Nejsem ničí kůň, dušuje se budoucí šéf GIBS spojovaný s Babišem

To mohu vyloučit, nejsem ničí kůň. Samozřejmě kdo bude chtít, ten mě může spojovat s premiérem, který mě navrhl na jmenování ředitelem GIBS.

Objevily se také spekulace, že jsem člověkem a vyslancem státních zástupců, ale já jsem tam sám za sebe, za osobu Radima Dragouna a budu tam dělat věci, které si myslím já, že jsou správné. Určitě nejsem ničí vyslanec, nechci být a ani nebudu.

Na Úřadu vlády ve středu jsem se s ním viděl celkově potřetí. Poprvé to bylo poté, co proběhlo výběrové řízení, kdy mi ve velmi krátkém rozhovoru sdělil, že jsem ho vyhrál a že tedy budou následovat další věci. Vždy u toho byla přítomná třetí osoba. A když všechna setkání sečtu dohromady, tak trvala asi pět minut.

Takto se samozřejmě považuju. Mám zkušenosti u policie, kde jsem působil čtrnáct let, a dalších dvanáct let na státním zastupitelství. Takže si myslím, že si dovedu sám utvořit objektivní názor na to, jak by měla generální inspekce fungovat.

Vycházel jsem z veřejných a mediálních zdrojů, které nechci přeceňovat. Nicméně dnes je to bráno jako hotová věc a nasvědčují tomu zřejmě i okolnosti jejich odchodů.

Proto jsem si velmi opatrně dovolil tento závěr vytvořit a přejmout ho, nicméně jsem si vědom toho, že mediální obraz nemusí vždy odpovídat tomu, jaký ten člověk ve skutečnosti je.

Když to řeknu ale velmi obecně, je to problém. Jakýkoli státní orgán by měl působit zcela nezávisle. A postavení ředitele GIBS je také nezávislé. Je jmenován na dobu pěti let a jeho odvolání je skutečně velmi komplikované. Musel by se víceméně dopustit trestného činu nebo závažného jednání, kdy by byl nezpůsobilý další služby.

Ředitel tedy nemá žádný zásadní důvod, aby šel někomu na ruku. Jdu s tím do toho, že nikomu na ruku nepůjdu, a to ať se jedná o zmiňované státní zástupce, nebo premiéra či kohokoli jiného.

Nechci to skutečně žádným způsobem personifikovat či ohraničovat nějakou politickou nebo profesní skupinou.

Pokud jde o Čapí hnízdo nebo jakoukoli jinou kauzu, tak zaprvé vůbec nevím, co inspekce prověřuje. Kdybych s vámi hovořil už v ředitelském křesle, tak bych možná věděl, co inspekce všechno prověřuje, nicméně i tak bych to nebyl oprávněn komentovat.

Pokud to řeknu obecně, v každé trestní kauze, která v této republice běží, je policejní orgán, který je do jisté míry nezávislý, a jeho činnost je dozorována podstatně více nezávislým státním zástupcem.

To znamená, že kdokoli by tedy chtěl tuto kauzu ovlivňovat, tak by s tím měl velký problém.

Zatím jsem z těch krátkých jednání, která jsem absolvoval, takovou obavu nezískal. Kdybych ji měl dopředu, tak bych do té funkce samozřejmě vůbec nekandidoval a vůči tomu se vymezil. Nemám ale skutečně žádné indicie, na základě kterých bych se měl něčeho obávat.

Je to taková vděčná mediální zkratka, nicméně je pravda, že asi žádnému státnímu zástupci v republice se nepovedlo, aby dozoroval v nějakém relativně krátkém časovém úseku pět kauz týkajících se trestné činnosti soudců.

Dělal jsem ale i jiné kauzy, které se týkaly například nelegálních obchodů se zbraněmi, měli jsme tam i uplácení jednoho odborového bosse, který si řekl o půl miliónu korun.

Myslím si, že ano. Navíc jsem se opakovaně zabýval korupcí a trestnou činností veřejných činitelů, publikoval jsem na toto téma i nějaké články. To znamená, že i teoretická rovina k této tematice byla objektem mého zájmu.

Obecně mám zkušenost s trestnou činností, kterou GIBS dokumentuje. Jednak jde o korupci soudců, kde je charakter práce velmi podobný. Ještě před vznikem GIBS jsem se navíc zabýval ve dvou kauzách i trestnou činností příslušníků Vězeňské služby ČR, kteří poskytovali vězňům za úplatu různé výhody. I v tom směru mám tedy obdobnou zkušenost.

A považuji to skutečně za výhodu, že má člověk takový nadhled. Navíc státní zástupce je ten, který vystavuje činnosti policejního orgánu určité vysvědčení, protože je to on, kdo jde s kauzou k soudu a nese kůži na trh. A je to on, kdo čelí případné kritice ze strany soudu, pokud došlo v přípravném řízení k nějakému pochybení.

Necítím se být nějakým politickým nominantem ani si nemyslím, že by to výběrové řízení bylo zmanipulované. Pokud bych měl nějaké signály, že tomu tak bude, tak bych se v žádném případě takového řízení nezúčastnil.

Nikdy jsem o tom s nikým nemluvil a o ničem jsem nevyjednával. Pouze jsem si vyhodnotil, že mé zkušenosti jsou takové, že bych mohl být užitečný, a do výběrového řízení jsem se přihlásil.

O jejich podporu jsem nežádal a ani jsem to nijak necítil. Pokud oni byli někým dotazováni a vyjadřovali se o mně pochvalně, tak o tom mohu jen spekulovat, já to nevím.

Ano, s oběma jsem velmi krátce na toto téma hovořil. Oba nějakým způsobem vyjádřili přesvědčení, že by to bylo fajn, pokud by se někdo, jako jsem já, stal ředitelem GIBS.

Doktorka Bradáčová je člověk, kterého si velice vážím pro její morální postoj, který zastává, také pokud jde o její profesní dovednosti.

Do této doby jsem působil v roli jejího podřízeného a myslím, že naše vztahy jsou velmi korektní. Ale abych řekl, že jsem její spojenec, to je takové spekulativní slovo.

Nejsem si ničeho vědom. Diplomovou práci jsem psal, tuším, v roce 2003, ve značném časovém presu, protože jsem měl spojené studium. Jsou v ní překlepy, což svědčí o té časové tísni, v níž jsem ji psal, ale potvrzuje i to, že jsem ji psal poctivě.

Jestli mi tam někde vypadl nějaký odkaz, to nevím. Po obsahové stránce byla má práce hodnocena kladně, po té formální už méně kladně. Profesorka (Helena) Válková mi tam tehdy vytýkala právě to, že je tam řada překlepů a nedokončené věty.

Nicméně ta práce byla i dále základem pro mou rigorózní práci i těžištěm pro to, v čem jsem pokračoval v dizertační práci.

Byla vedoucí všech mých prací. Takže pokud bych chtěl být nějaký rychlostudent, tak bych určitě tu práci nedělal na katedře, která byla známá tím, že se nedá nějak obejít a že je nejpřísnější ze všech. Já jsem celou dobu netušil, co se na té škole děje. Nikoho jsem k ničemu nepotřeboval a studoval jsem řádně. Později se ukázalo, že právě katedra vedená profesorkou Válkovou vystoupila proti praktikám vedení právnické fakulty a rozjela tu kauzu plzeňských práv.

Povinnosti, které jsem měl jako policista i jako student, byly velmi komplikované. Když jsem si představil, že bych se takto měl trápit pět let, tak jsem si řekl, že na úkor veškerého volného času, všeho soukromého je pro mě výhodnější, když tomu budu věnovat velmi intenzivně dva roky. Padla na to veškerá má dovolená a studijní volno. Učil jsem se o Vánocích, na Silvestra, u moře, v den narozenin. A za cenu těchto dvou let života se mi to podařilo urychlit.

Sloučil jsem druhý a třetí ročník do jednoho a poté čtvrtý a pátý. A to díky tomu, že mi uznali některé zkoušky z policejní akademie. Pokud by tomu tak nebylo, nemohl bych to v životě stihnout.

Jednalo se o volitelné zkoušky typu kriminalistika, sociologie, právní filozofie. Ty mi přímo uznali a na zkoušku jsem nemusel. Složitější zkoušky anebo ty, které se učí výrazně podrobněji na právnické fakultě v Plzni, tam byla zkouška vykonaná na policejní akademii uznaná jako zápočet.

Začínal jsem jako hlídkový policista na ulici, mimo jiné jsem sloužil na sídlišti Chanov (v Mostě). Pak jsem dělal na obvodním oddělení a poté jsem se zaměřil na hospodářskou trestnou činnost, takže jsem dělal na pražské kriminálce. A posledních pět nebo šest let jsem působil na protikorupční policii, kde jsem se zabýval nejzávažnější trestnou činností.

Působil jsem v operativním oddělení a byl jsem v týmu, který se zabýval kauzami Radovana Krejčíře, dále tunelováním Komerční banky nebo například tzv. kauzami uplácení poslance Zdeňka Kořistky či případem vydání stíhaného katarského prince Al Sáního.

Musím říct, že mě poněkud frustrovala nestabilní personální situace ve vedení útvaru, která se odrážela na tom, že odcházeli ti nejzkušenější kolegové, kteří něco uměli.

Myslím si, že vždy je problém, pokud orgány činné v trestním řízení spolu nejsou schopné komunikovat, protože spolu vždy musejí táhnout za jeden provaz.

Informace, které mám, vycházejí pouze z toho dopisu zveřejněného v médiích, jiné další dokumenty jsem po nikom nechtěl. Pokud by měla být pravda to, co v tom dopisu uvádí nejvyšší státní zástupce, v takovém případě by se jednalo o závažný problém na straně generální inspekce. Jsem nicméně seznámen jen s argumentem, který zazněl pouze z jedné strany. Budiž tedy slyšena i druhá strana, než si udělám nějaký zásadní soud.

Z mého pohledu je skutečně zásadním pojmem důvěra. Ať už kolegů v rámci GIBS, jeho vedení vůči podřízeným a naopak, dále důvěra mezi policií a GIBS, byť rozumím tomu, že se ty bezpečnostní sbory mohou dostat do role prověřovaných subjektů.

Ale musí být nastavena nějaká korektní spolupráce, protože řadu poznatků o trestné činnosti policistů se může inspekce dozvědět právě ze strany dalších policistů, kteří mají rozpracovanou jinou trestnou činnost. A pokud se tyto poznatky právě proto, že tam není důvěra, nedostanou k rukám příslušníků GIBS, tak se o ní ani nedozvědí a nemohou ji dokumentovat.

Já jsem si určitý obrázek vytvořil a bylo by asi naivní, abych tam první den přišel se zavázanýma očima a rozkoukával se.

Nicméně nějaké hodnocení bych si ponechal pro sebe a uvidíme, jestli ta realita bude natolik stejná, nebo odlišná. Dnes by bylo velice nekorektní, abych něco ze svých úsudků prezentoval v médiích.

Já si každopádně myslím, že je řada věcí, které by se měly celkem výrazně zlepšit.

Jde o tu spolupráci, kterou jsme zmiňovali. Pak jde o to, že by generální inspekce měla působit v předpolí té kriminality. To znamená, že by měla aktivně trestnou činnost vyhledávat.

Samozřejmě bude nutné personálně doplnit inspekci. Je tam nějaký podstav a budu rád, pokud policisté, kteří se tam budou hlásit, budou pracovití profesionálové, kteří mají vysokou morální integritu. Budu rád, pokud tato kritéria splňují všichni příslušníci, kteří tam pracují.

Budu hovořit s vedoucími pracovníky na různých stupních o tom, jaké jsou jejich představy o dalším fungování této instituce a o jejich fungování v rámci této soustavy. Bude nutné provést inventuru, která zhodnotí jejich dosavadní působení a to, jestli je potřeba měnit strukturu organizace.

Jsou tam funkcionáři, kteří tam sedí, a já nemohu spekulovat, jestli tam zůstanou, nebo nezůstanou. Poté bych se rozhodl, co dál.

Je to zvláštní institut, který nezavedla inspekce, ale byl jí svěřen zákonem.

Bude to věc, o které se bude muset debatovat. Nyní je aktuální judikát Nejvyššího soudu, který umožňuje důkazy z této zkoušky spolehlivosti použít při trestním řízení, o čemž byly dříve spory.

Pokud je to GIBS svěřeno zákonem, tak má povinnost tento institut aplikovat.

Obecně se hovoří o tom, a bylo to zmiňováno i ve zprávě nejvyššího státního zástupce, že dochází k účelovým nahlédnutím do spisu. Vím, že se to benevolentně umožňovalo poškozeným, kteří v jiných kauzách mohli vystupovat jako pachatelé a mohli se tímto způsobem dozvědět, jaké trestní řízení je proti nim vedeno. To je samozřejmě úplně špatně.