Článek
Zejména varují před tím, že posílená legitimita prezidenta plynoucí z přímé volby občany zvýší počet konfliktů v českém ústavním systému. Názor veřejného mínění nepokládají za dostatečný argument pro tak rozsáhlé změny Ústavy.
Politologové se shodují, že politikové chtějí v době nepopulárních reforem sklidit alespoň nějaké body a vyjít vstříc veřejnému mínění. Někteří to označují přímo za populismus, nebo alespoň nedostatek odvahy postavit se otevřeně proti.
Politolog Zdeněk Zbořil přitom odkázal na slova tvůrce americké ústavy Benjamina Franklina: „Veřejné mínění často není vůbec veřejné, a ještě častěji není ani míněním“. Navíc dosud ani nebylo zjištěno, že nepřímá volba je skutečně problém.
Kromě toho si mohou některé strany od přímé volby slibovat, že se v přímé volbě zvednou šance jejich kandidátů nebo že to může odvést pozornost od nepříjemných témat.
Politoložka Vladimíra Dvořáková je názoru, že obdobně jako v případě referenda, jde sice o posílení práv lidí přímo vstupovat do politiky, rizika však podle ní převyšují výhody, a proto preferuje volbu nepřímou.
Rozpory mezi ústavními institucemi se zdvojnásobí
Rizikových faktorů spojených se zavedením přímé volby vyjmenovali experti celou škálu. Nejpádnějším argumentem je ovšem nebezpečí, že přímo zvolený prezident se bude cítit dostatečně silný na to, aby mnohem více zasahoval do systému.
Politolog Tomáš Lebeda upozornil, že už dosavadní prezidenti zacházeli na samotnou hranu svých pravomocí, a ambice prezidentů se silným mandátem se tak mohou ještě zvýšit. V českém ústavním systému tak vznikne mnohem více konfliktů, než bylo dosud.
„Máme zde tři důležité hráče. Nejdůležitějším hráčem je Sněmovna. Druhým je vláda, má slabou legitimitu, protože ji má také odvozenou od Sněmovny jako prezident, ale má výrazné pravomoci. Třetí hráč, nejslabší, je Senát. Vznikají nám tak tři vztahy, jsou to vlastně tři vrcholy trojúhelníku, propojte je úsečkami a každá z nich je vlastně konfliktem. Konflikt může být mezi vládou a Sněmovnou, mezi vládou a Senátem, mezi Senátem a Sněmovnou,“ míní Lebeda.
Jakmile se ale na poli objeví prezident zvolený většinou obyvatel, byť se slabou pravomocí, vznikají další konflikty linie, nikoli jen jedna navíc, tudíž se počet konfliktních linií zdvojnásobí. „Takže tady máme šest konfliktních linií. To znamená, že je tady velká pravděpodobnost, že ten prezident do systému vnese další politické konflikty,“ doplnil politolog.
Co bude obsahem kampaně? Vzorné kladení věnců?
Další konflikty kvůli přímé volbě mohou nastat i mezi jinak ideologicky blízkými stranami, může dojít také na situaci, kdy bude pro určitou stranu prezident vyšší autoritou než premiér.
Největší obavy ovšem plynou z toho, že politici nezváží všechna rizika a bez důkladného uvážení způsobí v Ústavě a celém systému nevratné změny. Mimo jiné by se museli zamyslet nad trestní a politickou odpovědností. Prezident nyní užívá zvláštního typu imunity, tzv. indemnity, díky níž nemůže být stíhán v žádném případě kromě velezrady. Své politické kroky nemusí český prezident nikomu vysvětlovat, naproti tomu například v USA mohou zákonodárci prezidenta za určitých okolností odvolat.
Další námitkou je kampaň. „Co bude občanům každý kandidát nabízet? Co bude obsahem té kampaně?“ ptá se dále Lebeda, podle něhož se už nyní někteří politologové baví nad karikaturou, jak se prezidentští kandidáti předhánějí, kdo umí lépe klást věnce.
Problém je jinde
Nastoluje se podle odborníků také otázka, zda Senát neztrácí jeden ze základních atributů své existence. Celkově si akce vyžaduje komplexní změny Ústavy, které jsou těžko proveditelné.
Politolog Ladislav Mrklas odhadl, že prezidentovy pravomoci by se měly v rámci přímé volby zúžit, například by neměl mít moc nad dosazováním členů ČNB a Ústavního soudu. Celkově by ale měla podle něj směřovat reforma Ústavy k poloprezidentskému systému.
Zejména by se však zákonodárci měli podle Lebedy zamyslet nad tím, jestli všechna daná rizika stojí za to. Na všechny úpravy by totiž bylo třeba zavést katalog.
„Hlavní problém jsou spíše nestabilní vlády, a to od roku 1996 do roku 2008. To je reálný problém. Nebezpečí nestability je nyní zažehnáno a my řešíme prezidenta. Právě přímá volba to může ještě jednou nabourat. Přímo zvolený prezident bude moci oslabovat vládu zvolenou nepřímo,“ uzavírá námitky Lebeda.