Článek
Taková praxe se nelíbí ani plicním lékařům. Zbytečně lidi zbavujeme svobody, říkají. V okolních zemích se totiž mohou léčit ambulantně.
Jak moc je izolace nepříjemná, ví i Vladimír M. (65) z Olomouce, který byl před časem zavřený dva měsíce v léčebně v Pasece na Olomoucku. „Být v izolaci je mimořádně traumatizující. Vnímal jsem to velmi špatně,“ svěřil se Právu se svou zkušeností. On sám je přitom důkazem, že neplatí vždy, že TBC je především sociální nemoc, kterou jsou ohroženi lidé na okraji společnosti, ale i zdravotníci, kteří je léčí.
Důležitá prevence
Loni u nás onemocnělo touto nemocí, která se přenáší z člověka na člověka, 444 lidí, o 61 méně než předloni. Patříme sice k zemím s nejnižším výskytem této infekce, přesto u nás loni kvůli ní zemřelo 26 lidí.
„Rozhodně bychom před ní měli být na pozoru,“ uvedl vedoucí Národní jednotky dohledu nad tuberkulózou pražské Nemocnice na Bulovce Jiří Wallenfels.
Důležitá je prevence, ale pro ty, kteří již onemocní, není ani podle českých plicních lékařů nejlepší řešení jejich izolace. Snaží se proto změnit způsob, jakým je s pacienty zacházeno. I na svém kongresu, který pneumologové mají od čtvrtka v Olomouci, upozornili na potřebnost urychlené změny vyhlášky, která by umožňovala u vybraných pacientů v Česku zkrátit dobu izolace a pobytu v nemocnici.
Čas i peníze
„V průměru u nás pacienti s TBC stráví až tři měsíce, dokud nejsou tzv. kultivačně negativní,“ konstatovala přednostka Pneumologické kliniky 1. LF UK a Thomayerovy nemocnice v Praze, předsedkyně České pneumologické a ftizeologické společnosti Martina Vašáková.
„Když si spočítáme, že jeden den v nemocnici stojí 1000 korun, celá hospitalizace a izolace takového člověka přijdou minimálně na 60 tisíc korun. Pokud je to komplikovanější pacient, pak se částka šplhá i ke 300 tisícům korun. Tyto náklady řeší nemocnice, které podle zákona a vyhlášky musí tuberkulózní pacienty léčit a izolovat od okolí,“ uvedla.
Změnu však neprosazují pneumologové jen kvůli nákladům. „Jde nám o to, abychom měli možnost ponechat osobní svobodu těm pacientům, kteří jsou ochotni dodržovat stanovená pravidla. Zkuste se vžít do situace, že bude u vás jen podezření na TBC a já bych vás zavřela na dlouhou dobu pod zámek. Musela bych. Jinak bych se nyní vystavovala riziku trestního stíhání,“ zdůraznila Vašáková.
V evropských zemích pacienty s TBC sledují stejně jako jiné infekční pacienty – například HIV pozitivní. Zdravotní sestra je navštěvuje doma a kontroluje, zda užívají léky a nosí roušku.
Tuberkulózní pacienty, kteří nemají vhodné rodinné zázemí, kontrolují dohledoví pracovníci hygieny a policie. „Severské země takový režim praktikují léta a nemají sebemenší problém s vyšším výskytem tuberkulózy v zemi,“ doplnila Vašáková.
Péče, kdy je nemocný s TBC doma a zdravotník za ním jen dochází, je běžná i na Slovensku. „Pacient se musí zavázat, že dokud bude infekční, musí zůstat v takzvané domácí izolaci. Tedy že bude brát léky a nebude ohrožovat veřejné zdraví třeba tím, že půjde někam, kde je hodně lidí,“ řekl slovenský lékař Ivan Solovič.
„Stýkat s nejbližšími se může, stýkal se nimi ostatně, i dokud se nevědělo, že má tuberkulózu. Pokud pravidla nedodržuje, může jeho izolaci nařídit regionální hygienik,“ dodal lékař.
V podobný systém péče doufají i čeští plicní lékaři, změny se však zřejmě v nejbližší době pacienti nedočkají. Podle ředitelky odboru komunikace s veřejností ministerstva zdravotnictví Gabriely Štěpanyové změna bude ještě předmětem odborné diskuse.
