Článek
Vláda schválila přijetí asi 1500 uprchlíků. Jak se na toto rozhodnutí jako lékař díváte?
Z medicínského pohledu bude důležité, z které oblasti světa a z jaké sociální vrstvy budou pocházet. Riziko nákazy od českých cestovatelů, kteří se před odjezdem do exotické ciziny dostatečně po zdravotní stránce nepřipraví a v místě pobytu podceňují prevenci infekcí, může být za určité situace větší než od imigranta. Tito cestující spoluobčané přitom žádné pocity ohrožení u zbytku společnosti nevyvolávají, i když by mohli.
Sýrie, Afghánistán, Irán, Somálsko, Kongo a další státy Afriky a Asie, ze kterých mohou do Česka přijít uprchlíci, tak do naší země mohou zavléct některé nemoci. Víme, jaká je v těchto zemích zdravotní a epidemiologická situace a jaké nemoci by mohly být do ČR zavlečeny?
Největší riziko představují nákazy přenosné bezkontaktně, zejména vzdušnou cestou nebo tzv. feko-orálně, například žloutenky. Krevní či pohlavní infekce vyžadují určité specifické okolnosti a jsou proto méně pravděpodobné. Uprchlíci jsou na cestách dlouhou dobu, akutní nemoci proto většinou prodělají v průběhu svého putování, již před příjezdem k nám.
Rastislav Maďar
Velká část nemocí má inkubační dobu do 3 týdnů. Do Evropy se však mohou dostat i s chronickou déletrvající nemocí, například s TBC nebo jako nosiči různých patogenů. V horních dýchacích cestách může sídlit například původce záškrtu nebo meningokokové meningitidy. Ta se nejvíce na světě vyskytuje právě v subsaharské Africe a na Blízkém východě. Problémem je, že válečné konflikty vedou ke kolapsu standardního zdravotnického systému a k přerušení plošného očkování místní populace.
Tím dochází k růstu výskytu infekčních nemocí, které byly předtím pod kontrolou, jako je přenosná dětská obrna. Navíc imigranti z různých oblastí tráví čas společně v dopravních prostředcích a v uprchlických táborech, takže mohou získat i takové patogeny, které se v jejich domovské zemi běžně nevyskytují.
Není hrozba zavlečení nemocí možná vyšší než jiné problémy, které mohou souviset s adaptací uprchlíků?
Z medicínského pohledu jsou epidemie sice poměrně lehce představitelné, když se ale podíváme na evropské země, kam v minulosti směřovali a pořád směřují imigranti z chudých zemí ve velkém, ať už je to Francie, Velká Británie, Německo, nebo skandinávské země, k žádnému dramatickému zhoršení epidemiologické situace tam nedošlo. A to mluvíme o mnohem větším počtu osob, než kolik jich má být umístěno k nám.
Uvedl jste takové nemoci, jako je TBC, žloutenka a další. Umíme tyto nemoci léčit a je proti nim nějaké očkování?
Léčba velké části infekcí je možná, v případě vážnějších komplikací nebo ve velmi pokročilém stadiu to však může být problémem. Existuje však bohužel nemálo nemocí, kdy je postižená osoba infekční před prvními příznaky, tedy než se vůbec zjistí, že je nemocná. Imigranti obvykle přijíždí bez zdravotní dokumentace, o svém předchozím očkování nemají záznamy. Proto je potřebné udržet co nejvyšší proočkovanost naší populace z hostitelské země.
Ochranný efekt vakcinace obvykle nastupuje za dva až tři týdny, někdy až po druhé či třetí dávce, takže očkovat po kontaktu s nemocným může být už příliš pozdě. Kromě bezplatného pravidelného očkování máme možnost využít možnosti ochrany i proti dalším nemocem, jako jsou žloutenka A, záškrt, černý kašel, meningokoková meningitida atd., a to i v dospělém věku. Na toto očkování za vlastní úhradu dnes přispívají i zdravotní pojišťovny ze svých preventivních balíčků.
Jak by stát měl zajistit zdravotní prohlídky uprchlíků na našem území?
Záleží na tom, co mají za sebou. V každém případě by měli strávit několik týdnů v karanténním zařízení a podrobit se standardnímu podrobnému vyšetření, včetně rentgenu plic a vyšetření tělesných tekutin, kterými se mohou infekce přenášet, jako krev, moč, stolice, sputum. Samozřejmostí je jejich doočkování na úroveň naší populace podle věku a dalších faktorů.