Článek
Případ se táhne už od roku 2005. Tehdy patnáctiletý chlapec nastoupil do prostějovské nemocnice na z pohledu lékařské vědy zcela rutinní laparoskopickou operaci, lékaři se však při zákroku i následné péči dopustili několika zásadních selhání, což vedlo až ke smrti dítěte. U jednoho z lékařů dokonce soud mluvil o jednání hraničícím s nedodržením Hippokratovy přísahy.
Po prvním zásahu ÚS nakonec justice matce přiznala 1,7 milionu korun a sestře rovný milion, soudy jim ale odmítly přiznat nárok na úroky. Takový postup nyní senát ÚS se soudcem zpravodajem Ludvíkem Davidem ostře zkritizoval.
„Obecné soudy tak zásadně ztěžují vymahatelnost práv poškozených, namísto toho, aby tato jejich práva chránily,“ tepal soudy David.
Ústavní soud se zastal muže, kterému soudy zabavily dům, v němž si udělal pěstírnu
„Aby mohla náhrada nemajetkové újmy pozůstalým plnit svou satisfakční a preventivně-sankční funkci a zprostředkovaně též naplnit pozitivní závazky plynoucí z práva na ochranu soukromého a rodinného života, resp. práva na život, a tato práva účinně chránit, musí z ní plynout také nárok na úroky z prodlení. Odepřením úroků z prodlení se institut náhrady nemajetkové újmy pozůstalým stává ‚bezzubým‘, neboť se umožňuje povinnému, aby se úspěšně, bez jakékoli sankce, vyhýbal plnění svých povinností,“ popsal David.
„Čím více se bude okamžik poskytnutí náhrady vzdalovat od okamžiku vzniku této újmy, tím více bude poškozený pociťovat tuto újmu jako nespravedlivou. Bude v něm přitom zároveň sílit přesvědčení, že ‚právo není na jeho straně‘. Náhrada nemajetkové újmy pozůstalým tedy nebude způsobilá plnit svou satisfakční funkci. Nebude-li tato náhrada poskytnuta v blízké časové návaznosti na okamžik, kdy újma vznikla, nebude ani způsobilá plnit svou preventivně-sankční funkci,“ dodal David.