Plicní ventilaci ohlídá tomograf, ale v českých nemocnicích jsou jen dva

EIT umožňuje nahlížet do plic kontinuálně a tak monitorovat, jak probíhá distribuce vzduchu, případně i průtok krve.

„Díky EIT vidíme, jestli se plíce adekvátně rozpínají nebo zda nekolabují. Dokáže pomoci přesně určit intenzitu ventilace individuálně pro každého pacienta. Navíc umí v kombinaci se samonaklápěcími lůžky optimalizovat polohu pacienta. A tím opět odlehčovat plicím a zlepšovat jejich funkčnost,“ vysvětlil anesteziolog Michal Otáhal z Kliniky anesteziologie, resuscitace a intenzivní medicíny VFN v Praze, jednoho ze tří pracovišť v Česku, kde přístroj mají.

Jeden je ještě na neurochirurgické JIP nemocnice v Liberci a na 1. lékařské fakultě Univerzity Karlovy v Praze, kde je součástí výzkumu propojení této technologie s polohovacími lůžky.

Elektrický impedanční tomograf stojí dva miliony korun, což při současných nákladech na boj s covidem není zas tak mnoho, jenže v Česku jsou zatím jen tři.

A zájem mají i další lékařská pracoviště. Například v Nemocnici Třinec. „Přístroj jsme měli zapůjčený asi před rokem, ještě před vypuknutím pandemie. Poté jsme v průběhu druhé vlny měli pacienta, který byl na optimalizaci ventilátoru vhodný, proto jsme požádali o zapůjčení opět,“ řekl Právu primář třineckého ARO Roman Hanák.

„Přístroj pacienta na lůžku monitoruje 24 hodin denně. A díky tomu, že se plíce zbytečně nepoškodí, zkracuje se například délka jeho pobytu v nemocnici. A snižuje se riziko komplikací do budoucna, včetně třeba infekce, která může být i fatální,“ dodal Roman Hanák, který tak vidí přínos metody prakticky u všech ventilovaných pacientů.

Už během první vlny pandemie loni na jaře vznikl projekt, v rámci kterého by stát zakoupil zhruba osm těchto přístrojů a jimi vybavil specializovaná centra po celé republice. Ale dosud se tak nestalo.

„Pravda je, že pandemie zatím nabrala nový rozměr a v tuto chvíli 8 až 10 přístrojů nehraje žádnou roli. Technologie je dobrá, ale nepovede v tuto chvíli k záchraně desítek životů, protože by jich bylo potřeba nesrovnatelně víc,“ míní Pavel Dostál, přednosta kliniky anesteziologie, resuscitace a intenzivní medicíny Fakultní nemocnice Hradec Králové, s upozorněním, že zatímco pacientů s velmi těžkým plicním selháním mívají v Hradci 20 až 25 za rok, nyní jich je 30 za měsíc.

„Pokud tento jeden přístroj postupně napojíme na více pacientů, a ne jako v běžné praxi, kdy by byl napojen pouze na jednoho a prošel s ním nejtěžší průběh nemoci, ztratíme ten největší benefit, tedy že dokáže detekovat negativní změny ve vzdušnosti plic a jejich prokrvení kontinuálně v čase,“ upozornil docent Dostál.

Každý pacient má totiž kolem svého těla svůj vlastní pás, jenž je zapojený do přístroje. A ten ho sleduje třeba den dva. Přístroj ale neumí sledovat dva pacienty najednou. V případě více monitorovaných osob se musejí střídat.

Zatímco před rokem se o nákupu přístrojů, který každý stojí zhruba dva miliony korun, jednalo na ministerstvu průmyslu a obchodu i zdravotnictví, dnes to vypadá, že strategií ministerstev je, aby si každá nemocnice v případě zájmu pořídila takové zařízení sama.

To ostatně ve středu Právu potvrdila mluvčí ministerstva zdravotnictví Barbora Peterová. „Tyto přístroje primárně nakupují jednotlivé nemocnice podle potřeby. Pokud stojí do pěti milionů, což je tento případ, není nutný souhlas přístrojové komise. Nic jim tedy nebrání takový přístroj pořídit, pokud je to potřeba," uvedla.

V Hradci se už touto cestou vydali. „V tuto chvíli je pro české zdravotnictví nejdůležitější očkování. Ale ve fázi, kdy pacientů bude řádově méně, až to budou jednotlivci s covidem, ne desítky, tak význam této technologie stoupne. I proto jsme si již o přístroj zažádali, ovšem v rámci jiného dotačního titulu z Evropské unie,“ potvrdil Pavel Dostál z Hradce Králové.