Článek
O co tu jde? Středověký obraz Zvěstování Panně Marii z dílny Mistra vyšebrodského oltáře byl před dvěma lety nabízen renomovanou aukční síní za vyvolávací cenu 110 tisíc eur (cca 2,8 milionu korun). V aukci si ho však nikdo nekoupil. Značně poškozený obraz totiž nemá v evropském kontextu příliš velkou hodnotu, tu může mít symbolicky jen pro Česko.
Ale jakou? Podle jediného znalce (Marius Winzeler), který podle Deníku N pro NG vypracoval posudek, je to 65 milionů korun, tedy více než dvacetkrát více, než byla cena, za kterou ho před dvěma lety nikdo nechtěl.
Rozdíl 50 milionů?
Právě za tuto přemrštěnou sumu ho chtěl tehdejší ředitel NG Jiří Fajt odkoupit od nadace spolumajitele reklamní společnosti Bigboard Richarda Fuxy. Ten totiž po neúspěšné aukci v Německu obraz zřejmě v tichosti koupil a zmínil se o tom Národní galerii. No a ta mu za něj bez smlouvání nabídla zmíněnou sumu.
Že to je cena podezřele přemrštěná, si uvědomovali i někteří Fajtovi podřízení a další nezávislí historici umění. Podle nejnovějšího posudku, který zpracoval Ústav dějin umění Akademie věd ČR, se tak reálná hodnota obrazu pohybuje mezi deseti až dvanácti miliony.
Jakou roli v tom hraje tehdejší ředitel NG Jiří Fajt, který obchod prosazoval? A bylo to celé domluveno s Fuxou už předem? To zatím říct nelze. Podle Deníku N odborník NG na staré umění stanovil cenu 65 milionů, aniž by přitom zohlednil to, za jak málo se obraz nedávno neúspěšně nabízel na aukci.
Právě to je podle autora nového posudku Jana Klípy hlavní důvod pro snížení Winzelerovy odhadní ceny o asi 50 mil. Problémem je také to, že dílo je poškozené a je nutné restaurování za další miliony.
Umělecky přitom poškozené Zvěstování nelze srovnávat s obrazy vrcholných zahraničních umělců té doby, jejichž díla se draží i za desítky milionů korun.
Kdo s cenou přišel?
Rozpory jsou také v tom, jak se rodila cena za obraz. Tvůrce původního posudku Winzeler tvrdí, že pouze reagoval na nabídku Nadačního fondu Richarda Fuxy, který nyní obraz vlastní. Naopak Fuxa již dříve pro Deník N uvedl, že nabídka přišla od Národní galerie.
„Když jsem obraz pořídil, neznal jsem jeho stav, takže jsem požádal NG o posudek a částečné restaurátorské práce. Po několika měsících přišli s tím, že je to cenné dílo, a sami mi nabídli, že by ho odkoupili,“ řekl Deníku N Fuxa s tím, že pokud s cenou 65 milionů přišla NG, je to pro něj směrodatné.
Klípa není jediný, kdo si myslí, že cena díla je přemrštěná. Například exředitel sbírky asijského umění NG Ladislav Kesner ji označil za „absurdní a podivnou“.
A proč NG obraz nekoupila lacino již na zmiňované aukci? Pochybovalo se prý o pravosti obrazu. „Vím, že je to cenové navýšení absurdní, ale žádná státní instituce, která hospodaří s veřejnými prostředky, si nemůže dovolit koupit obraz bez toho, aby měla jistotu, o co jde,“ řekl koncem ledna Deníku N tehdejší ředitel Jiří Fajt.
Jeho vysvětlení se už na první pohled jeví jako účelové. Všichni, kdo vědí, jak to chodí na aukcích uměleckých děl, a Fajt mezi ně patří, totiž vědí, že pořádající agentura všechna významnější nabízená díla doprovází posudkem osvědčujícím mj. i jejich pravost.
Navíc nabízet Fuxovi tak vysokou cenu za obraz, o němž Fajt věděl, že ho musel Fuxa koupit po neúspěšné aukci lacino, nesvědčí zrovna o péči řádného hospodáře, zejména když sám Fuxa svoji cenovou představu Národní galerii nesdělil.
Co dál?
„Národní galerie Praha má, s ohledem na jednoznačné stanovisko akviziční komise, i nadále o obraz zájem,“ sdělil Právu prostřednictvím mluvčí galerie pověřený ředitel NG Morávek. Na adresu nového posudku, který obrazu přisuzuje výrazně nižší hodnotu, řekla Právu mluvčí resortu Martha Häckl: „Tento posudek považujeme za relevantní.“
Rozhodnutí o koupi obrazu tak čeká na nového šéfa ministerstva Lubomíra Zaorálka (ČSSD).