Článek
Na sociálních sítích jste psala, že většina dětí z vaší ordinace skončila s aktivním sportem v podstatě loni v březnu. To se opravdu po prvním rozvolnění ke sportu už nevrátily?
To ne. Samozřejmě spoustu dětí se po 17. květnu po skončení nouzového stavu vrátilo k trénování, ale už jen málokdo z nich v takové podobě, jak tomu bylo do března loňského roku. Nejvíce patrné to přitom bylo a je u týmových sportů.
Vezměte si, že i po rozvolnění ještě nějakou dobu trvalo, než tým mohl trénovat kompletně pohromadě. Než tedy plně padla všechna omezení na počty zúčastněných hráčů na hřišti, v čemž navíc panoval obrovský chaos, co je a není povolené a v jakém počtu. Nevěděli to často ani trenéři či sportovní kluby. Těch plnohodnotných tréninků do letních prázdnin, během nichž měla většina sportovních týmů pauzu, tak děti skutečně moc neměly.
Pro děti do 15 let, které jsou zvyklé dělat kolektivní sport, jsou individuální tréninky silně demotivující.
I v září se sice většina dětí ještě ke svým sportům vrátila, ale vzhledem k tomu, že po asi pěti týdnech přišla další omezení, pro celou řadu dětí to byla konečná. Sport se tak stal výhradně individuální záležitostí.
Do škol se děti vrátí nejdříve na konci února, řekl Plaga
U jaké věkové skupiny jsou problémy nejpatrnější?
To že děti nemohou sportovat se odráží na všech dětech školou povinných a tedy od 6 do 15 let věku. Děti nad 16 let jsou již schopny i samy individuálně trénovat a udělat si k tomu v rámci možností podmínky.
Pro děti do 15 let, které jsou zvyklé dělat kolektivní sport, jsou ale individuální tréninky silně demotivující. Ano, mohou samy běhat, posilovat, a to v maximálním rozsahu, aby splnily všechny objemy, na které byly zvyklé při běžných trénincích, ale to všechno bez odměny ve formě kontaktu se spoluhráči, s trenéry, ale také ve formě zápasů, a tedy přirozeného stresu i zábavy, které k jejich sportu patří a kvůli nimž i ten konkrétní sport dělají.
Namotivovat tak tyto děti ke dřině v podobě individuálních tréninků s vidinou toho, že nepřijde žádná odměna, je tak z dlouhodobého hlediska téměř nemožné. Mnohé z těch dětí si tak dnes musí sáhnout na úplné dno, aby vůbec v sobě našly odhodlání ty individuální tréninky plnit.
Začínám pomalu ale jistě pociťovat profesní beznaděj. Denně na preventivních prohlídkách pokládám otázku “Dělá aktivně...
Zveřejnil(a) Dětská ambulance-MUDr.Polášková dne Úterý 2. února 2021
Nestojí za současnými problémy dětí i kompletní vypadnutí z režimu?
Ano. Dětem velmi chybí i pravidelnost, sociální vazby a s tím vším i spjatá zábava. I když sice mohou jít ven s kamarádem z kroužku, už to nelze ve větší skupině, a tedy s týmem. Navíc běžné tlachání bez větší aktivity nikdy plně nenahradí sociální vazby z kolektivního sportování a také školy.
Někteří lidé současné problémy dětí bagatelizují s tím, že už před covidem málo sportovaly a většinu času trávily u obrazovek ....
Ano, samozřejmě je pravda, že některé děti již dříve málo sportovaly a trávily spoustu času u obrazovek. Ale v porovnání s tím, co se děje nyní, to skutečně nic nebylo. Za poslední rok došlo v tomto směru skutečně k obrovskému zhoršení stavu. Problém nedostatku sportu se týkal skutečně jen části dětí, dnes je toto číslo mnohonásobně vyšší.
Pětina rodičů znevýhodněných dětí je bez kontaktu se školou, zjistilo šetření
Mimochodem mezi dětskými pediatry, včetně mě, probíhala od jara studie zaměřená na vliv lockdownu na hmotnost dětí, kdy jednotliví lékaři porovnávali data z loňského roku a předchozích let. Z výsledků přitom vyplynulo, že díky lockdownu děti přibraly v průměru dva kilogramy nad rámec toho, co je adekvátní k jejich růstu.
Ve skutečnosti, ale nejde jen o to, že děti tloustnou, podepisuje se to i na jejich psychické stránce ...
Ano, mezi dětmi narůstá apatie, přestává je zajímat, co se okolo nich děje. Je jim tak nyní už i jedno, kdy se vrátí do škol či kdy zas budou moci začít sportovat či chodit do oblíbených kroužků. Přestaly se na cokoliv z toho těšit. Zejména těm starším v podstatě začala i vyhovovat distanční výuka, mají lepší známky a často i méně s učiteli bojují. Jejich rodiče už to také příliš neřeší, zjistili, že to jejich děti nějak zvládají, anebo řeší zcela jiné problémy.
U dětí přibývá psychických problémů, poruch příjmů potravy, ale i sklony k sebepoškozování.
I v mé ordinaci je velmi patrné, jak moc doba covidová zacloumala se vztahy v rodinách. Ne každý vztah tu dobu ustál, načež se i kvůli tomu na děti nabalují další problémy, které vše jen zhoršují.
Samovýtěrové testy by po vzoru Rakouska mohly vrátit děti do škol
Děti se ale celkově velmi proměňují. Přibývá u nich psychických problémů, poruch příjmů potravy, ale i sklony k sebepoškozování. Všechny tyto věci přitom i souvisí s nudou, s trávením spoustu časů na internetu, ale i tím, že si o tom všem nemají s kým popovídat, chybí jim spolužáci, ale i spoluhráči či další děti ze zájmových kroužků.
Jste tedy proto, aby se děti, co nejdříve vrátily do škol i za cenu toho, že budou mít roušky a případně se testovat?
Ano, i za cenu roušek ve třídě. V tom nevidím problém. U testování ještě ukáže čas, do jaké míry to bude pro školy zvládnutelné. Pokud by děti přišly do školy a během první hodiny by je ve třídě testovaly, přičemž tu hodinu by děti byly spolu, pak v tom nevidím smysl. U testování bude tedy velmi záležet, jak by vše bylo efektivně proveditelné. Jinak bych podpořila i proočkování učitelů a rozhodně bych u dětí povolila veškerý sport, včetně kolektivních sportů, byť bez diváků.