Hlavní obsah

Rozklad státu může skončit zákonem o slunečním svitu, řekl šéf Nejvyššího správního soudu Baxa

Právo, Jindřich Ginter

Předseda Nejvyššího správního soudu Josef Baxa na konferenci o přiměřenosti právní regulace, konané tento týden v rámci listopadového fóra Pražský právnický podzim, poukázal na reálné riziko rozkladu státu v důsledku nefunkční, nesmyslné legislativy, kterou nelze reálně vymáhat.

Foto: Miroslav Homola, Právo

Předseda Nejvyššího správního soudu Josef Baxa

Článek

„Budeme-li přijímat zákony, které nejsme schopni vynutit, nastupuje cesta svévole a jakýchsi kampaní, koho potrestáme a koho ne. Hrozí, že vzniknou paralelní pravidla, zákonná a pak ta nemorální, jako korupce a násilí. Základní principy právního státu jsou ohroženy. Hrozí, že mohou vzniknout společenské konflikty, které se vymknou běžným způsobům řešení,“ prohlásil Baxa přede dvěma stovkami soudců a právníků.

Mohou vzniknout společenské konflikty, které se vymknou běžným způsobům řešení

„Nikdo s tím jako programem nevystoupí, že chce prosadit nepřehlednou a nejasnou regulaci prostřednictvím práva, ale přesto se tak děje. Může to skončit třeba až zákonem o slunečním svitu. Právo se tvoří ukvapeně a nekompetentně, jen podle hry vadí–nevadí,“ konstatoval Baxa.

Apeloval na to, aby se právnická veřejnost nedívala na právo jen jako na momentální zdroj své osobní obživy, ale v širším kontextu toho, jaký může ve společnosti vyvolat chaos.

Podle něho by mělo být zákony co nejjednodušeji regulováno jen to, co bude poté fungovat, co lze zkontrolovat a vynutit. Podle Baxy se ale uměle často regulují tytéž věci souběžně hned několika typy různých řádů a předpisů.

Ze tří čtvrtin jsou za to podle jeho mínění zodpovědné vlády napříč novodobou historií. V této míře totiž předkládají návrhy zákonů. Baxa citoval sliby vlád od kabinetů Václava Klause přes Zemanův až po Topolánkův, týkající se zpřehlednění legislativy.

„A jak to dopadlo, to ať posoudí každý sám,“ dodal.

Žádná instituce podle něho nesleduje právo jako celek. „Měla by k tomu mít pravomoce a odpovědnost. Tito analytici by měli být odděleni od politických stran a profesionálních legislativců. Chybí zde permanentní inventura právního řádu,“ míní Baxa, který už před rokem na obdobné právnické konferenci prohlásil, a v časopisu Soudce napsal, že stát přijímá zákony, které není sám schopen dodržovat (více čtěte zde).

„Maglajs, od pangejtu k pangejtu, šroubovice“

Proti loňsku je na tomto setkání letos patrná i u dalších soudců ještě větší otevřenost v jejich zděšení z toho, že se ze zákonů vytrácí zdravý rozum. Ve svých vystoupeních, ať už za řečnickým pultem, nebo v zákulisí, mluví už o „maglajsu či o tom, že v regulacích, daných zákony, jdeme od pangejtu k pangejtu“. Naříklad: dluhy nejprve nešlo reálně soudně téměř vymáhat, tak se ustanovili soukromí soudní exekutoři, jenže jejich zákonné možnosti, jak ukázala praxe, se v mnoha ohledech přepálily.

Z úst soudců ale zazněla i kritika do vlastních řad. Podle čestného prezidenta Soudcovské unie Jana Vyklického mnozí soudci píší svá rozhodnutí a zdůvodnění v nich katastrofálně nesrozumitelně, šroubovaně.

Mnohdy v prvoinstančních rozhodnutích chybí zřetelný popis toho, co se vlastně stalo, a co je tedy předmětem soudního verdiktu.

„Ne každé zákonné rozhodnutí soudce je spravedlivé. Spravedlnost je nepochybně vyšší pojem než zákonnost. Soudci by proto měli více využívat i vyšší právní principy, jako je například Ústava. Pro soudce je vždy komplikované vybalancovat zákonnost, přiměřenost a spravedlnost,“ uvedl soudce Vrchního soudu v Praze Jan Sváček.

Související články

Výběr článků

Načítám