Článek
Premiér Babiš řekl, že na prezidenta kvůli Miroslavu Pochemu kompetenční žalobu nepodá. Co si o tom myslíte?
Zvlášť mě to netěší. Kompetenční žaloba je podstatný instrument k vyjasnění institucionálních vztahů. Je evidentní, že po celou řadu let řešíme další a další otázky, v nichž máme dojem, že prezident expanduje své kompetence, rozhoduje tak, jak by rozhodovat neměl, vykládá Ústavu sporně.
Ve chvíli, kdy do sporu nevtáhneme jediného možného autoritativního interpreta, tedy Ústavní soud, tak kreslíme nerozřešené otazníky. I když by prezident nemusel tahat za delší kus provazu, tak mu ho necháváme v ruce. Jestliže máme pocit, že v tomto sporu je silnější premiér, ale on se jako silnější nechová, tak potom silnější není.
Andrej Babiš (ANO) s prezidentem Milošem Zemanem
Ústava mu nabízí nějaký prostor a on ho nevyužije. Problém je, že tím nezatěžuje jen své postavení premiéra, ale i budoucích premiérů. Těžko totiž pak lze tvrdit, že prezident nesmí odmítnout jmenování člena vlády, když se tak stalo a nevzbudilo to žádný relevantní ohlas.
Bude-li příště nějaký premiér čelit prezidentovi v podobné věci a bude-li s ním chtít vést kompetenční spor, tak už bude v obtížnější situaci než Andrej Babiš, protože bude precedent.
ČSSD nebo jiné strany se nemohou postarat o to, aby situaci Ústavní soud řešil?
Mohou to dozajista kritizovat, mohou rozporovat tvrzení, že s tím byli všichni srozuměni. Mohou říci, že došlo k porušení Ústavy ze strany prezidenta a že premiér selhal v roli toho, kdo má bránit kompetence předsedy vlády. To dělat mohou a není to bez významu.
Ale ptáte-li se, jak věc dostat k Ústavnímu soudu, tak pak už je jen jeden procesní prostředek, a to je ústavní žaloba. Jenže k tomu potřebujete tři pětiny senátorů a tři pětiny poslanců. A podíváte-li se na to, jak je složená Sněmovna, tak přinejmenším ve Sněmovně je krajně nepravděpodobné, že byste třípětinovou většinu na podání ústavní žaloby na prezidenta našla.
Je to běžné, že vzniká vláda bez všech členů?
Podle dosavadní praxe v České republice to běžné není. V minulosti to bývalo tak, že vláda byla v okamžiku, kdy žádala o vyslovení důvěry, kompletní.
Například ve vládě Miloše Zemana v roce 1998 byl na počátku jmenován místopředseda vlády Pavel Rychetský správcem resortu spravedlnosti a čekalo se na vyvázání Otakara Motejla z postu předsedy Nejvyššího soudu. Ale ve chvíli, kdy vláda předstoupila před Sněmovnu a žádala o vyslovení důvěry, tak Motejl již ministrem spravedlnosti byl. V tomto ohledu je nyní situace unikátní.
Mohl by prezident jmenoval vládu, kde by neobsazených resortů bylo víc?
Vodítko je kompetenční zákon. Východisko je, že v čele každého ministerstva musí být člen vlády, rozumí se tedy samo sebou, že v čele každého ministerstva jiný člen vlády. Nicméně je-li nějaká situace, která to znemožňuje, tak neexistuje ústavní překážka proti tomu, aby ministr spravoval dvě ministerstva.
Jak dlouho taková situace může trvat?
Ústavní lhůta na toto není. Ve chvíli, kdy by to bylo dlouhodobé, tak by to byl problém z hlediska fungování toho ministra. Být ministrem není jednoduché a být zdvojeným ministrem je ještě složitější. Ale to je každopádně věc politická či manažerská, není to věc ústavní.
Záleží tedy na tom, jak to budou jednotliví aktéři vnímat. Pověřený ministr má jeden hlas ve vládě, nikoliv dva. Ve vládě ten jeden hlas může samozřejmě té politické straně chybět.
Pokud Zeman Pocheho nejmenuje, může jej premiér navrhnout opakovaně?
To samozřejmě možné je. Třeba to má pan premiér vymyšlené tak, že spor nechá až na dobu, kdy vláda získá důvěru Sněmovny. Ale jestli tomu je tak doopravdy, to nevím.
