Článek
Jako šéf zahraničního odboru na Hradě jste nyní ve středu dění. Jak dlouho se ještě potáhne současná situace kolem jmenování nových velvyslanců?
Situace bude neměnná do chvíle, než dojde k dohodě ministra Schwarzenberga a prezidenta. Ministr by měl být prezidentem přijat pravděpodobně příští týden v úterý.
Situace bude neměnná do chvíle, než dojde k dohodě ministra Schwarzenberga a prezidenta. Ministr by měl být prezidentem přijat pravděpodobně příští týden v úterý. Není to ale nic dramatického. Nynější situace chod ambasád ani ministerstva zásadně neovlivňuje, neboť − kromě Vídně a Moskvy − jsou všechny diskutované úřady obsazeny současnými velvyslanci, které prezident neodvolá. Že to ale ovlivňuje soukromé životy našich diplomatů, kdy třeba nemohou příliš dopředu plánovat, zda dávat děti na další rok do školy a podobně, to je jasné.
Očekávám proto, že ministerstvo přikročí v zájmu vlastních zaměstnanců k nějakému kompromisu, který musí nutně odrazit základní fakt. A tím je, že prezident republiky se jmenuje Miloš Zeman, nikoliv Karel Schwarzenberg. A velvyslanci prezidenta Zemana tedy asi budou nutně osoby jiné, než by byli velvyslanci prezidenta Schwarzenberga. Můj pocit je, že jsme se v této situaci ocitli hlavně proto, že předložené personální návrhy tuto základní změnu situace jaksi vůbec nedokázaly reflektovat.
Ale na ambasadorech se dohodl Schwarzenberg s exprezidentem Václavem Klausem. Uzavřené dohody tedy není třeba dodržet?
Dohody se drží, nicméně pověřovací listiny velvyslance prezidenta Zemana podepisuje prezident Zeman. Musí tedy být s takovým návrhem osobně ztotožněn. A to i u velvyslanců, kteří byli podepsáni v období před jeho inaugurací, nicméně již po jeho zvolení novým prezidentem, v onom novém čase „mezi“.
Chápu, že je rok před volbami a to se chodby Černínského paláce vylidňují. Nicméně velvyslanec s pověřovacími listinami s podpisem prezidenta Zemana je odpovědnost prezidenta Zemana a on ji bere vážně.
Podle ústavy prezident pověřuje a odvolává velvyslance, ale k tomu potřebuje spolupodpis předsedy vlády nebo jím pověřeného ministra. Takže bez Schwarzenberga Zeman také nic nesvede.
Za posledních dvacet let se vytvořilo zvykové právo, jak se jmenování odehrává, tedy že ministr zahraničí navrhuje vládě kandidáta, kterého po schválení následně jmenuje prezident. V této chvíli na něm není třeba nic měnit.
Existuje ale celkem jednotný právní názor, že z ústavy prezident může jmenovat velvyslance pouze po kontrasignaci vládou. A kontrasignací je podpis premiéra, který ho může, nebo také nemusí, přenést na jiného člena vlády.
Blokování velvyslanců by šlo interpretovat jako Zemanovu snahu vytvářet z ČR prezidentskou republiku, říká ministr Schwarzenberg.
Cokoliv můžete interpretovat mnohými způsoby. Mohu to okomentovat pouze tak, že prezident zvolený přímou volbou s počtem voličů značně přesahujícím voliče vládních politických stran je v takové váhové kategorii, že by se s ním mělo počítat.
A prezident si je svojí váhové kategorie vědom a právě proto ji nepoužívá nezodpovědně, ale s velikým rozmyslem. A to v tématech, která mají konkrétní dopady na několik let dopředu, ať je to již v otázce soudců, nebo při výběru jména, které nás bude někde léta reprezentovat.
Jaké má prezident výtky vůči navrženým jménům?
Prezident se bude chtít především s každým z navrhovaných velvyslanců osobně setkat. Nebude automaticky podepisovat jména, která mu nic neříkají. Zajímá ho profesionální kvalita a vzdělání navrhovaných.
V minulosti byli dokonce i velvyslanci bez plného ukončeného vysokoškolského vzdělání či vedoucí úřadu bez maturity. Tedy lidé, kteří by se podle platného kariérního řádu MZV nemohli přihlásit do konkurzu na svoji vlastní sekretářku. K tomu by docházet opravdu nemělo a v budoucnu nebude.
Hynek Kmoníček
Koho konkrétně myslíte?
Myslím zcela konkrétní případy, které by nebylo vhodné veřejně jmenovat.
Proč?
Protože nejde o jejich denunciaci. Měli právo to zkusit. To, že byli jmenováni, je problém toho, kdo je jmenoval. Mně jde o obecný princip, ne o konkrétní jména, která každý na MZV zná.
A co obecný princip, aby ČR zastupovali kariérní diplomaté, nikoli političtí nominanti jako Livia Klausová v SR nebo europoslanec Vladimír Remek v Rusku?
Nu ano. A svět by měl být barevný, lidé hodní a problémy logické. V reálném světě má každá diplomacie jistou míru prezidentských nominací. Jde o jejich procentní poměr ke kariérním diplomatům a zejména o jejich kvalitu.
Nu ano. A svět by měl být barevný, lidé hodní a problémy logické. V reálném světě má každá diplomacie jistou míru prezidentských nominací. Jde o jejich procentní poměr ke kariérním diplomatům a zejména o jejich kvalitu. Prezident má jako svoje erbovní téma ekonomickou diplomacii, zajímá se tedy i o ekonomickou zkušenost vedoucích úřadů, a to zejména v relacích, kde je ekonomika dominantní úlohou. Zeman opravdu nemá rád „šedé myši“ bez kousku osobního kouzla.
Je pár diplomatických relací, kde je potřeba právě takový šedivec, ale obecně platí, že země velikosti ČR by měla být o osobnost svého velvyslance zajímavější, nikoliv nudností svého zástupce tlačena do stavu neviditelnosti.
Zvenčí může nominace Klausové působit jako poděkování za podporu v kampani. Jaká je její přidaná hodnota ve srovnání s profesionálním diplomatem?
Ekonomické vzdělání a praxe. Charisma. Určitě i pozice celebrity v době celebritami přímo posedlé. Při vší úctě, nějak jsem na Slovensku nepotkal nikoho, kdo by toužil po podepsané fotografii kariérního velvyslance Jaromíra Plíška. Známá tvář prostě v diplomacii pomáhá, dostáváte za ni pár mil náskok. A ti lidé k ní nepřišli zadarmo.
Ale v Londýně, Washingtonu či Moskvě nemáme celebrity, a třeba by tam byly více zapotřebí než na Slovensku.
Neřekl bych, že do každé země a do každé situace také svého druhu se místní celebrita hodí. Ale jsou výjimečné situace a výjimečné nadstandardní relace, které nám někdy dávají historickou šanci zužitkovat dosud nevyužitý potenciál jednotlivých jmen.
Neřekl bych, že do každé země a do každé situace také svého druhu se místní celebrita hodí. Ale jsou výjimečné situace a výjimečné nadstandardní relace, které nám někdy dávají historickou šanci zužitkovat dosud nevyužitý potenciál jednotlivých jmen. Že by to byl obecný princip, to v žádném případě. Diplomacie je kariérní zaměstnání. Velvyslanec není na místě od slávy, ale od práce. Nicméně jestli člověk je, nebo není kariérní diplomat, neříká mnoho o jeho profesionalitě.
I proto jich není zase tolik, když si projdete životopisy našich velvyslanců. Jsou tam lidé, kteří přijdou z jiných oblastí společenského života a v daném případě mohou pro republiku odvést více než kariérní diplomat. Z druhé strany kariérní diplomaté musejí vědět, že jejich práce bude oceňována, přestože jejich jméno nemá pro tisk velkou mediální hodnotu, protože na ministerstvu jich musí být vždy většina.
Podle vás by Klausová práci velvyslankyně zvládla?
Myslím, že ano, a v tomto názoru nejsem vůbec osamocen. Například prezident Hospodářské komory Kužel mě již informoval, že oslovil pana Schwarzenberga a jménem své instituce vyjádřil po diskusích s obchodní komunitou Vladimírovi Remkovi a Livii Klausové podporu lidí, kteří vytvářejí ekonomické hodnoty této země a jmenované velvyslance považují za pomoc svojí práci.
Zaznamenal jsem i středeční usnesení zahraničního výboru Sněmovny, který vyzval ministra, aby komunikoval s prezidentem, spor jednáním ukončil a informoval zahraniční výbor, jakmile se tak stane. Hlasy podnikatelské komunity a parlamentu budou pro konečné rozhodnutí prezidenta rovněž velmi důležité.
Celý rozhovor čtěte v sobotním vydání deníku Právo