Pouze velká vzdálenost není argumentem proti střídavé péči, připomněl Ústavní soud

Rodiče původně žili v Praze, nějakou dobu po rozchodu ale matka vzala syna a odstěhovala se s ním do německého Krefeldu. Obvodní soud pro Prahu 2 nejprve rozhodl o střídavé péči, městský soud ale svěřil dítě matce s tím, že s otcem má být hoch jeden týden v měsíci. Podle soudu chce matka zůstat ve své vlasti, kde má zázemí, rodinu, práci i přátele. Otec reagoval na rozhodnutí justice ústavní stížností.

Podle senátu se soudcem zpravodajem Vojtěchem Šimíčkem pražský městský soud pochybil. Šimíček zdůraznil, že velmi velká vzdálenost mezi rodiči nemůže být jediným kritériem, podle něhož lze střídavou péči zavrhnout. Soudy totiž musejí zkoumat, jak by převážení na dítě doléhalo a zda by změny prostředí zvládalo.

„Městský soud dopad cestování a stěhování na dítě a celkový kontext případu blíže nezkoumal a omezil se jen na lakonické konstatování, že vzdálenost mezi Prahou a Krefeldem je velká. Vůbec se nevyjádřil k protiprávnímu přemístění nezletilého na konci roku 2017 do Spolkové republiky Německo jeho matkou, které pouze konstatoval s poukazem na to, že matka nechce žít v České republice a chce se vrátit do Německa,“ podivil se Šimíček.

ÚS také upozornil na to, že hoch má nyní cestovat po třech týdnech u matky k otci, ale soud se nijak nezabíral možností, že by byl u matky dva týdny a stejnou dobu u otce, počet cest by totiž zůstal stejný. „Městský soud nastolil situaci, kdy byl nezletilý svěřen do péče matky, byť to byla právě ona, kdo nerespektoval původní dohody obou rodičů,“ zdůraznil soudce Šimíček.

Případem se nyní musí znovu zabývat městský soud, který důkladněji zváží, jaké dopady má na chlapce cestování, stejně jako další okolnosti. Pak by měl znovu nastavit režim péče. ÚS ale jedním dechem dodal, že svým verdiktem nijak nevyjadřuje názor, do čí výchovy by měl být hoch svěřen.