Hlavní obsah

Pád Zemanovy šedé eminence

Právo, Jan Martinek
Praha

Zprvu nenápadný komunální politik z Osvětiman na Zlínsku se stal jedním z nejbližších mužů prezidenta Miloše Zemana.

Foto: Petr Horník, Právo

Vratislav Mynář

Článek

Vratislav Mynář, podnikatel v místě bydliště přezdívaný „Vlekař“ (vlastní několik sjezdovek), měl už jako nezávislý zastupitel dobré kontakty s různými politiky vždy a dokázal je využívat třeba při čerpání evropských dotací.

Do Zemanovy blízkosti ho už před lety přivedl známý lobbista Miroslav Šlouf, který několik let pracoval na plánu, jak dostat bývalého premiéra a neúspěšného kandidáta na prezidenta zpátky na politické výsluní.

KOMENTÁŘ DNE:

Lyžařské Nagano -  Nedá se nic dělat, dnešní komentář musí být sportovní, protože jedna mladá dáma přepsala lyžařské dějiny země. Čtěte zde >>

Mynář vstoupil v roce 2010 do Strany práv občanů – zemanovci, jejímž předsedou byl tehdy právě Zeman. Ve sněmovních volbách ale SPOZ těsně neuspěla a Zeman v reakci na výsledek voleb rezignoval.

Mynář, který v následujících komunálních volbách obhájil post zastupitele v Osvětimanech v dresu SPOZ, se v listopadu stal předsedou strany: na pražském sněmu jej zvolily zhruba tři čtvrtiny delegátů.

Ochlazení po propadu

Mynářovi se podařilo uspět i v krajských volbách v roce 2012, kdy se stal zastupitelem na Zlínsku. V té době už naplno běžela Zemanova prezidentská kampaň. Mynář, stejně jako jeho největší spojenec Martin Nejedlý, jednatel české pobočky ruského gigantu Lukoil, byl jedním z hlavních hybatelů kampaně.

Mynář se stal Zemanovým kancléřem a na předsedu SPOZ (od března 2014 už pouze SPO, bez Zemanova jména v názvu) už nekandidoval, nahradil ho Zdeněk Štengl, poté Jan Veleba.

Zeman si tehdy sice najmenoval Rusnokovu vládu, v níž zasedlo několik lidí spjatých se zemanovci, ale v předčasných sněmovních volbách v roce 2013 tato strana i přes prezidentovu podporu totálně propadla. V kuloárech se mluví o tom, že právě tehdy vřelý vztah Zemana k Mynářovi značně ochladl.

Čachry s domy

Mynář nesplnil úkol přivést do Sněmovny, potažmo do vlády prezidentovu stranu coby převodovou páku, jejímž prostřednictvím by Zeman mohl mnohem lépe ovládat každodenní politiku.

A právě na podzim 2013 už začal Zeman připouštět, že pod jeho kancléřem se kýve židle, nevyřídil si bezpečnostní prověrku. Přesto ale téměř dva roky novináře odbýval slovy, že nechce fušovat NBÚ do kompetence.

Indicií, že kancléř nakonec sítem prověrky neprojde, ale musel mít prezident víc než dost. V Mynářově podnikání se podezřelé skutečnosti doslova kupily: ať už jde o jeho účast v kauze pochybné privatizace společnosti Petrcíl, nebo podezřele levný nákup vily ve Strašnicích od advokáta, který dříve zastupoval lobbistu Romana Janouška. Mynář získal vilu za 5,5 miliónu, podle posudků i předcházejících prodejů vyšla na nejméně dvojnásobek.

Média přišla poté se zjištěním, že Mynář vlastní na Malé Straně nově rekonstruovaný středověký dům, přesto si ale pronajímá byt od správy Pražského hradu.

Šloufova kritika

Zeman při všech těchto kauzách odkrývaných novináři zatím Mynáře podržel. Možná i proto, že podle hlasů z prezidentova okolí se Mynář osvědčil jako muž na špinavou práci, i díky síti kontaktů na politiky napříč spektrem.

Prý to byl Mynář, kdo přesvědčil svého přítele a krajana ze Zlínska, bývalého poslance ODS Tomáše Úlehlu, aby v rozporu s tehdejším koaličním rozhodnutím nehlasoval pro nedůvěru Rusnokově vládě.

Nit suchou nenechá na Mynářovi Šlouf. Ten nemůže Mynářovi a Nejedlému odpustit, že si Zemana „zprivatizovali“ pro sebe a přesvědčili ho, aby se Šloufa zbavil. Podle Šloufa Mynář od začátku nezvládal funkci kancléře. Bývalý Zemanův poradce například opakovaně Mynáře kritizoval za to, že nezabránil Zemanově „viróze“, kdy prezident vrávoral nad korunovačními klenoty.

Výběr článků

Načítám