Odmořování novičoku bylo jen divadlo, říká chemický expert

Držení chemických zbraní deklarovalo do současnosti osm smluvních států Úmluvy o zákazu chemických zbraní (dále Úmluva) – Albánie, Indie, Irák, Jižní Korea, Libye, Ruská federace, Spojené státy americké a Sýrie. Kromě USA všechny státy své chemické zbraně již zničily. USA jich ještě vlastní přes 2000 tun, jejich úplné zničení předpokládají v roce 2023.

O této látce neposkytuje žádné informace ani kniha Vila Mirzajanova Státní tajemství: Zasvěcená kronika ruského programu chemických zbraní, která vyšla v USA před deseti lety. A z té se dnes především vychází pro určení dané konkrétní látky. Mirzajanov se však věnuje jen látkám A-230 a A-232.

Výsledky analýzy vzorků získaných z okolního prostředí, a především z krve Skripalových provedené v britské laboratoři Porton Down a následně potvrzené laboratořemi Organizace pro zákaz chemických zbraní (OPCW) podle jejich zpráv ukázaly, že byla použita látka ze skupiny novičoků. Ale vzorec této látky nebyl uveřejněn, podléhá utajení. Řada odborníků proto o použití A-234 proti Skripalům pochybuje.

Když jsem sledoval, jak po pěti nedělích od útoku chtějí britské úřady odmořovat na místě v Salisbury látku, která je podle Mirzajanova velmi nestálá, nabyl jsem dojmu, že tohle už je jen divadlo pro veřejnost – všechno to odstraňování laviček, vytrhávání dlažby atd.

Zveřejněná fotografie a průvodní text zdůrazňují především viditelnou čerstvou jizvu na krku, což odpovídá zhojenému řezu po tracheotomii. Tou je přímo do průdušnice chirurgicky vytvořen otvor pro dýchání, protože horní dýchací cesty jsou neprůchodné. To se může při otravě nervovými jedy stát. Žádné jiné patrné známky intoxikace podle mne nejsou zřejmé. Ovšem celkové hodnocení bych nechal na vojenských lékařích.

Předesílám, že jsem nikdy nemohl pracovat s A-234, Odborníci ale upozorňují, že kdyby byl tento vysoce účinný jed nasazen, museli by být Skripalovi otráveni smrtelně. Nesedí ani způsob vyšetřování a neustále měněné britské zprávy o způsobu nasazení jedu – jednou v autě, pak v kosmetice, v pohance, na klice od dveří… Je mi nepochopitelné, že zkoumání místa otravy probíhalo tak dlouho.

Takové testování lze ale provést během jediného dne. Mimochodem nesedí mi ani to, že na rozdíl od kauzy ruského exagenta Litviněnka nebyly fotografie Skripalů publikovány okamžitě po otravě. I jedno jediné foto by mohlo otravu potvrdit. A-234 jako nervově paralytická látka totiž působí na oči: zornice se po otravě zúží tak, že jsou malé jako špendlíky. Britská strana ale o podobném symptomu nikdy ani nemluvila. Navíc – pamatujete si na ten záběr, kde jsou na místě v akci chemičtí experti v izolačních ochranných prostředcích a dokonce s dýchacími přístroji, zatímco o kousek dál stojí zcela nechráněný policista? Anebo si vezměte tu bytelnou britskou policistku, která postávala jen pár dní po otravě se svou kolegyní u dveří Skripalova domu, na jejichž kliku měl být údajně nanesen A-234. I ony byly zcela nechráněné. V prostředí kontaminovaném zvlášť silným smrtelným jedem!

Látka A-234 by měla být kapalná. Obecně se o použití nervově paralytických látek uvažovalo především ve formě aerosolu, k otravě by došlo především vdechnutím. Všechny nervově paralytické látky – tedy i novičoky – ale působí i přes kůži. Takže nanesení na jakýkoliv povrch se záměrem někoho otrávit je možné. Objevily se informace, že pro zvýšení stálosti byla A-234 nanesena právě ve formě gelu.

To řekl sám Mirzajanov. Když se prý hodí novičok do vody, za několik hodin se rozloží. Je ale absurdní, že by někdo vyvíjel bojovou chemickou látku, která by se rychle rozkládala jen působením vzdušné vlhkosti. Toto tvrzení Mirzajanova já považuji za přehnané. Další ruský vědec, Leonid Rink, který se na rozdíl od Mirzajanova na výzkumu novičoků přímo podílel, také řekl, že A-234 je velice nestabilní, působí na něj voda, louh a další látky. Jsou to ale spekulace, receptura by musela být upravena.

K té vlhkosti: vezměme si prostředí v deštivém počasí a při teplotě deset stupňů, což snad je typické anglické březnové počasí. Střední orientační doby stálosti se za těchto podmínek pohybují pro látku VX od jedné do 12 hodin a od čtvrt hodiny po hodinu pro sarin. Uvádím tyto dvě látky, protože novičoky se vyvíjely právě proto, aby byly překonány slabiny sarinu a VX. Záleží na množství a formě nanesené látky. Kdyby byla ve formě gelu, stálost se významně zvyšuje. Britští odborníci ale údajně nalezli stopy této látky po několika týdnech a zahájili rozsáhlou dekontaminaci všech míst s použitím louhu všude, kde se Skripalovi pohybovali. Kdyby to byla pravda, pak by tato látka musela být mimořádně stabilní a nerozkládala se.

Kdybychom přijali takto předestřený scénář, že pachatel chce někoho otrávit jedem aplikovaným na kliku dveří, pak rozhodně nepoužije něco, co by se v krátké době rozložilo. Musely by být přidány komponenty pro zvýšení stálosti. n Máme tu i další rozpor: Rink a Mirzajanov tvrdí, že A-234 je velmi nestabilní, zatímco šéf OPCW Mehmet Üzümcü sdělil, že je naopak velmi stabilní. Lze to nějak vysvětlit? To vám nevysvětlí nikdo.

Odborníci z OPCW sdělili, že látka, kterou byli Skripalovi otráveni, je opravdu novičok. A podle jejich zjištění byla ta látka „velmi čistá“. Jenže podle již zmíněného chemika Rinka právě údaje OPCW o tom, že byl použit toxický chemicky vysoce čistý materiál, dokazují, že to nebyl novičok A-234.

Pokud by byla gelovitou substancí, kterou Britové údajně u Skripala na klice dveří našli, čistá látka A-234, neušli by podle Rinka Skripalovi od těch dveří ani 50 metrů a okamžitě by na místě zemřeli. Rink sám soudí, že otrava, jak byla popsána v médiích, mohla ve skutečnosti nastat působením fentanylu.

Fentanyl je látka vykazující mohutné narkotické a analgetické vlastnosti. Široce se používá v nemocnicích. Tam je dostupný – i když kontrolovaný. Získat ho z tohoto prostředí je i tak snazší, než ho vyrobit.

A-234 je složitý nervově-paralytický prostředek skládající se z velkého počtu různých složek a přísad, které se různě rozkládají. Byla-li v Salisbury podle zprávy laboratoří OPCW nalezena čistá látka, tak to není A-234. Pokud je, měli by odborníci naopak najít produkty hydrolýzy novičoku, rozhodně ne čistou látku.

To říkají politici, že šlo o A-234. Řada odborníků pochybuje o použití A-234 pro otravu Skripalových. Jinak A-230 i A-234 jsou látky téže skupiny, nyní zvané novičoky. Novičok znamená skupinu jedů, ne jednu konkrétní chemickou látku. Strukturálně jsou obě látky velice příbuzné. Mírný rozdíl je ve struktuře, u A-230 je na atom fosforu vázána methylová skupina a u A-234 ethoxylová skupina. Nejde ale o rozdíly zásadní.

V rámci vojenského projektu FOLIANT bylo v Sovětském svazu syntetizováno několik set látek. První látka dostala kód A-230. Pro testy byly vybrány další varianty A-232, A-234, A-242 a A-262. Analogický výzkum proběhl i ve Spojených státech. Výsledné látce, snad můžeme říci také novičoku, tam byl přiřazen americký armádní kód GP (GV).

Pro přesnost mluvme o látkách seznamu 1. Pracovišť, jež s nimi nakládají, ale nevyrábějí je, je v Česku několik. Šéfka Státního úřadu pro jadernou bezpečnost Drábová uvádí okolo pěti pracovišť. Podle mých informací je jich asi dvojnásobně. Jako příklad uvedu třeba pracoviště Univerzity obrany Brno a laboratoře Hasičského záchranného sboru.

Novičok není látka, na niž se vztahují ustanovení Úmluvy týkající se látek seznamu 1. Tedy žádný souhlas OPCW není potřebný. V tisku se objevily zprávy, že generální ředitel OPCW doporučuje, aby se ohlašovala výroba nad pět gramů novičoků, ale není jasné, jak by to bylo proveditelné. Změna ustanovení Úmluvy je dlouhý proces, do nějž se promítá řada zájmů různých států.

Ve VVÚ se v listopadu 2017 testovalo malé množství látky A-230. K tomu musela být příslušná látka vyrobena. Nikde se nemluvilo o dovozu této látky nebo o jejím získání jinou cestou. Vládní tvrzení neodpovídá skutečnosti, pokud se týká výroby. Ale odpovídá, pokud je řeč o vývoji a skladování.

Protože je řeč o skupině bojových chemických látek, je třeba vycházet z definicí podle závazného předpisu. A tím je v Úmluva. Ta definuje tři pojmy: výroba, zpracování a spotřeba. Nikde v textu Úmluvy není pojem „mikrosyntéza“. Takže rozdíl mezi výrobou a mikrosyntézou neexistuje. Vždy je to výroba.

Tohle tvrzení ale není v souladu s pojmy a ustanoveními Úmluvy. I mikrosyntéza pro získání analytických dat je podle Úmluvy výrobou.

Samozřejmě se nepracuje jen s takovými množstvími. Záleží na způsobu dalšího použití. Malá množství jsou postačující pro měření spekter chemických látek. Pro výzkum metod dekontaminace nebo pro výcvik vojsk jsou potřebná množství podstatně větší.

Výroba se řídí potřebou. A ta je daná nejenom potřebou pro laboratorní výzkum, ale i pro terénní přezkušování a výcviky vojsk. Česko má s OPCW uzavřenu Dohodu o objektu pro ochranné účely. Ten sídlí ve VVÚ. V tomto objektu se může vyrobit maximálně 10 kilogramů látek seznamu 1 za rok. Ale jen pro ochranné účely.

Většina odborníků se shoduje, že příprava gramových množství novičoku v laboratorních podmínkách by neměla být složitá. Podle některých názorů by tuto přípravu měl být schopen provést chemik – absolvent magisterského studia v oboru organické chemie s využitím vybavení běžné chemické organické laboratoře. Podmínkou je vybavení pro práci v rizikových podmínkách.

Vše se dá koupit, vše lze získat za peníze. Kde selže kontrola, mezery jsou.

Celkové množství látek seznamu 1 na území smluvního státu musí být v kteroukoli dobu rovno nebo menší než jedna tuna. Stát neohlašuje množství látek seznamu 1, které jsou vyrobeny v laboratořích. Tam je povolena výroba do 100 gramů. Všechny ostatní objekty podle Úmluvy jakoukoli výrobu ohlašují.

Je to složitější. Látky ze skupiny novičoků nejsou uvedeny v seznamu 1 Úmluvy. Látka A-230 spadá pod režim Úmluvy při výrobě nad 1 tunu, ale látka A-234 až nad 30 tun. Kontrola inspekcí OPCW na místě se provádí tam, kde se vyrobí nad deset, respektive nad 200 tun těchto látek.

To už jste v říši fantazie. Nevíme totiž přesně, jak smrtící je A-234. Pokud bychom jako příklad použili látku VX, je střední letální dávka LD50 při působení přes pokožku průměrně setina gramu na osobu. Z toho se dá lehce vypočítat, kolik lidí by zabilo 30 tun této látky. A A-234 má být několikrát jedovatější. V těchto případech ale říkám, že ne všechny potenciální oběti budou stát ve frontě „se lžičkou na sirup“.

Rozhodně nejsou postačující mikromnožství. Tak lze pouze naměřit analytická spektra látek. Testovat je ale potřebné citlivost detekčních přístrojů, účinnost dekontaminačních směsí, spolehlivost prostředků ochrany se zaměřením na odolnost filtrů, provádí se i toxikologické testy a tak dále. Testování je potřebné nejen v laboratořích, ale i v terénu. Pro komplexní testování by dané množství mohlo být do 100 gramů. Ale je to pouze můj odhad.

Budu zde citovat dlouholetého pracovníka Technického sekretariátu OPCW Ralfa Trappa. Ten 4. května řekl, že s novičokem se experimentovalo „zcela určitě v USA, jistě i v některých evropských zemích a možná ve státech v Asii“. Je tu i zpráva ze 16. května, podle níž německá tajná služba BND získala v 90. letech vzorky novičoku z Ruska, a poskytla je spojencům včetně Británie. Složení a vzorky látky byly podle odborných článků z konce 90. let známy v Německu, v USA, v Británii, ve Francii, v Nizozemsku, ve Švédsku a Kanadě. Ale dnes je asi řada států, které mají vojenské laboratoře, v nichž by se dal novičok vyrobit.

Neodpovídá to skutečnosti.