Pilný o rozchodu s Babišem: ANO nechce pomáhat lidem, byl jsem naivní

Mělo to nějaký vývoj. Z vrcholové politiky jsem odešel v roce 2017, kdy jsem se vzdal vedení kandidátky na Vysočině a také jsem ukončil svoji činnost jako ministr financí. Nechtěl jsem žádné další podobné angažmá. Vznikal určitý zárodek, který se pomalu rozvíjel.

Uvědomil jsem si, že když jsem do politiky v roce 2013 vstupoval a volala mi Věra Jourová nebo Andrej Babiš, abych vedl kandidátku v Hradci Králové, věřil jsem tomu, že chce to hnutí a hlavně Andrej Babiš udělat něco pro tuhle zemi a její občany. Dostavila se ale obrovská deziluze, která vrcholila poznáním, že nejenom premiérovi, ale i celé politické scéně jde pouze o to vyhrát volby. A je úplně jedno za jakou cenu nebo jakým nástrojem.

Buď se změnil nebo jsem byl naivní. Můžete si vybrat...

To netuším, protože doby, kdy jsme se ještě bavili a třeba se zpožděním reagoval na moje připomínky k dění ve Sněmovně, ustaly. Pokud si to správně pamatuji, poslední konverzace, kterou jsme spolu vedli před dvěma lety, končila tím, že mi říkal ‚Nashledanou za rok‘ a já jsem mu odpovídal tím, proč tak brzo, jestli zase někde hoří.

Vyhledává a naslouchá pouze loajálním lidem a když nejsou dostatečně loajální, tak je vyhodí do koše a vytáhne někoho jiného, což utváří tu otřesnou personální politiku. Bohužel jsou tímto způsobem do politiky katapultováni lidi z ulice, kteří se tam chtějí jen za každou cenu udržet. Když jsem začínal, tak jsem měl pocit, že politická kultura spadla na dno, ale hluboce jsem se mýlil, to je ještě mnohem hlouběji.

Neumí prohrávat. To není otázka peněz. Samozřejmě je blbost, když se uchází o nějakou dotaci, která je kapkou v moři jeho majetku. Bez ohledu na to, že to udělalo spoustu jiných. Ale on prostě neumí prohrávat. Chce vyhrát za každou cenu, a to už je dnes jediný motor, který ho žene.

Opravdu mu nevidím do hlavy. Je sice o deset let mladší než já, ale možná také dojde k poznání, že už nejsme úplně mladí, a že se bude věnovat v životě něčemu jinému.

Lidé mě i teď bombardují e-maily a vyjadřují mi sympatie s tím, že si mě váží, a tak dále. Dělo se to i předtím běžně na ulici. Občas mi, ale říkali, že hnutí ANO mým členstvím legitimizuji, a to jsem si také uvědomil. Ale myslím, že se nemám za co stydět, ale je pravda, že jsem určitě chtěl v politice udělat víc a nepodařilo se mi to.

Ano, měl jsem pocit, že by hnutí ANO měla být pravicová strana se silným sociálním cítěním. A na začátku to bylo i takto deklarováno. Ale nyní už je to jenom strana, která se snaží v tom závodě o populismus zvítězit.

Já si myslím, že ani nedošlo k pokusu to udělat. A to ani v době, kdy jsme na tom byli dobře. Až krize ale odhalila naprostou neschopnost zemi řídit. Teď se objevil navíc zvláštní způsob politického marketingu, kdy řeknete, že něco uděláte a čekáte, co tomu řeknou lidi. Pokud zareagují kladně, tak to uděláte, když ne, tak ne. Vytváří to neuvěřitelný chaos v lidech, kteří se spoléhají na to, že co se řekne, to se udělá. Bohužel se nemůžu divit svým spoluobčanům, že důvěru prostě ztratili.

Dobrovolně jsem se vzdal funkce ministra financí a mohl jsem sedět v Parlamentu jako předseda nějakého výboru, a tak mi připadá komické to takto posuzovat. To, co mi na tom vadí není nějaké odvolání, což je právo každého ministra, ale absence elementární slušnosti u člověka, kterého znám 15 let. Tím mám samozřejmě na mysli pana ministra Havlíčka.

Udělal to přitom už podruhé. Byl jsem jeho náměstkem na ministerstvu průmyslu a obchodu, protože jsem vyhověl Martě Novákové, s kterou se znám, a podepsali jsme dokument, že pokud odejde ona, tak i já. A on čtrnáct dní před svým nástupem prohlásil, že mě odvolá. To bylo opravdu směšné a zbytečné. A totéž se odehrálo i nyní, kdy jsem se to bez odůvodnění dozvěděl z médií.

V tomhle jsem skeptický. Nezdá se mi, že to k tomu spěje. Když se podívám na kvality poslaneckého klubu, který jsme měli, když jsem byl ve Sněmovně (2013-2017), a na jeho současnou podobu, tak podle mě bohužel převažuje snaha se v politice udržet nad zdravým rozumem. Rozhodně se to nelepší. Celá řada lidí, kteří byli moje krevní skupina, se postupně vytráceli, a teď odchází i ti poslední, s kterými jsem si nějak rozuměl.

On je pro mě velká neznámá. Zdědil jsem ho po Andreji Babišovi na ministerstvu financí jako poradce a vůbec jsem o tom nevěděl. Byl pořád zavřený ve své kanceláře a zřejmě se učil. Nemůžu říct, že bych měl proti němu nějaké výhrady, ale na funkci v krizi nemá drive, aby to ustál.

Neumím to úplně posoudit.

Jistě. Jak jsem zmiňoval, trochu se mi nelíbilo, že lidi, kteří něco udělali ne úplně perfektně, začal premiér házet do koše. Ať šlo o Adrianu Krnáčovou, Dana Ťoka nebo Martu Novákovou, ale nevím, proč je zrovna tohle výjimka. Nedovedu ani posoudit, jestli jsou tam nějaké osobní vztahy, ale jako trafiku to z toho důvodu úplně nevidím.

Stále zůstávám zastupitelem v Praze. A také jsem dopsal svoji další knížku, která se bude jmenovat od Gatese k Babišovi (Pilný vedl mezi lety 1992 až 1998 českou pobočku Microsoftu – pozn. red.). I přesto, že to musí být autentické, tak nechci sdílet veselé historky z natáčení. Před lety jsem oblékl nějaké triko a nehodlám se zachovat jako Radka Maxová a špinit ho. To je příliš laciné. Takže nelituju toho, že jsem to udělal, byla to zajímavá zkušenost, ale rozhodně nehodlám kydat hnůj na to, do čeho jsem dobrovolně vstoupil.