Článek
Jak jste přišly s Danielou Flejšarovou na nápad vybavit tým holínkami a deštníky? Byl to nápad vašeho studia E-Daniely?
Jsme jediné dvě návrhářky studia E-Daniely. Od začátku tam bylo zdůrazňováno, že je to Londýn, že je to olympiáda, která se po dlouhé době koná v Evropě, a že je nutno brát v potaz specifika té země. Takže ostrovní počasí, anglický humor se jevily jako veliký námět. Pak jsme s Danielou samozřejmě počítaly s tím, že to má být taky trošku slušivé, elegantní v duchu českých barev a nicméně taky trochu provokativní, tak z toho už ty holínky a deštník vyplynuly. Holínky už jsou docela dlouhou dobu ve světě součástí módy. Deštníky ale vzešly až z pozdější diskuse, v našem původním návrhu nebyly.
Technicky vzato, není to jediná provokace, která na tom je. Všechna loga na tom saku v pařížské modři jsou udělaná ze Swarovskiho kamene, takže jsou blyštivé, protože bylo jasné, že to bude večerní ceremoniál a všechna světla, která na to budou svítit, budou fungovat úplně jinak.
Kameny mají neuvěřitelnou blyštivost kamenů a z těch úplně malilinkatých mikroskopických kamenů je speciálně udělaný Czech Olympic Team, který mají čeští olympionici na hrudi, a česká vlajka, kterou mají na rukávu. Je to takové decentně výrazné.
Čeští sportovci na zahájení olympijských her v Londýně. Holínky a deštníky vzbudily ohlas po celém světě.
Koho přesně napadlo přenést obraz slavného malíře Františka Kupky Dvoubarevnou fugu na kostým?
Ten nápad tu byl déle. Už na zimní olympiádě v Kanadě byl takový zajímavý obraz za vzor, který použili, a sklidilo to velký ohlas. A teď to přenesli na jiný obraz, který se zase implantoval do celého oblečení, takže je i v tom nástupovém oblečení jen v jiné variantě než v té sportovní. Bylo to v základním zadání olympijského výboru. Myslím si, že je to geniální, protože je to příběh toho oblečení a dodává to tomu jinou dimenzi.
K nám gumáková móda zatím nedorazila, což se možná odrazilo i v reakcích na první předvedení. Nebyly jste zklamány, že to Čechům připadá třeba jako přespříliš výstřední?
U nás gumáky stále bereme tak, že se v nich chodí do lesa, ale v Anglii prý českým sportovcům říkali, že jsou hodně britští. Mě to nezklamalo.
Je strašná spousta lidí, kterým se to líbí. Nečekaly jsme, že se to bude líbit všem, a o žádném jiném olympijském oblečení se nikde na světě tolik nemluví. Co můžete chtít víc?
A neměla jste ani pak před světovým publikem strach?
Vždycky má člověk trochu obavy, když nese kůži na trh.
Co na to říkali olympionici?
Pokud vím, tak se jim to moc líbilo. Už při tom zkoušení, kde byla třeba i (kajakářka) Štěpánka Hilgertová, říkali, že se jim to líbí, že je to pohodlné. (Badmintonista) Petr Koukal říkal, že se už moc těší, až si bude moct obléci to sako.
On to prezentoval i osobně na zasedání Českého olympijského výboru, když to bylo poprvé prezentováno ve Veletržním paláci. Byly tam i české plavkyně a bylo vidět, že se v tom cítí opravdu dobře, že je jim to milé, příjemné, sluší jim to.
Byly jsme pak i u toho, když si to brali sportovci, a vím, že jim to sluší, a vypadali v tom skvěle. Neměly jsme z toho pocit, že bychom tím někomu ublížily. Že se to nebude někomu líbit, to je jasné.
Víte, jakou pozornost se vám podařilo na český tým strhnout?
Ano a myslím, že se nám podařilo splnit zadání. Vůbec jsme ale netušily, že to bude mít takový ohlas, že když si člověk zadá následující den do vyhledávače na internetu holínky, že mu nevyskočí nic jiného než české olympijské holínky a že to bude mít takto úžasný ohlas. Je to úžasné – někomu se to může líbit, někomu ne, ale je to k nepřehlédnutí.
Volal vám někdo po zhlédnutí slavnostního ceremoniálu?
Samozřejmě, nejprve mi volali kamarádi, že na americkém Twitteru se o českém obleku mluví více než na českém, potom že už to i Češi dohnali.
Prestižní noviny New York Times postavily holínky do přímého souboje s Ralphem Laurenem, který oděl americkou výpravu do saka a baretu. Lichotí vám to?
Chápeme to jako nadsázku, ale určitě i jako poklonu.
Myslíte si, že vám holínky přinesou prestiž?
To bych samozřejmě strašně ráda, ale člověk musí takovéto velké vlny ohlasu přijímat vždy s velkou pokorou.
Někdo zase říká, že to bylo poněkud komické. Neměly jste obavy, že připravíte českou výpravu o důstojnost?
Určitě to mělo působit jako chytrá nadsázka, suchý anglický humor na ostrovní počasí, ale rozhodně to na těch lidech nepůsobilo komicky. Všichni v tom vypadali velmi dobře včetně pana předsedy olympijského výboru. Opravdu nikdo v tom nevypadal komicky. Neměly jsme z toho pocit, že bychom tím někomu ublížily.
A viděla jste fotografii výškaře Báby v kostýmu?
Neviděla, ale záleží to i na tom, jak byl vyfotografován. S fotografií se dá různě pracovat. Kromě toho, ten kostým byl určen třeba i pro paralympioniky, takže určitá univerzálnost tam byla nutná.
Výškař Jaroslav Bába v olmypijském oblečení
Jak vnímáte příspěvek italského komentátora deníku Gazzeta dello Sport, že jsou „Češi naprosto neuvěřitelní, v těch holínkách v barvě trikolóry se na ně prostě nedá vůbec dívat“?
Není to úplně barva trikolóry, protože barvy Kupkova obrazu úplně neodpovídají trikolóře. A potom, z Italů mluví čirá závist, o nich se na sítích nikde nemluvilo.
Kde se kostým a holínky vyráběly?
Jako návrhářky jsme s Danielou Flejšarovou navrhovaly pouze nástupní část, to bylo naše dílo. A částečně jsme spolupracovaly i na té výrobě a ta se dělala u té nástupové kolekce v Čechách. Celé oblečení pro sportovce dělalo AlpinePro a my jsme dělaly jen ten design u nástupové kolekce.