Ohroženým stačí jedna dávka vakcíny. Ale hlavně rychle, nabádá imunolog Thon

„Za normálních okolností bychom měli po čase dávku zopakovat ještě jednou, aby si náš imunitní systém tuto zkušenost s virem dobře zapamatoval. Situace, v níž se nacházíme, je ale výjimečná. Očkujeme v době pandemie,” dodal.

Virus je všude kolem nás a nejedná se o systémovou infekci, nýbrž o slizniční. A toho paradoxně můžeme využít. Druhou, tedy „připomínací” dávku, totiž může dostat pacient doslova ze vzduchu. Díky první dávce vakcíny bude v tu chvíli jeho vnitřní systém umět zareagovat. Takže těžký průběh nemoci už nenastane, ale imunitní paměť tímto dostane ten správný a z hlediska infekce fyziologický podnět, kterým ji přinutíme, aby na tento virus nezapomněla.

Ano. A má to ještě jednu výhodu. „Vnitřní“, tedy, jak my říkáme, systémová imunita a „vnější“, tedy slizniční imunita, to jsou svým způsobem dva světy, které jsou sice propojené, ale jen částečně. Pokud totiž tělo bojuje s nějakým nepřítelem na sliznici, může následně reagovat i tak, že si takříkajíc rovnou vybuduje obranu „i uvnitř“. Není tomu tak vždy, ale může se to stát.

Opačně to ale neplatí. Pokud vás kousne klíště do nohy a tělo vytváří proti infekci protilátky uvnitř, sliznice se to nedozví. A stejné je to i v případě vakcíny. Když dostanete injekci do svalu, tak se vám začnou vyplavovat protilátky a ty vám budou pomáhat, pokud by do vašeho těla někdy v budoucnu pronikl virus. Neexistuje ale žádný způsob, jak bychom sérové protilátky, které se vytvoří uvnitř v těle, dopravili na sliznice. Tam na to zkrátka nejsou receptory.

Takže infekce SARS-CoV-2, která je slizniční, protože proniká do těla skrze sliznice dýchacího traktu, nemůže být na sliznici eliminována injekcí, podanou do svalu. Systémová, vnitřní imunita se zmobilizuje až ve chvíli, kdy virus ze sliznic pronikne hlouběji do těla. Pokud se v nějakém krátkém odstupu několika týdnů po první injekci přirozeně setkáte s nákazou tím, že virus vdechnete, váš vnitřní svět už bude chráněn a vy už těžce neonemocníte, ale vlastně se tak bezpečně s virem „seznámí” i vaše sliznice. A to je vlastně lepší než dostat druhou dávku zase do svalu.

Ta vakcína je poměrně reaktogenní, ona může vyvolat poměrně velkou škálu mírnějších reakcí. Z těch deklarovaných nežádoucích reakcí vychází, že pravděpodobnost, že se s některou setkáte, je řádově až 50 procent a stoupají s druhou dávkou. To nemusí být nic zásadního, ale musím říct, že to není úplně běžné.

Tyto projevy lze takto omezit. Ale co je nejdůležitější, můžeme touto cestou ochránit větší procento rizikových pacientů, protože je důležité tyto lidi naočkovat co nejdříve a my pro ně v tuto chvíli nemáme dost vakcín. Kritické jsou právě tyto měsíce. Tady se každý den počítá. My je tedy můžeme naočkovat jednou dávkou a po krátké pauze, kdy vakcína začne působit, jim umožnit setkávání s blízkými a umožnit návrat k normálnímu životu. Jedná se o zásadní pozitivní dopady psychické, sociální i ekonomické.

Rizikoví lidé s komorbiditami, kterým hrozí těžké průběhy a smrt. Kardiovaskulární a metabolická onemocnění, diabetes a především obezita a nadváha, to vše v kombinaci s vyšším věkem. Lidé v první linii, pokud chtějí, nechť se očkují, ale ti většinou neumírají. Proto si myslím, že ti rizikoví, nemocní lidé by měli mít přednost.

Navíc vakcína je v tuto chvíli schválena v podmíněném režimu, její účinky z dlouhodobého hlediska nejsou dostatečně prozkoumané. Zatím byla testována na řádově desítkách tisíc lidí a to pro vyhodnocení potenciálních rizik ještě není tak velké číslo. Nicméně je zcela na místě s její pomocí zachraňovat životy lidí, kteří by jinak s vysokou pravděpodobností zemřeli. Pro ty je indikovaná.

I v tomto případě platí, že jedna dávka to hypotetické riziko sníží. Navíc pokud se budeme držet toho, že očkování je indikované pro rizikové pacienty, kteří se vesměs rekrutují z řad seniorů, pak se těch případných problémů, které by se, zdůrazňuji, teoreticky mohly projevit v horizontu mnoha let, není třeba tolik obávat, jako u mladých lidí, kteří mají ještě celý život před sebou. Vždy je nutno vážit benefit a riziko, přičemž benefit musí mnohonásobně riziko převážit. V případě správné indikace je zde benefit na straně podání vakcíny.

Jak jsem říkal, vakcína podaná do svalu neumí přímo ovlivnit dění na sliznicích. Virus může navzdory očkování naše sliznice infikovat a může se i vylučovat do okolí. Takže vakcína nezabrání očkovanému lékaři, aby neroznášel virus po nemocnici, abych použil vaše slova. Očkovaný člověk může v tuto chvíli chránit jen sám sebe.

To je jisté už nyní. Vycházíme z principu fungování imunity. Mimochodem česká imunologická škola specializovaná na slizniční imunitu a vakcinaci má dlouhou tradici a je s ní spojen i kus mého života. To vše máme již dávno potvrzené. Bez slizniční imunity není této obrany a je to slizniční imunita, která pomůže předchozí vakcinaci i do svalu a v konečném důsledku i ke sterilizační imunitě.

Chráněni po prodělané infekci jsou, paměťová imunita se jim – a zdůrazňuji dostatečně dlouhodobě – vytvořila na úrovni buněčné, nejen protilátkové. Takže to není nutné. Pokud chtějí být dárci rekonvalescentní plazmy a zvýšit protilátky po očkování, mohou to udělat. Z důvodu bezpečnosti je však při vyhodnocení profitu a rizika nutno myslet mj. i na fenomén, kdy za určitých okolností vytvářené protilátky místo ochrany umožní rychlejší rozvoj infekce při opakovaném setkání s ní.

Není to časté, ale není to ani vyloučené. Skutečně prokázané případy reinfekce s rozvojem onemocnění jsou vzácné. Závisí to vše též na velikosti dávky, případně jiné variantě viru. Srovnejme to s jinými virovými infekcemi, které většinou proběhnou mírně či jen s teplotami či rýmou. Ale samozřejmě ani u nich není vyloučeno, že na jakoukoliv virovou nákazu může nasednout bakteriální infekt, může tam být koincidence čehokoliv dalšího, mohou tam probíhat i dvě věci najednou.

Svou roli může sehrát i fakt, že jsou to lidé, kteří ještě po té první covidové nákaze nemají za sebou rekonvalescenci, jejich tkáně byly při těžkém průběhu infekce poškozené a to může také znamenat při další infekci komplikaci.

Platí to, co jsem uvedl. Imunita se po první nákaze učí s virem bojovat a většinou se to i naučí, ale v medicíně není nic stoprocentní, takže platí i to, že rizikoví pacienti by takové „učení” neměli podstoupit a měli by se spolehnout na vakcínu. Je ale důležité, aby se k ní dostali, co nejdřív. Nejen v domovech seniorů, nýbrž také v rodinách. To je zásadní, zapomíná se na to a k tomu též svým návrhem směřujeme.

To není v pandemické situaci prakticky možné. V rámci klinických studií se sledovaly protilátky po očkování. My při zkoumání lidí, kteří nemoc prodělali, víme, že imunita po prodělání nemoci trvá. Očkování mRNA vakcínou nastolí imunitu buněčnou a protilátkovou. Víme, že i po přirozené infekci protilátky klesají – to je úplně normální, protože v séru IgA protilátky mají biologický poločas týden a IgG protilátky tři týdny. Ale to, že nemám protilátky přítomné v séru, neznamená, že nemám ochranu proti viru, protože ta zůstává na úrovni buněčné.

Řeknu to ještě jinak. Jedná se o vakcínu svým účinkem podobnou živé vakcíně, tj. dlouhodobým. Možná někdo říká, že neexistují důkazy, že ochrana po první dávce trvá i po 21 dnech, ale neuvedl, že nejsou ani důkazy, že netrvá. Interval 21 dní je navíc pouze nejkratší možný interval k podání druhé upomínající dávky vakcíny, ne nejdelší. Je možné podat druhou dávku později.

Vzpomínám si na první vakcínu proti hepatitidě B, to bylo ještě v dobách hlubokého socialismu, tenkrát ještě nebyly rekombinantní vakcíny, tak daleko jsme ještě nebyli. Ta vakcína se podávala do svalu v určité dávce. Byla drahá, tenkrát to byl devizový dovoz. U nás se na základě našich tehdejších znalostí – mějte na paměti, že Československo bylo vakcinační velmoc – rozhodli, že tuto vakcínu aplikujeme do kůže, nikoliv do svalu, a to v mnohem nižší dávce. Podařilo se díky tomu z jedné dávky udělat dávek osm a současně zvýšit účinnost této vakcíny. Takto jsem očkovaný i já a stále mám vysoké titry protilátek. (smích)

Dodnes mám schovaný ten leták, kde je napsáno: „Nesmí se použít jinak než intramuskulárně” – tedy do svalu.

Ale můžeme se podívat i za hranice. Britové se rozhodli, že vakcínu proti covidu podají v jedné dávce. Je to vždycky o tom rozhodnutí, kdy víte, že si na základě odborných znalostí a zkušeností můžete dovolit udělat ten důležitý krok ve prospěch věci, protože ta situace je nyní opravdu vážná a vyžaduje to.

Tímto přístupem zvýšíte podstatně bezpečnost podání vakcíny a zajistíte cíleně a rychle celou rizikovou populaci u nás i při nedostatku vakcín. A otevřete opět život a ekonomiku celé společnosti se všemi pozitivními důsledky. Včetně toho, že lidé nebudou zbytečně umírat a že přestanou zaplňovat nemocnice. Jak jsem uvedl, druhou dávku je možné podat dle potřeby později.

Ne, to není správné, to bych rozhodně nedoporučoval. Ke kombinování různých očkovacích látek není důvod. Navíc při jedné dávce v pandemii a nedostatku vakcín není ani co kombinovat, viďte?