Sběr víček stále frčí, ekologové smutní

Hlavním argumentem kritiků je nízká cena výkupu víček. Pohybuje se od čtyř do devíti korun za kilogram, nejobvyklejší cena je pětikoruna. Jedno víčko váží zhruba dva gramy. Na kilogram je tak potřeba zhruba 500 víček.

„Sběr plastových víček není ani ekologický, ani sociální projekt. Využívá pouze existenci snadno dostupného a lehce rozeznatelného čistého materiálu. Z hlediska životního prostředí je nejlepší plastové lahve a víčka nepoužívat,“ sdělil Právu Ivo Kropáček z ekologického Hnutí Duha.

Podle Kropáčka je vhodné PET lahev vícekrát použít. Před jejím vyhozením do žlutého kontejneru ji sešlapat a zašroubovat, aby se do ní nevrátil vzduch a ona tak nezabrala víc prostoru. „Na dotřiďovací lince se PET lahev s víčkem prakticky vždy vytřídí k další recyklaci, takže k recyklaci zamíří jak víčko, tak lahev. Takže speciální sběr víček nedává žádný výrazný smysl v porovnání s vytříděním PET lahve s víčkem do žlutého kontejneru na plasty,“ dodal.

Z hlediska sociálního je lepší poslat peníze přímo na účet charitativního projektu. „Nekoupíte-li si nápoj v PET lahvi a ušetřených dvacet korun pošlete přímo na charitu, pak tím uděláte stejnou službu, jako kdybyste nasbírali 2000 víček a utratili za nápoje 40 tisíc korun,“ dodal.

Navzdory podobným argumentům především základní školy ve sbírání plastových víček pokračují. Koncem loňského školního roku se jich například 79 zapojilo do osmého ročníku soutěže Nakrmte plastožrouta, v němž dohromady odevzdaly 22 217 kilogramů víček od PET lahví.

Vítězové ze ZŠ ve Velkém Březnu nasbírali 1915 kilogramů a výtěžek 10 533 korun spolu s dalšími příspěvky předali chlapečkovi s mozkovou obrnou na rehabilitace do lázní.

Výzev ke sbírání víček pro nemocné děti je plný Facebook. Za jednou z nich stojí i Radka Podrázská, maminka postižené Kačenky. Peníze shání pro rehabilitaci své dcery. Koncem srpna jí sedm pytlů víček přivezli vojáci z pražské letecké základny ve Kbelích, v odhadované hodnotě několika set korun. Sklidili za to na internetu kritiku, že měli raději darovat peníze.

Radka Podrázská si však jejich pomoci váží. „Chápu, že sbírání víček je neefektivní. Ale je to lepší než nic. Kdyby nám to dalo dvacet tisíc korun za rok, tak na ulici je nenajdeme,“ řekla Právu.

„Když už si ten člověk stejně koupí vodu v PET lahvi a chce si ji koupit, tak proč nedat stranou víčko. Kdyby si lidé kupovali lahve, aby sbírali víčka, tak to by samozřejmě bylo padlé na hlavu,“ dodala. Na pomoc pro svou dceru zřídila i transparentní účet. „Někteří lidé nám posílají pravidelně stovku měsíčně. Moc si toho vážíme, je to samozřejmě víc, než kdyby sbírali víčka,“ poznamenala.

Referentka Plastožrouta Adéla Tomšů Právu sdělila, že sběr víček její společnosti nadále roste. V roce 2017 prý takto vysbírala 95 tun, v roce 2018 to bylo 225 tun.

Nárůst výběru víček zaznamenala loni prý i společnost Puruplast z Uherského Hradiště, která zpracovává plasty. Částečně prý i díky tomu, že někteří konkurenti sběr víček zrušili, neboť se jim nevyplatil.

V třídění odpadů jsou Češi poctiví. Loni vytřídili 149 tisíc tun plastů. Lhostejní nejsou ani k charitě. Rok od roku na ni dávají víc peněz. Loni to bylo přes osm miliard korun, rok předtím to bylo kolem sedmi miliard. Částka však může být mnohem vyšší, protože ne všichni své dary uvádějí v daňovém přiznání, ze kterých se statistiky sestavují.

Podle lednového průzkumu společnosti freeSAT na charitu přispívá zhruba polovina Čechů. Nejraději pomáhají dětem, nemocným a útulkům pro opuštěná zvířata. Od základu daně si mohou fyzické osoby, včetně zaměstnanců, odečíst hodnotu darů, pokud jejich úhrnná hodnota v kalendářním roce přesáhne dvě procenta ze základu daně nebo činí alespoň 1000 korun. V úhrnu lze odečíst nejvýše 10 procent ze základu daně.