Právníci zpochybňují zákaz stávky

Městský soud v Praze, konkrétně podle informací Práva soudci Martin Valehrach a Dagmar Stamidisová, kteří předběžné opatření zakazující pondělní stávku vydali, se totiž opřeli o zákon o kolektivním vyjednávání. V odůvodnění uvedli, že odbory nesplnily ohlašovací povinnost tří pracovních dnů předem, a že je proti dobrým mravům, protože za jeden pracovní den nelze učinit veškerá možná opatření minimalizující škody ze stávky.

Potíž je totiž v tom, že stávku v zájmu sociálních a ekonomických důvodů namířenou výslovně proti vládě naše legislativa vůbec nevymezuje, tudíž žádný zákon k této konkrétní situaci taxativně a jasně nestanovuje, že to musí být právě tři dny.

Jediným nejbližším zákonem k této situaci je zákon o kolektivním vyjednávání, jenže stávka podle něj je svolávána jen proti zaměstnavateli.

„Soudci Městského soudu postupovali zjevně podle tzv. analogického principu, tedy když k dané situaci neexistuje zákon, opřeli se o normu, která je k tomu nejblíže, tedy o zákon o kolektivním vyjednávání. Jenže to se obvykle činí jen v případech, kdy nelze naplnit základní právo, v tomto případě na stávku, takže odůvodnění předběžného opatření je minimálně velmi sporné. Popírá totiž najednou z ničeho nic základní právní princip, že co není zakázáno, je dovoleno,“ vysvětlil Právu jeden z českých předních právníků.

Soudí, že trestní oznámení, jehož podání na soud v pátek inicioval ministr financí Miroslav Kalousek, se opírá občanský zákoník, z něhož vyplývá, že každý občan se musí ve svém konání snažit předem minimalizovat případné škody vzniklé dalším osobám.

„Na druhou stranu u každé stávky, ať už té proti zaměstnavateli v rámci kolektivního vyjednávání, nebo v rámci stávky politické, hájící sociální a ekonomické zájmy stávkujících, je třeba počítat s určitými materiálními následky. Jinak by se fakticky vytrácel význam stávky jako takové. Argumentovat tedy u zákazu dobrými mravy a snahou o minimalizaci škod, je balancováním na tenkém právním laně, neboť zase vzniká vážné riziko omezování základních ústavních práv,“ dodal právník.

Prostřednictvím předběžného opatření soud nerozhoduje o věci definitivně, takže kdyby došlo k soudnímu řízení o tom, zda je stávka přípustná, nevypovídá předběžné opatření o konečném výsledku nic.

"Jde jen o to, že, jak říká občanský soudní řád, jsou zatímně upraveny poměry účastníků. Toto ustanovení platí od 1. 4. 1964 v nezměněné podobě, tedy více než 57 let,“ uvádí v analýze pro Právo právník a šéfredaktor odborného časopisu Soudce Karel Havlíček

Stávkové právo je zakotveno v Listině základních práv a svobod formulací: „Právo na stávku je zaručeno za podmínek stanovených zákonem “

„To, že tento důležitý zákon dosud nebyl vydán, a že je stávka dotčena jen dílčím způsobem v úpravě kolektivního vyjednávání, svědčí o velké nedbalosti legislativy. A to, že se až v tomto kritickém okamžiku náhle o úpravě začíná uvažovat, svědčí stejně tak o účelovosti postupu exekutivy,“ řekl Havlíček.