Pekarová: Pnutí u Pirátů zasahuje do jednání o vládě

Na otázku, zda je něco jisté, odpovídám vždy „churchillovsky“, že jisté jsou jen daně a smrt. Koalice Spolu mě na tuto funkci nominuje a koalice Pirátů a STAN, s níž jednáme o vládě, s touto nominací souhlasí. Bavíme se tedy o většině ve Sněmovně. Volba ještě neproběhla, tak k tomu zatím přistupuji tak, že jsem jen nominantkou.

Jako předsedkyně politické strany, která při jednání využívá přednostního práva apod., jednací řád za osm let ve Sněmovně znám. Tato role ale určitě vyžaduje jeho ještě hlubší nastudování a znalost. Situace občas bývají ne úplně přehledné a jasné, na to se samozřejmě připravuji.

Slovo „děsí“ bych nepoužila. Přistupuju k tomu s velkou váhou zodpovědnosti, s velkou pokorou a zároveň si uvědomuju, že obecně se u případné aktivace článku 66 jedná o nezvyklou, historicky nikdy nevyužitou proceduru. Ta mě vůbec netěší, a to i z toho hlediska, že pan prezident je ve zdravotní indispozici. Přála bych si, aby se uzdravil, a myslím, že mohu mluvit i za další, kterých se případné převzetí prezidentských pravomocí týká. Vnímáme to jako zodpovědnost vůči republice, aby nebyla paralyzována. Ani jednoho z nás to netěší.

Je to potřeba rozdělit na stránku, která se týká samotného pana prezidenta, a na tu, která se týká jeho nejbližších spolupracovníků. Ohledně osoby prezidenta od samého začátku říkám, že mu přeji brzké uzdravení a aby ta doba netrvala tak dlouho, jak se jeví.

Druhá rovina je ale ta, že si už před mnoha lety přivedl mezi své blízké spolupracovníky lidi, jako je pan Mynář nebo pan Ovčáček. Tito lidé z mého pohledu nezastávají své úřednické funkce dobře. Naopak, často svého postavení zneužívají. Troufám si říct, že nyní už několik týdnů nejednají ani v zájmu pana prezidenta samotného.

Měl. Dokonce si myslím, že už k tomu odvolání mělo ze strany prezidenta Zemana dojít dávno. A to hlavně pana Mynáře. Prezident sám dříve avizoval, že pokud pan Mynář nezíská bezpečnostní prověrku, že tak učiní, ale nikdy tak neučinil. Je otázkou, do jaké míry tito lidé spoluvládli již v předchozích měsících, možná letech. Je ne únosné, aby pokračoval stav, kdy existuje byť jen špetka podezření, že výkon mandátu funkce prezidenta si uzurpují tito lidé, než aby jej vykonával skutečně zvolený prezident.

S touto variantou počítáme a přáli bychom si ji. Nikoho netěší, že vůbec musíme o této věci rozhodovat, ale je to naše ústavní povinnost. Panuje tu dezinterpretace samotného aktu, že by se mělo jednat o trvalé odebrání prezidentských pravomocí, nebo dokonce o odvolání prezidenta republiky. Dezinformátoři šíří, že se jedná o puč. Přitom se jedná o legální, ústavní kroky, které jsou pojistkou pro situaci, která evidentně nastává a která je ústavními právníky vykládaná jako neschopnost výkonu konkrétních pravomocí. Opravdu se může jednat jen o dočasnost a my se připravujeme i na deaktivaci článku 66, tu bereme jako součást celé této debaty.

Tento týden se setkali zástupci všech nově zvolených politických stran do Sněmovny s předsedou Senátu Milošem Vystrčilem a většinově, nikoli jednomyslně, jsme se shodli na tom, že by se měla zřídit pracovní skupina, která bude společně diskutovat mimo jiné i přípravu deaktivace článku 66. Bylo by velice nešťastné, kdyby se jednalo o rozhodnutí jen části politické reprezentace, které by nemělo většinovou podporu. Andrej Babiš to nepodpořil, říkal, že je zbytečné něco takového zřizovat. Já to naopak považuji za nesmírně nutné z toho důvodu, že se jedná o velmi vážný krok, který musíme promýšlet do nejmenšího detailu. Včetně toho, jak postupovat při uzdravení nebo zlepšení stavu prezidenta republiky.

To je samozřejmě zodpovědné řešit, a to nejen s ohledem na současnou situaci. Vyzývala jsem k tomu už před dvěma lety, když jsem se stala předsedkyní TOP 09. V rámci jednání, která vyústila v úspěšný společný postup do krajských, senátních i parlamentních voleb, jsem navrhovala, že bychom měli postupovat společně i v prezidentské volbě. Jsem přesvědčena o tom, že se máme pokusit o nalezení co nejširší shody na společném kandidátovi.

Napadají, ale nemohu je samozřejmě ještě sdělit.

Nemohu samozřejmě mluvit za paní kolegyni Richterovou, já sama jsem byla připravena ji na tento post podporovat. Tohle je drobné nahlédnutí do zákulisí jednání, která jsou teprve v průběhu, ale mohu prozradit, že koalice PirSTAN o MPSV nakonec ani neusilovala. My jako koalice Spolu o něj naopak usilujeme a máme na něj velmi silného kandidáta. Nemohu ještě prozradit jméno, ale určitě bude resort v dobrých rukou.

To ministerstvo je ve velmi špatné kondici a po paní Maláčové tam bude potřeba udělat nezbytný úklid. Pro řešení krizí, kterým čelíme, je to jeden z klíčových resortů. Ať už se jedná o stárnutí populace, důchodovou reformu, radikální zvýšení cen energií, které dopadá na sociálně slabé. Proto jsem také tento resort vážně zvažovala, protože se této problematice dlouhodobě věnuji. Velkou roli pro mě hrálo mít jistotu, že bude obsazen někým schopným si s těmito problémy poradit. Kdybych věděla, že se o něj uchází někdo, kdo tyto kvality nemá, usilovala bych o něj určitě mnohem víc. Až kandidáta na ministra odhalíme, tak lidé moje rozhodnutí pochopí.

Jednoznačně není a není to nic neobvyklého, že všechny strany nemají zastoupení ve vedení Sněmovny. Ostatně v končícím volebním období to bylo zrovna tak. Bylo tady devět poslaneckých klubů, ale zastoupení ve vedení Sněmovny měla lehká většina z nich. Na druhou stranu já osobně se netajím tím, že Tomio Okamura, stejně jako Vojtěch Filip (KSČM), byl pro mě jako místopředseda Sněmovny nepřijatelný už v minulém volebním období.

Obě strany jsou v rámci hodnocení ministerstva vnitra vedeny jako extremistické. Pokud někdo podrývá v ČR demokracii, je to jeho cílem, byť se jí velmi často ohání a zaštiťuje a třeba si ji dá i do názvu strany, nemá ve vedení Sněmovny co dělat.

Ministerstvo vnitra jasně uvádí, proč SPD označuje za extremistické. K zákazu a omezení činnosti nedošlo, ale toto bychom měli zohledňovat v rozhodování, koho k tak významné sněmovní funkci připustíme. Musím říct, že se mi často kroutily prsty na nohou, když jsem v uplynulých čtyřech letech na uplynulých akcích, státních svátcích a významných výročích viděla, že mě jako poslankyni reprezentuje Tomio Okamura, který projevuje názory často v naprostém rozporu s tím, co si na dané události připomínáme, třeba v souvislosti s druhou světovou válkou. Voličům jsme slíbili obnovu politické kultury a já ráda vzpomínám na 90. léta, kdy prezident Havel nezval komunisty na Hrad. Ani Sládkovi republikáni neměli zástupce ve vedení Sněmovny. Považuji za vhodné se k této praxi vrátit.

Složité to samozřejmě bude. Zejména z toho hlediska, že přebíráme zemi v opravdu katastrofálním stavu a máme před sebou mnoho obtížných úkolů. To se týká pandemie covidu, nepřipravenosti na předsednictví EU, krize bydlení, energetické krize, obřího zadlužení. Lakonicky řečeno, máme prázdnou státní kasu, rozbujelý covid a celou řadu dalších věcí. Proto bude vládnutí složité. Jinak si ale myslím, že vzhledem k tomu, že už před volbami jsme utvořili dvě koalice, které našly jasné programové průniky a byly schopné spolupráce, tak jsme prokázali, že se umíme dohodnout, dospět ke kompromisu – a o nich politika je. Dokázali jsme obstát a věřím tomu, že se tak bude dít i ve vládě.

To je otázka na ně, jak se s tím vyrovnají. Pnutí, které je v Pirátské straně a které je pochopitelné, nás netěší, protože se projevuje už teď při jednání o vládě. Na druhé straně jsem od začátku jasným zastáncem toho, abychom ke koalici PirSTAN přistupovali tak, jak k ní přistupujeme. Nikdo neměl tendenci se spoléhat na 104 hlasů a ignorovat čtyři pirátské poslance.

Ještě jsme ani nezačali vládnout. Už před volbami jsme říkali, že nás čeká nelehké volební období. Celá řada problémů, které zmiňujete, už tu byla, včetně enormního zadlužení. Snažili jsme se vládu Andreje Babiše přimět, aby tak nerozhazovala, ale byla k tomu hluchá a slepá, důsledky čehož poneseme všichni. Babišova vláda se dá jednoznačně definovat heslem „po nás potopa“, to byla jejich taktika vládnutí. Jednoznačně se nyní ukazuje, že nám chtějí situaci co nejvíce ztížit i z hlediska covidové pandemie. Proto bude důležitá i schopnost všech politiků z vládnoucích stran vysvětlovat opatření, která přijdou. Musíme hovořit jasně a nezastírat realitu, zároveň k tomu přistupovat s maximální citlivostí. Občané snad chápou, že situace je v mnoha ohledech náročná.

Takto bych to neformulovala, ale za nezodpovědné eldorádo vlády Andreje Babiše budeme dluh splácet všichni společně. Babiš rozhazoval peníze i za věci, které byly zbytné, a my jsme si vědomi toho, že spoustě voličů je jedno, kdo za to může. Na druhé straně je to nutné řešit. Jedna z klíčových událostí příštích týdnů je úprava rozpočtu na příští rok, která bude jednoznačně znamenat omezení některých výdajů. V posledních měsících se tu Alena Schillerová s Andrejem Babišem tvářili tak, že desítky miliard sem a tam nejsou žádný problém.

Soustředíme se zejména na výdajovou stránku rozpočtu, každý resort by měl být schopen ušetřit určité procento svých provozních výdajů. Uskromnit by se měla i Sněmovna a jako předsedkyně se toho budu snažit dosáhnout. Rádi bychom už v příštím schodku osekali desítky miliard.

Není to otázka jen dat typu počtu nakažených a hospitalizovaných. Zajímá nás i to, jak je stát připraven na další vlnu. Vidíme v přímém přenosu, že se nejsou schopni shodnout ani ministři stávající vlády. Ministři Adam Vojtěch a Robert Plaga se doslova hádali o roušky ve školách.

To, co se ze strany Andreje Babiše děje směrem k poslanci Válkovi, který je šéfem Anticovid týmu, je naprostá nehoráznost. Babiš loni v březnu v televizním projevu řekl, že za pandemii přebírá veškerou odpovědnost. Nikdy ji nevyvodil, jen měnil ministry jak na běžícím pásu. Bohužel se opakuje tentýž scénář. Zvyšující se počet nakažených se řeší později, než je potřeba, vláda má mezi sebou rozpory. Je evidentní, že jejich cílem je předat nám zemi v co nejhorší epidemiologické situaci, což je mimořádný cynismus.

Jednoznačně nesouhlasíme s tím, že by se měly přestat proplácet testy. To je špatný krok, který vůbec nepovede k výsledku, který si ministr Vojtěch slibuje. Opatření musí být vymahatelná a vymáhaná, u nás se rezignovalo na obojí. Na vymahatelnost i vymáhání. V ČR je situace jiná než v jiných zemích, kde součinnost společnosti je mnohem větší, lidé už dlouho vládě nedůvěřují.

Vláda absolutně rezignovala na snahu proočkovat větší části populace, zejména té v rizikové kategorii. Opatření jdou směrem k plošným restrikcím. Jedinou cestou z pandemie je očkování – a to vláda neřeší. Rezignovala na to, aby těm, kteří jsou na vážkách, jestli se nechat očkovat, zpřístupnila očkování skrz praktické lékaře. Vláda tento systém nezvládla připravit dobře. A to je cesta, kterou se vydáme my.

Ukazatel covid pozitivních není úplně nejklíčovější, vzhledem k proočkovanosti a promořenosti se je třeba dívat na čísla, která směřují k zahlcení nemocnic. V ČR je stále naočkovaných tak málo, že i kdyby se nemoc šířila jen mezi neočkovanými, je zde značné riziko zahlcení systému. Z dat jasně plyne, že už po první dávce je člověk lépe chráněn. Je v jednoznačném zájmu všech posílit vakcinaci.

Je důležité, abychom napravili chyby v systému. Z terénu víme, že je celá řada seniorů, kteří by se nechali očkovat, ale jen od svého praktického lékaře, kterému důvěřují, a systém jim to neumožňuje. Je tu také celá řada provozů a fabrik, které by rády očkovaly své zaměstnance, pokud by s nimi vláda spolupracovala. Zájem o to projevili i jedni z největších zaměstnavatelů v ČR. Někteří lidé jsou velmi pohodlní, a když máme absolvovat kroky typu registrace, někam dojít, tak se k tomu část lidí nerozhoupe. Je v našem zájmu s těmito lidmi pracovat.

Domnívám se, že povinnost nezpůsobí větší spolupráci společnosti, která očkována být nechce, naopak. Způsobí to ještě větší odmítání a hlubší příkopy. Lepší cesta je zpřístupnění vakcín a určitý dialog s tou částí společnosti, která nepadla do spárů obrovské dezinformační kampaně. Vláda chaotickými kroky a rozhodnutími, která shazovaly soudy, úplně ztratila důvěru veřejnosti.