Článek
Prezident Miloš Zeman pozval na Hrad hlavy států, mezi nimi i ruského prezidenta Vladimíra Putina. Návštěva se sice plánovala od jara, Hrad ale o ni informoval až nyní, což mohlo vypadat jako provokace. Jako ředitel zahraničního odboru Hradu musíte vědět, kde se stala chyba?
KOMENTÁŘ DNE:
Lyžařské Nagano - Nedá se nic dělat, dnešní komentář musí být sportovní, protože jedna mladá dáma přepsala lyžařské dějiny země. Čtěte zde >>
Pokud by to bylo tak, jak naznačuje otázka, bylo by to špatně. Naštěstí je to jinak. Tady se prostě viditelně vrtí psem, a to celkem urputně.
Fakta zní takto. Na jaře skutečně oslovil ČR Evropský židovský kongres, zda bychom se neujali role hostitele jejich setkání a konference zaměřené na problematiku holocaustu k 70. výročí osvobozeni Osvětimi spojených se setkáním představitelů zemí, jejichž armády porážkou nacistického Německa tuto tragickou kapitolu historie ukončily.
ČR vystupuje v roli hostitele, není pořadatelem a tento rozdíl málokdo zaznamenal. Na tuto akci jsou pravidelně zváni prezidenti, předsedové vlád, předsedové parlamentních komor a další představitelé mnoha zemi, mezi kterými samozřejmě nikdy nechybějí zástupci vítězných spojenců. Proto český prezident, premiér a předseda Sněmovny pozvali na akci Evropského židovského kongresu svoje protějšky, jak diplomatická pravidla vyžadují.
Akci koordinuje ministerstvo zahraničí. Nejedná se tedy o žádnou „provokaci“ a Hrad o ní zcela jistě „neinformoval až teď“.
Proč informace vyplavala až nyní?
Tyto informace mají měsíce desítky lidí na mnoha úřadech. Jediné, co se stalo, je, že Hrad na pondělní tiskové konferenci na otázku novinářů z předešlého dne potvrdil, že ČR skutečně bude hostit tuto akci a že jsou na ni zváni všichni, které historie konce druhé světové války a holocaustu svedla dohromady.
Můžeme jenom spekulovat, komu došla témata a tuto starou a veřejnou informaci vytrhává z kontextu, posouvá ji do zcela jiného, a proč to dělá právě teď.
Když přijede Putin, hrozí podle vás, že kvůli němu nepřijedou ostatní státníci a že akce nakonec může skončit blamáží?
To je otázka pro pořadatele, tedy pro Evropský židovský kongres. ČR jako hostitel svoji roli naplní a přivítá ty, kdo se akce Evropského židovského kongresu zúčastní. Svého druhu je to menší akce, ale podobná letošnímu slavnostnímu setkaní v Normandii.
Závisí často na okamžité mezinárodní situaci. Úroveň účasti státu je do poslední chvíle otevřená. Dnes máme třeba již potvrzenu účast šéfa izraelského Knessetu, ale o možnosti účasti izraelského premiéra Netanjahua se stále jedná. A o účasti či neúčasti prezidenta Obamy či prezidenta Putina nemám zatím vůbec žádné informace, nebylo tedy z naší strany o čem informovat.
Prezident Zeman označil islámský terorismus za větší hrozbu pro svět než konflikt na Ukrajině. Lze obě věci takto srovnávat?
Nebezpečí hrozí z obou stran. Kdo ho nevidí nebo jedno z nich ignoruje, je na jedno oko slepý. Nicméně od středověku jsme nestáli proti někomu, kdo by po příjezdu do Čech pravděpodobně nejdřív vyhodil do vzduchu katedrálu svatého Víta a pak začal ukřižovávat zubařky za péči o mužské pacienty. Tak se tu nechoval ani žádný okupant za posledních 400 let.
Máte tedy pravdu v tom, že se principiálně jedná o zcela jiné typy hrozeb, přičemž nesmíme podcenit ani jednu. Ale těm, kdo je rádi stále přeměřuji, doporučuji zamýšlení nad tím, proč přes všechnu rétoriku USA Islámský stát bombardují, zatímco Rusku činí obtížnější bankovní operace. Rozdíl reakce mluví za všechny komentáře.
Byl jste s premiérem Sobotkou v USA. Projevil se nějak negativně český přístup ke krizi na Ukrajině nebo se objevily výtky k prezidentovým výrokům?
Kriticky k výrokům pana prezidenta vystoupil jeden představitel republikánů a jednou se na to zeptal americký novinář, který ale strávil devět let v Praze. Tomu pan premiér odpověděl, že ze strany současné administrativy našeho amerického spojence nic podobného vzneseno nebylo.
To je častá situace, kdy se opakovaně ukazuje, že tyto spory jsou primárně domácí politickou diskusí, kterou není třeba uměle přenášet do zahraničí. Tam si vice všímají našich činů než českých obsesí a traumat společnosti rozdělené ještě kampaní před volbou prezidenta, která jako by pro mnohé jaksi nikdy neskončila.
Dospělé státy nechodí do Washingtonu fňukat či stěžovat si jejich představitelům jeden na druhého. To si máme vyříkat doma a pak znít jedním hlasem. A díky premiérovi jsme byli po oba dny ve Washingtonu dospělí.
A co fakt, že Sobotka nebyl tentokrát přijat Obamou? Je to nějaký signál?
Odpovídá to tomu, že jsme neměli žádné opravdu speciální aktuální téma z pohledu americké strany. Ale také tomu, že jsme jím nebyli ani my sami.
Mluvil jste o jednom republikánovi, tedy senátorovi Johnu McCainovi. Co vy na jeho kritiku prezidenta?
Pravicový McCain kritizuje levicového Zemana, to k politice patří. Chtít od Johna McCaina cokoliv jiného vůči komukoliv z levice dává stejný smysl, jako bychom to doma chtěli po Miroslavu Kalouskovi. Mají ostatně ve svých zemích podobnou hlasitě opoziční úlohu.
Zajímavé spíše bude, až v březnu 2015 budou Miloš Zeman a John McCain ve Washingtonu bojovat na jednom pódiu na konferenci AIPEC za stejnou věc, tedy proti islámskému terorismu. Pak jsem zvědav, jestli to trošku zamává s naivně zjednodušujícím světem některých komentátorů.