Článek
Urban se hájí tím, že šlo pouze o stavební suť, kterou nechal zpevnit cestu v areálu skládky. Právo má ale k dispozici důkazy o tom, že nákladní vozidla Rynešovy firmy Konstruktpol několik měsíců navážela na skládku různé harampádí, které nelze k technickému zajištění skládky použít.
Jednalo se například o staré pneumatiky, okna, skříně, betony s dráty, vodovodní trubky, lepenky či izolace, ale třeba i keře nebo velké černé pytle plné čehosi.
Urban si stojí za svým a tvrdí, že šlo pouze o demoliční odpad. O tom, kolik ho skončilo na skládce, ale podle svých slov nemá přehled, stejně jako o jeho přesném složení.
„Nikde jsme to neevidovali, potřeboval jsem mít co nejdříve hotovou cestu, aby mohla auta do skládky bezpečně zajíždět. Viděl jsem ty hromady, byly to úlomky cihel, betonu a zemina. Nic, co by nemohlo být do cesty použito,“ prohlásil Urban.
Jenže záznamy o pohybu Rynešových vozidel s odpadem existují, a to velmi podrobné. Podle svědků sám Urban dal pokyn zaměstnancům skládky, aby údaje zapisovali, ale mimo oficiální evidenci.
Celkem přes 900 tun
Právu se je podařilo získat. Jsou tam uvedeny dny, časy a také množství přivezeného materiálu včetně jeho detailního složení. Ze záznamů je zřejmé, že kromě suti mířily od Konstruktpolu na skládku od března do června i tuny dalšího odpadu. Celkem to dělalo přes 900 tun, za které by měla firma Konstruktpol zaplatit skládkovné v řádech stovek tisíc korun.
Urban také argumentoval tím, že nebýt Konstruktpolu, přístupovou cestu na skládku by nebylo možné vybudovat. „Nikdo sem totiž vhodný materiál k tomu nevozí. Tohle bylo jediné řešení, které se naskytlo,“ zdůvodnil Urban.
Z údajů v provozním deníku skládky ale Právo zjistilo, že ve stejném období navezly na skládku stavební suť další subjekty, a to přibližně 150 tun, za kterou musely zaplatit skládkovné. Urban za to dokonce zinkasoval i některé obce, které patří do sdružení spoluvlastnícího skládku. „Bylo to asi 15 tun starých cihel, stálo nás to tisíce,“ potvrdila Právu účetní Obecního úřadu v Puclicích.
Skládku provozuje od roku 1994 společnost Lazce-Gis, kterou z více než poloviny vlastní soukromá firma Gis holding. Druhým spolumajitelem je Sdružení obcí pro odpadové hospodářství Lazce, které slučuje desítky obcí.
Sto tisíc odměny
„Pokud jde o odpad, který tam měl být uložený načerno, tak o tom nic nevím. Byl jsem pouze informován, že firma Konstrukpol navezla na skládku nějaký inertní materiál pro technologického zajištění ukládané hmoty,“ reagoval na dotaz Práva jednatel Lazce-Gis Vladimír Hess. Co se uložilo a kolik toho bylo, ale nevěděl.
„Samozřejmě budu zjišťovat, jak to bylo vykázáno. Pokud přijdu na nějakou nepravost, tak z toho vyvodím důsledky,“ sdělil Hess. Také starostu Bělé nad Radbuzou Libora Picku, který ve firmě provozující skládku zastupuje zájmy obcí, informace Práva překvapila.
„Tohle se musí prověřit, pokud se to potvrdí, musíme se zamyslet nad kontrolním mechanismem,“ řekl Picka. Jako člen dozorčí rady společnosti Lazce-Gis dostával královské odměny, podle zápisů z valné hromady společnosti to v některém období bylo i sto tisíc korun za rok.
Podle vedoucího oddělení odpadového hospodářství plzeňské pobočky České inspekce životního prostředí v Plzni (ČIŽP) Tomáše Kameníka musí být vše, co jde jako odpad na skládku, řádně evidováno. „Musí z toho být dohledatelné, jaký materiál se přijal, kolik toho bylo a jestli se z něho na skládce něco stavělo nebo budovalo,“ vysvětlil Kameník.
Potvrdil, že některý druh odpadu může být použit na technické zajištění skládky, jako například ke zpevnění komunikace na tělese skládky nebo jako krycí vrstva k zabránění úletu, šíření zápachu nebo prašnosti. „K tomu se dá využít například stavební suť, ale platí, že kdo takový materiál na skládku naveze, musí doložit jeho původ, aby z toho bylo patrné, že se nejedná o nějaký problematický odpad,“ uzavřel Kameník.