Obrat v boji s korupcí nastartovaly Nečasovy reformy, tvrdí Bureš z Transparency International

Data pro index vnímání korupce se sbírají vždy za uplynulé dva roky, tedy 2014–2015. Příčiny zlepšení sahají ke staršímu období, k letům 2012–2013, kdy začaly protikorupční reformy vlády Petra Nečase a vicepremiérky pro boj s korupcí Karolíny Peake, přičemž jako nejzásadnější vidím personální a systémové změny ve fungování státního zastupitelství a nástup nového vedení v podobě Pavla Zemana, Lenky Bradáčové a Ivo Ištvana. V té době se začaly otvírat velké, systémové kauzy, jako je kauza Davida Ratha, který je zatím nepravomocně odsouzen, jako je kauza Nemocnice Na Homolce nebo aktivity spojené s Ivo Rittigem. Nemusí se přitom jednat o klasické úplatky, ale o složité klientelistické vazby, kdy se řada lidí snažila prosadit své obchodní zájmy či dosadit svoje lidi do klíčových funkcí, aby tyto skryté obchody mohly nerušeně probíhat.

Tato vláda v pozitivním trendu pokračuje. Nedošlo k žádnému negativnímu zlomu, který by se pravděpodobně začal projevovat. Tato vláda přišla s poměrně ambiciózním protikorupčním programem, zejména v oblasti legislativy. Dotažení jednotlivých projektů tak, aby byly schváleny parlamentem, je poměrně pomalé, i tak jsme ale rádi, že byl přijat služební zákon, byť jeho pozitivní efekty můžeme čekat až v delším horizontu. Nedávno byl přijat zákon o zveřejňování smluv na internetu, který považujeme za velmi důležitý. Řada dalších klíčových zákonů v parlamentu leží a teprve čeká na schválení.

Je vždycky otázka, jakou optikou se na ně díváme. Také jsme si představovali, že služební zákon mohl být lepší. Úpravy na poslední chvíli, které vznikaly pod tlakem opozice, nepovažujeme za správné. Nicméně je pozitivní, že služební zákon byl přijat a začal fungovat, byť není dokonalý. Zákon o zveřejňování smluv na internetu byl nakonec přijat v podobě dobrého kompromisu. Některé jeho varianty vypadaly hůř. Dá se souhlasit s tím, že celý proces postujuje velmi pomalu. Kolegové z Rekonstrukce státu a možná i my jsme se domnívali, že celý proces bude rychlejší, nicméně se neobjevilo nic, co bych v činnosti této vlády hodnotil jako přehození výhybky a nastartování cesty špatným směrem.

Jestliže se někdo snaží ze zákulisí ovlivňovat ať už byznysové, nebo politické záležitosti s využitím klientelistických vazeb, tak to nemusí vždy nutně znamenat, že poruší konkrétní ustanovení trestního zákoníku. Al Capone byl taky usvědčen z daňových podvodů, a ne z organizovaného zločinu a vražd, o kterých nikdo nepochyboval. U nás naštěstí u tohoto typu organizované kriminality nejde o život, ale „jen“ o veřejné peníze. Někdy je skutečně těžké prokázat zdrojový trestný čin, který stál za řadou těchto kauz. Zásah na Úřadu vlády poukázal na celou řadu důležitých negativních momentů, a nemusí to nutně znamenat, že byl porušen zákon. To, že politický podnikatel typu Ivo Rittiga domlouvá s vedoucí kanceláře premiéra obsazení některých postů ve státní správě – nedávno média informovala, že se snažil dostat svého člověka na citlivé místo šéfa policejního útvaru pro odposlechy – to jsou procesy, které je možné označit za prorůstání organizovaného zločinu do státního aparátu. To, co se zastavilo, rozbilo a odkrylo, považuji za významné, i když to nemusí vést k odsouzení.

Projevilo se, že skryté klientelistické vazby se rozkryly. To, že skončila opatrnost orgánů činných v trestním řízení, která bránila stíhání mocných lidí, se v indexu projevilo určitě.

Otázka je, jestli to není mediální klišé. Člověk může slyšet o tom, že se v komunálu lidé bojí jít do politiky, že o to není zájem, ale do posledních komunálních voleb v roce 2014 se přihlásilo historicky nejvíc kandidátů do funkce v obecních zastupitelstvech. Statistiky stíhání komunálních politiků ukazují, že případů zas tolik není. Riziko skutečného odsouzení je poměrně malé. Je samozřejmě možné připustit, že postup policie či státního zastupitelství nemusí být v některých případech adekvátní. Osobně mám velké pochybnosti o stíhání bývalých radních na pražském magistrátu v kauze Opencard. Myslím ale, že trend je pozitivní a lidé, kteří spravují veřejné peníze na místní a obecní úrovni, si přinejmenším uvědomí svoji odpovědnost a budou opatrnější. Komunální sféra hrála v minulosti výraznou roli ve zhoršování ČR v indexu vnímání korupce.

Dna jsme dosáhli v roce 2002, kdy vrcholila velká privatizace, a myslím si, že zhoršování ČR bylo zapříčiněno právě procesy spojenými s ní. Druhý negativní vrchol byl v roce 2011, kdy kulminovaly důsledky finanční krize, ale osobně se domnívám, že na výsledku se podepsalo fungování vlády Mirka Topolánka, Ivana Langra a Aleše Řebíčka.