Článek
Pomník znázorňuje dveře vlaku s rukama dětí a rodičů, což je poslední vzpomínka, kterou mnohé zachráněné děti na rodiče mají. Sklo památníku poničili neznámí vandalové loni v červnu.
Sklo Huňát nasadil za přítomnosti Zuzany Marešové, která reprezentovala Wintonovy děti.
„Je to obrovská úleva, že je zase v pořádku. Trošku mám ale i strach, jak dlouho to vydrží, než se zase najde nějaký člověk, který to, z nepochopitelného důvodu, poničí. Ale doufám, že lidé jsou poučení. Není to totiž jen poškození památníku samotného, ale ublížení našim rodičům,” řekla Marešová.
Musela to být opravdu neuvěřitelná rána, protože dvoucentimetrové sklo jen tak nerozbijete.
Na novém skle jsou identicky s tím původním vyobrazeny ruce rodičů a dětí. Jediné, co se liší, je skleněná deska.
Sklář Jan Huňát z Nového Boru instaluje nové sklo na památníku Rozloučení.
„Má takovou sklářskou jinovatku. To je kvůli tomu, jak se ze střepů deska taví, nikdy nevíte, jak to vznikne. Tím, že tam ale vznikají takové otisky, tak je to symbolické. Za oknem bylo více dětí, než kolik je zde ručiček, a ty jsou takto zachyceny na skle,” vysvětlil Huňát.
Pražský památník věnovaný rodičům Wintonových dětí někdo poničil
Pokud by nebylo sklo nasvíceno, jinovatka by podle skláře nebyla vidět. Matrice s otisky rukou už chtěl Huňát prý vyhodit. „Díky bohu jsme si je nechali,” dodal.
Výroba druhé desky trvala déle než té první. Při výrobě totiž praskla. „Nejdřív se utaví deska, ta se musí obrousit, a pak se dá do kyseliny, aby se vyleštily ty dětské ručičky. A nám to prasklo, když jsme ji nakládali, aby byla ošetřena v kyselině. Tak jsme to museli udělat znovu,” popsal Huňát.
Sklář: Pachatel dobře věděl, co dělá
Sklo vandalové poničili loni před letními prázdninami. Když se o tom Marešová dozvěděla, měla nejdříve vztek, poté i brečela.
„Člověk uvažuje, proč to někdo dělá. Ale pak je lepší na to vůbec nemyslet, protože bych došla k ošklivým myšlenkám. Tak jsem si říkala, ať je to hlavně brzy opravené,” konstatovala Marešová.
Vandala od Wintonova památníku nedopadli
Podle Huňáta musel sklo pachatel rozbít úmyslně a dobře věděl, co dělá. Nejdříve jej naštípl a potom ze zadní strany do něj velkou silou uhodil.
„Musela to být opravdu neuvěřitelná rána, protože dvoucentimetrové sklo jen tak nerozbijete. Když do něj praštíte vší silou kladivem, jen se udělají drobné záprasky, ale nerozbijete to,” řekl sklář.
Sklář Jan Huňát z Nového Boru (druhý zprava) instaloval 8. února nové sklo na památníku Rozloučení. Vpravo je jedna z iniciátorek památníku Zuzana Marešová, která byla též mezi takzvanými Wintonovými dětmi. Na snímku je ještě původní poškozené sklo.
Nicholas Winton zachránil 669 židovských dětí, které se spolupracovníky odvezl vlaky z nacistického protektorátu Čechy a Morava do Británie. První vlak odjel z Prahy v květnu 1939. Rodiny dětí většinou za války zahynuly.
Do povědomí širší veřejnosti se Winton dostal až díky dojemnému setkání se svými zachráněnými tehdy již dospělými dětmi, které zorganizovala britská rozhlasová a televizní stanice BBC v roce 1988.
Socha Nicholase Wintona na pražském hlavním nádraží
Zemřel v červenci 2015 ve 106 letech. Jeho pomník stojí na prvním nástupišti hlavního nádraží v Praze a zobrazuje Wintona se dvěma malými dětmi a kufrem.