Psycholožka: Lidé jsou frustrovaní ze zákazů, už ne z nemoci

„Sledujeme, jak neuvěřitelná je lidská adaptace. Prostě už se lidé u nás na tuto nemoc psychicky adaptovali. Na jaře byli všichni špatní z toho, že jeden člověk s covidem zemřel, dnes jich umírá i 190 za den a lidé jsou otrávení, že nemohou jít do fitka nebo do restaurace. Jsou frustrovaní z toho, že se vrátila omezení, byť je chápou. Už to není strach, ale zlost,“ zhodnotila aktuální stav pro Právo Spurná, primářka oddělení klinické psychologie Fakultní nemocnice u sv. Anny v Brně.

V jiné situaci jsou nyní lékaři. „Nápor pacientů v posledních týdnech rostl strašně rychle. Den po dni se u nás zavíralo jedno oddělení za druhým. Ti, co tam pracují, spí na ubytovnách a až teprve teď se probírají. Zatím všechno zvládali v běhu. Jsou zedření, pak se nakazí, odleží si to doma a okamžitě zase nastupují léčit. Jsou totálně vyčerpaní. Tak bych popsala fyzický i psychický stav lékařů. Pomáhala jsem jen jediné zdravotní sestře, která se obávala nákazy kvůli starším rodičům,“ říká psycholožka.

Druhá vlna pandemie dopadá i na české seniory. Netrápí je strach z nemoci, ale osamění, potvrzuje operátorka linky na pomoc seniorům. Telefony se jim rozdrnčí v momentě, kdy političtí představitelé omezí prodej na Dušičky nebo mluví o zrušení Vánoc.

„Co nyní seniory skutečně trápí, je sociální izolace. Na rozdíl od Německa jim nikdo neřekne: bude to trvat ještě měsíc. Bylo znát už na jaře, jak těžce nesli omezené Velikonoce. Jaký dopad to na ně v důsledku mělo, že se nemohli vidět s rodinou a slavit, jak byli zvyklí,“ popsala Právu operátorka linky Senior Pointu Daniela Hanzlíková.

„Nyní se straší tím, že nebudou Vánoce. Prosila bych naše politické představitele, neberte lidem naději. Pro seniory je to nepředstavitelně důležité. Ne že se budou někde sdružovat, ale že se uvidí s rodinou. Upínají se k tomu a potřebují vidět světlo na konci tunelu,“ dodává Hanzlíková, která od začátku pandemie se svým týmem pomohla už tisícům lidí.

Adaptace na šířící se nemoc je znát nehledě na aktuální situa­ci i mezi seniory „Na jaře to byl strach z něčeho neznámého. V extrémní den jsme vyřídili 284 hovorů za den, v současnosti je to do třiceti. Ale už není potřeba, aby naše linky, tak jak tomu bylo na jaře, byly obsazeny psychology. Volající se ptají, co je ještě otevřeno a co ne, dohledáváme jim čísla na úřady. Velká část seniorů nemá přístup k internetu. Nebo si chtějí popovídat,“ popisuje obsah telefonátů operátorka.

„Samozřejmě psala mi nedávno i vyděšená paní z malé vesnice, kde je 47 domů, že jeden vedle druhého jsou nakažení, mají těžké průběhy a ona je izolovaná doma a bojí se nákazy. Ale převažují jiné hovory, třeba ten od 74letého seniora, který se ptal na podmínky pro vycestování do Německa. Rozhodl se, že pojede za dcerou,“ dokládá Hanzlíková.

A vyzdvihuje nejsilnější potřebu volajících: „Potřebují lidský kontakt. A musím říci, že v tomhle smyslu se i Češi letos změnili. Na vesnicích solidarita mezi sousedy fungovala už na jaře. Ale nyní pozorujeme, že i ve městech, na sídlištích sousedé, kteří se dřív maximálně pozdravili, se zajímají, mladší chodí starším nakupovat, klepou na ně, jak se mají. Solidarita mezi lidmi je znát nyní i na místech, kde bychom ji dřív nečekali.“