Článek
V minulých dnech jsem narazila na vyjádření záchranáře z Plzeňska, který popisoval, že lidé se zjevnými příznaky se nechovají mnohdy ohleduplně. Neizolují se od rodiny, nenosí roušku, jsou hrubí. Je to častý jev?
Vím o tom i z vlastní zkušenosti. Ne vždycky přijedeme k někomu, kdo je ochoten mít na sobě minimálně roušku, nejlépe však respirátor. Takovouto zkušenost máme asi všichni. Ne všichni pacienti jsou lidé rozumní, aby si uvědomili, že svým popíračstvím nebo ignorací ohrožují nejen sebe a své rodiny, ale i ty, které si volají na pomoc. Vysloveně s agresí jsem se na výjezdech nesetkal, ale naše posádky na takové typy narazily.
Vozíme stále mladší ročníky. Už to neudýchají, říkají záchranáři
Čím to je? Změnil se přístup lidé ke koronaviru?
Ono se to mění ve vlnách. Musím ale říct, že teď cítím mezi lidmi velký strach, že pokud si včas nezavolají, tak na ně nemusí vyjít místo v nemocnici. Je vidět, že lidé už na podzim a zejména teď jsou z toho unavení, nervózní a komunikace s nimi není úplně snadná.
Jak to snášejí záchranáři?
Únava je velká a ne každý to úplně dobře snáší. Záchranáři zasahují v prostředí, kde ještě před třemi nedělemi vozili každého desátého pacienta covid pozitivního. Poslední týdny, hlavně ten minulý, jsme vozili každého třetího, někdy i každého druhého covid pozitivního pacienta. Byť mají všichni ochranné pomůcky, tak mají obavy, že by to mohli přinést domů. Většina krajů má psychologa, snažíme se kolegům poskytnout pomoc, pokud ji potřebují.
Na podzim jste řešili nedostatek personálu, část ležela doma s covidem. Už několik měsíců se ale mohou zdravotníci nechat očkovat. Začíná se to projevovat?
Pokud vím, tak nemocnost v záchranářské populaci se významně snížila, co se týče karantén, izolací a podobně. Jak jsem mluvil s kolegy, proočkovanost se pohybuje kolem osmdesáti devadesáti procent. Liší se to ale oblast od oblasti. Ti váhavější dostali první dávku nebo jsou už zaregistrovaní. Pak jsou zde samozřejmě i záchranáři, kteří covid nedávno prodělali a mají imunitu.
S jakými problémy volají lidé záchranku nejčastěji?
Mění se to s obdobím. Loni na jaře to byl hlavně kašel a teploty, na podzim se objevovaly divné bolesti hlavy a na hrudi. V současné době vidím, aspoň co já zasahuju, že hodně přibylo těžkých dušností a dlouhotrvajících horeček v kombinaci s bolestmi na hrudi.
Ne vždycky jde odlišit, jestli je to skutečně jen v souvislosti s covidem nebo to má kardiální příčiny. Všichni, kteří jsou covid pozitivní nebo si to myslí a jsou těžce dušní, tak se začnou pochopitelně bát. Pro mladého, relativně zdravého člověka nebo padesátníka, který nikdy nebyl v nemocnici, je každá dušnost najednou děs.
Řidič v Thajsku ignoroval majáky a naboural do sanitky. Zranil celou její posádku
Je nějaká hranice, kdy volat svému praktickému lékaři a kdy už raději záchranku?
To se špatně říká a nerad bych takový návod dával. Je to člověk od člověka. Pokud se cítíte na to, že se váš stav zhoršil natolik, že to neudýcháte a nezvládnete doma, tak samozřejmě voláte. Pochopitelně pokud máte praktického lékaře, tak je rozumné to s ním zkonzultovat. Jsou lidé, se kterými komunikujeme, viděli jsme je ve čtvrtek, řekli si jen o radu, a v pátek pro ně jedeme a jsou skutečně v ohrožení. Někdy to vezme strašně rychlý spád.