohlo dojít, a proti jiným orgánům veřejné moci, než je vláda v pozici orgánu, který krizové opatření jako právní předpis přijal,“ popsala Tomková s tím, že muž se tak teoreticky mohl soudně bránit vůči silničním kontrolám, což však neučinil.

Plénum navíc dodalo, že samotné trvání nouzového stavu záviselo na vůli Poslanecké sněmovny a jednotlivá opatření mohla být napadena poslanci či senátory právě u ÚS.