Hlavní obsah

Polovina divočáků na Šumavě je nadlimitně radioaktivní

Bezmála polovina divokých prasat, která byla odlovena na Šumavě, vykazovala nadlimitní míru radioaktivity. V úterý na to upozornil vedoucí oddělení bezpečnosti potravin Státní veterinární správy Jiří Drápal. Divočáci vykazují vyšší radiaci kvůli tomu, že požírají podzemní houbu jelenku obecnou. Ta je schopna fixovat radioaktivitu z půdy, která je tam od dob černobylské jaderné havárie v roce 1986.

Foto: archiv Pravo, Právo

Ilustrační foto

Článek

„Hodnoty mají během roku výrazné výkyvy podle toho, jak migrují prasata. V dlouholetých průměrech je hladina kolem 40 až 50 procent nadlimitních radionuklidů stabilní. Cesium má poločas rozpadu 30 let, takže jsme zhruba v polovině rozpadu této radioaktivní dávky," vysvětlil Drápal.

Jelenka obecná

Radioaktivita se na Šumavu dostala po havárii jaderného reaktoru v Černobylu na jaře 1986. Radioaktivní mrak se tehdy podle vědců natřikrát přenesl nad Evropou.

Stejný problém mají i divočáci v Německu

Radioaktivní potrava může pro člověka znamenat nebezpečí vzniku rakoviny. O riziku lze však podle odborníků mluvit až tehdy, kdyby někdo snědl asi 40 kilogramů kontaminovaného masa za rok. Množství radioaktivních látek v mase lze snížit i způsobem jeho úpravy. Při vaření v tlakovém hrnci se sníží na polovinu, při opakovaném nakládání do láku až o 70 procent.

Jelenka obecná

Jelenka je podzemní nejedlá houba, která roste v červnu až listopadu zejména na kyselých písčitých půdách, nejčastěji pod borovicemi a ve smrčinách. Její plodnice dosahují až půl centimetru. Běžněji se vyskytuje její příbuzná jelenka drsná, která se liší na řezu mramorovanou okrovkou.

Jelenka je podzemní nejedlá houba, která roste v červnu až listopadu zejména na kyselých písčitých půdách, nejčastěji pod borovicemi a ve smrčinách. Její plodnice dosahují až půl centimetru. Běžněji se vyskytuje její příbuzná jelenka drsná, která se liší na řezu mramorovanou okrovkou.

Jelenku obecnou člověk v půdě najde stěží, prasata ji však vyryjí. Nejvyšší nálezy radioaktivity v jejich svalovině proto vědci zjišťují na podzim a v zimě, když se zvířata nemohou nikde napást a potravu hledají převážně v zemi. Potíže s radioaktivitou v mase divokých prasat znají i myslivci na německé straně Šumavy.

Související články

Výběr článků

Načítám