Článek
Pane předsedo Ústavního soudu, ještě vám nikdo nevyčetl, že jste svým výrokem o diletantismu kolem prezidentské amnestie vtrhl na politické kolbiště?
Byl jsem si vědom toho, že jsem v choulostivém postavení. Mlčel jsem ale jako hrob celých osm dní po vyhlášení amnestie. A ani potom jsem se k obsahu nevyjadřoval. Moji clonu mlčení protrhly některé výroky, které – ač už jsem stár a zkušený – mě doslova vyváděly z míry.
Myslíte výroky o povinnosti premiéra amnestii spolupodepsat?
Šlo o výroky protagonistů, ať už hlavy státu, předsedy vlády, nebo ministra spravedlnosti o tom, že nemohli vědět, na koho amnestie dopadne. To byly první výroky, které mě dost nabudily. Upřímně řečeno, státník, který neví, co činí, co podepisuje, a dokonce to veřejně deklaruje, že nezná dosah amnestie, tak takový státník se v mých očích znevěrohodňuje.
Vy přece znáte Václava Klause velmi dobře. Jste opravdu přesvědčen, že šlo o diletantismus, že prezident se vůbec nezajímal o to, koho se může jeho rozhodnutí dotknout, co to může způsobit?
Vůbec to nevztahuji k osobě prezidenta, ale k fungování odborného aparátu. V případě hlavy státu k fungování Kanceláře prezidenta republiky, v případě ministerského předsedy k fungování úřadu vlády. Tam vidím ten základní problém.
Skutečně věříte, že prezident při svém naprosto racionálním způsobu myšlení a politických zkušenostech neměl dopředu promyšlené, co dělá, a nechal se napálit úředníky?
Nehodlám hodnotit osobnost prezidenta ani jeho pohnutky. Musím říct, že samotný akt amnestie není nic zavrženíhodného. Dokonce to lze považovat za ušlechtilý akt.
Je nepochybné, že jeho snaha odlišit se od svých předchůdců posouvá amnestii z fáze inaugurace do fáze, kdy se s funkcí loučí. To lze těžko kritizovat. Ale jistá fascinace tou překvapivostí, tím, že k tomuto aktu dojde, mohla sehrát svou roli. Tím se dostávám do okruhu lidí kolem něj, kteří podle mého soudu měli znát předchozí praxi a poskytnout mu alespoň základní informaci.
Jinými slovy, jeví se poněkud nepřiměřené, aby vysocí ústavní činitelé vydávali ústavní akt a doprovázeli ho slovy: my nevíme, jaké budou jeho důsledky, rozsah, pochopte, že když to je tajné, nemohli jsme to zjišťovat.
Celé znění rozhovoru s Pavlem Rychetským si můžete přečíst v sobotním vydání deníku Právo.
