Rakušan: Uprchlíky motivujeme, aby šli z Prahy

Takhle to neberu, koalice, či nekoalice. Chápu, že na všech úrovních krize máme svoje problémy. Praha je od začátku nejexponovanějším regionem a příjem dalších lidí do Prahy má mnoho složitostí. My jsme se ale s primátorem potom byli vždy schopni na konkrétním řešení domluvit, což koneckonců bylo i u stanového městečka v Troji a jeho provozu.

Takže občas jsou nějaké výroky ven silnější, než je potom věc samotná. S primátorem budu o víkendu několikrát mluvit. Myslím si, že ultimáta v této chvíli ničemu nepomůžou. Je tady více vytížených krajů. Je potřeba nalézt mezikrajskou solidaritu, o kterou se pokoušíme. Jenom chci předestřít, že jsme s hasiči převáželi iks uprchlíků do jiných částí republiky a snažili jsme se odlehčit Praze. A teď jako stát sháníme další nemovitosti, kam by se dali ubytovat lidé z hlavního nádraží. I tím prokazujeme, že Praze umíme pomáhat.

Měly by to být pražské domy. Pokud se skutečně bavíme o lidech, kteří čekají na ztotožnění, respektive prověrku možného dvojího občanství, na pražském hlavním nádraží, tak je nejlepší využít nějaké nemovitosti v Praze. Jedna z nich je ryze státní, ale nejsou to klasické ubytovny, nýbrž budovy, které by se nějakým způsobem musely adaptovat. Všechno je lepší, než aby matky s dětmi ležely na zemi.

Je to jak kdy. Dělali jsme tam v pátek místní šetření a lidí na nádraží bylo zhruba 300. Různě se to přelívá, někteří odjíždějí, jiní zase přijíždějí. Také se nám stalo, že i lidé, kterým bylo nabídnuto ubytování v jiném regionu, tak se prostě do Prahy stáhli zpět.

Ano. Ale není to klasické ubytování, stejně tak v tom stanovém městečku. Jde o ubytování typu toho, že se čeká na prověření těch cizinců maďarskou stranou, zda nemají kromě ukrajinského i jejich občanství.

Nevím, jestli se někdy povede vyřešit to, aby na hlavním nádraží nebyl nikdo. My ale rozhodně nechceme, aby tam ležely matky s dětmi nebo lidé v průchodech. Teď dojde tedy k odlehčení o 150 lidí ve stanech v Troji a doufáme, že během příštího týdne získáme další kapacity. Takže pokud bychom dosáhli ubytování třeba pro 300 lidí, tak je už situace řešitelná. Navíc ti lidé nebudou ve stanovém městečku zůstávat trvale, osazenstvo se tam samozřejmě bude měnit.

Od Maďarů máme příslib, že udělají maximum pro to, aby ty systémy používali rychle. Nechci říkat, že pro Českou republiku přednostně, ale prostě svižně. Ten problém řeší přímo ředitel maďarské cizinecké policie.

Přesná čísla nemám, ale už takové nálezy z Maďarska byly. V první fázi častěji než v té druhé. Proto jsme je požádali o rychlost a zároveň o řádné prověřování, zda tomu tak skutečně je. Čekáme, že nám budou dodávat informace průběžně. Naše policie jim průběžně zasílá jména osob k prověření, a oni tedy průběžně reagují.

Ano. Zaprvé šlo o jednání s ukrajinským velvyslancem ohledně provozu v Praze, kde jsme se ptali, jak lze lépe poskytovat informace, komunikovat, zapojit neziskový sektor. Jak s lidmi pracovat v terénu a vysvětlovat jim možnosti i to, aby se nestali obětí nějakého podvodu.

A pak jsem jednal i s rumunskou velvyslankyní, s níž jsme se bavili o celém kontextu migrační krize. Málo se to ví, ale Rumuni mají nejdelší hranici právě s Ukrajinou a téměř milion příchozích na své území, kteří ale většinou nezůstávají. I v tomto kontextu jsem upozorňoval na to, že i uprchlík, který vlastní rumunský pas, nemá žádný nárok na humanitární dávky.

Už byly zaznamenány případy, kdy cizinci přijedou, převezmou dávku a zase odjedou ze země. Řeší se to dvěma způsoby. Budeme zpřísňovat vydání druhé a šesté dávky, kde bude přísnější prokazování toho, že ti lidé skutečně žijí v České republice a že jsou tady ubytováni. To je věcí ministerstva práce a sociálních věcí.

A také u první dávky chceme princip, že ve chvíli, kdy ubytování je státem garantované, lidem je prokazatelně dáváno jídlo a nejzákladnější potřeby, tak by tu finanční humanitární dávku šlo nahradit právě poskytováním základních potřeb.

Určitě. Je to proti motivování lidí jezdit sem jenom kvůli dávce. To znamená, že kvůli poskytnutému přístřeší a jídlu sem asi málokdo přijde a rozhodně to nebude cílem nějakého podvodného jednání.

Teď o víkendu bych ty podklady měl mít k dispozici. Jde o motivační faktory pro lidi, aby si vybrali jinou část republiky než Prahu. Půjde skutečně o konkrétní nabídky, co v daném regionu mohou získat a na co dosáhnou.

O tom chci mluvit i s pražským primátorem. Protože ti lidé jsou pod evropským institutem dočasné ochrany, který umožňuje volný pohyb osob. Nemáme žádný jednoduchý legislativní prostředek, jak někoho přesídlit a přemístit. Kladu si tedy otázku, zda je žádoucí, abychom někoho proti jeho vůli nakládali do autobusu a někam odváželi. Musí to fungovat jinak.

Určitě. A ono to v mnoha případech už vyšlo, o čemž se málo mluví. Například v jednu exponovanou noc, kdy k nám přišlo deset, a dokonce i sedmnáct tisíc uprchlíků, jsme lidi převáželi autobusy z hlavního nádraží do celé republiky, kde jsme jim zajišťovali ubytování.

Když jsme říkali matkám s dětmi, že v Praze budou na zemi v tělocvičně a třeba ve Zlínském kraji dostanou pro své děti postele, tak na to řada z nich slyšela. Je nutné pochopit, že když někdo utíká do České republiky, tak prostě jede do Prahy, protože nic jiného, s veškerou úctou, nezná.

Příští týden to budeme ve čtyřech či pěti obcích s rozšířenou působností zkoušet pilotně. Proběhne šetření, zda se tam lidé, kteří uvedli tamní adresy do systému, skutečně nacházejí, či nikoli. Zjistíme nějakou chybovost a podle toho vyhodnotíme, jak postupovat. Když budou údaje z evidenčního systému relativně přesné, tak by se z toho dalo i v nějakých propočtech vycházet. Pokud naopak uvidíme, že přesné nejsou, musíme zahájit zjišťování, které bude vázáno na nějakou evidenci při výběru humanitární dávky.

Stejně tak bude vázáno na evidenci při výběru dávky za to, že ubytování poskytujete. Tím bychom měli dostat velmi přesný přehled o tom, kde uprchlíci v Česku reálně jsou, protože dávku si zaprvé vyzvedávají. A zadruhé ti lidé, co je ubytovávají, dávku ve velké většině také čerpají. Tudíž bychom sebrali tato data a měli přesnou představu o rozložení uprchlíků v celé ČR.

Ano. Tady stále někdo, především z opozice, uvádí, že je to nějaké primární zanedbání. Není. Každý, kdo přišel do České republiky, prošel lustrací, každý byl ztotožněn.

Ti lidé mají svá jména, pasy, doklady a zaregistrovali se v ČR. Avšak pokud při volném pohybu po Česku nesplnili ohlašovací povinnost, nepřehlásili se na jiné místo, pak je potřeba verifikovat, zda jsou původně vložené údaje přesné. Jiná cesta neexistuje a ani to jinak nedělají ostatní evropské státy.

Nikdo teď nemá dokonalou představu, kde někdo žije a bydlí. Ale pokud chceme adaptovat naše systémy, školský, zdravotní a podobně, tak musíme mít představu o pobytu uprchlíků mnohem přesnější.

Vízová pravidla vždy navrhuje ministerstvo zahraničních věcí a my jsme pak vykonavatelem. V rámci úpravy lex Ukrajina se chystá novelizace, protože je tam potřeba spousta věcí upravit a připravit se i na situaci, kdy tady jednou nebude nouzový stav. Tam se určitě chceme bavit o tvrdosti vízového zákazu.

Nelze asi předpokládat, že se od něj ve vztahu k Rusku zcela ustoupí. Nicméně se tam můžeme bavit o prostředcích, jak poskytnout lidem, kteří si to zaslouží, nějaké zázemí v ČR. Můžeme tedy rozšířit nějaký okruh speciálních možností, jak ta víza získat, což se v té novelizaci chystá.

Myslím si, že s prodlužováním studijních víz, pokud už ho daný člověk jednou dostal, problém není.

Budeme se o tom určitě bavit. Důvod je třeba ten, že ubytováváme v nestandardních podmínkách, které neodpovídají běžné legislativě. Další důvod je, že chcete vydávat nařízení, která krajům umožní nějakou rychlou operativu. Například v podobě změny ohlašovací povinnosti na tři dny.

Když to děláte v nouzovém stavu, tak jde o krizové opatření, které vám žádný soud neshodí a které projde. Pokud byste to ale dělal v rámci legislativního procesu, je vám to na nic, protože to nestihnete. Když to budete dělat nějakým krkolomným způsobem podle jiných zákonů, tak je velká pravděpodobnost, že stejně jako v době covidu bude soud shazovat důležitá nařízení pro kraje.

Především by se ale absolutně ztížil krizový management, přístup k finančním prostředkům na krajské úrovni. Když se zeptáte jakéhokoli hejtmana napříč politickým spektrem, tak si to, bohužel, neumějí bez nouzového stavu představit.

Z této situace vedou z mého pohledu dvě cesty. Zaprvé upravit lex Ukrajina tak, aby obsahoval i nějaká opatření, která se dají využít i v této krizové době. Zadruhé, a to je dlouhodobý úkol, který máme jako vláda i v programovém prohlášení, upravit krizovou legislativu, aby nebylo nutné pro krizové situace vždy využít takového intenzivního právního prostředku, jakým je nouzový stav.

Určitě ne déle než na třicet dnů, ale povedeme o tom diskusi.