Naše služby jsou ve skutečnosti levnější, tvrdí ředitel záchranné služby DSA

V první řadě bych rád upozornil, že naše společnost provozuje leteckou záchrannou službu nepřetržitě od roku 1993. A pokud někdo tvrdí, že létáme dráž než policie nebo vojáci, tak je špatně informován nebo záměrně nemluví pravdu. Ve skutečnosti jsme totiž naopak levnější.

Čísla u armády a policie, která se objevila v médiích, jsou velmi zkreslená, protože zahrnují pouze část jejich nákladů na provoz vrtulníků. Nezahrnují například částky za jejich nákup, pravidelný servis, výcvik posádek, modernizaci technického vybavení, pojištění či pronájem stanovišť. Naopak my jako soukromá firma musíme toto všechno do nákladů započítávat.

Přímé náklady na letovou hodinu, v nichž je cena paliva a nutné údržby, účtujeme ministerstvu zdravotnictví pouze ve výši necelých 18 000 korun. Celková cena kontraktu, z níž protikorupční policie vyšla, však zákonitě zahrnuje veškeré naše nutné náklady, tedy i trvalou pohotovost. Tato cena je pevná, přestože pohonné hmoty od roku 2008 výrazně zdražily, stejně jako náhradní díly, které nakupujeme v zahraničí.

Souhlasím, protože na rozdíl od nás nebyly policie ani armáda dosud schopny doložit, kolik je letová hodina doopravdy stojí. A armáda již veřejně přiznala, že to ani nedokáže, protože většina z jejích nákladů na pořízení, provozování a údržbu vrtulníků záchranné služby jde z rozpočtu ministerstva obrany, tedy z peněz daňových poplatníků.

Naši právníci zvažují žalobu za poškození dobrého jména DSA na toho, kdo tuto nepravdivou informaci vypustil do světa, tedy protikorupční policii.

Jsem přesvědčen, že ano. Nestátní provozovatelé záchrannou službu na sedmi z deseti stanovišť, která v ČR jsou, provozovali již od roku 1993. Konkrétně v Liberci, Ústí nad Labem, Ostravě, Jihlavě, Olomouci, Českých Budějovicích a s výjimkou let 2005 až 2008 i v Brně. Na zbylých stanovištích byla provozovatelem armáda či policie. Ministr zdravotnictví Julínek pak na základě vládního usnesení vyhlásil v roce 2008 evropské otevřené výběrové řízení na provozování osmi stanovišť letecké záchranné služby a zajištěni jejího provozu armádou v Plzni a policií v Praze.

Samozřejmě. Ministerstvo zdravotnictví jej otevřelo jakémukoliv provozovateli. Tendr byl podle všech regulí, včetně ceny, jež vycházela z běžných mezinárodních standardů. Zvítězila nabídka, kterou DSA podala společně s firmou Alfa-Helicopter. Smlouva byla uzavřena na osm let, tedy do konce roku 2016, a cena kontraktu činí necelé tři miliardy korun.

Naše letecká společnost žádnou politickou stranu nesponzorovala.

Obavy naši zaměstnanci samozřejmě pociťují. V tom případě by ale v Česku skončila záchranná letecká služba, která je na světové úrovni. Celá kauza je podle mne politická a uměle vyvolaná. Přitom by stačilo, aby si skuteční odborníci vzali tužku a papír a vše objektivně spočítali. Pak by určitě zjistili, že pro stát je výhodnější provozování záchranné služby soukromými společnostmi než armádou či policií. Vůči úrovni záchranných služeb, které provozujeme, jsem dosud neslyšel žádnou výhradu. Funguje to perfektně, což oceňuje i svět.

DSA vznikla již v roce 1992 jako letecký provozovatel. Zpočátku jsme létali s vrtulníky Mi-2 a monitorovali stav ropovodu v tehdejším Československu. Později jsme naši činnost rozšířili o dopravu cestujících vrtulníky i letadly. Létáme po celé Evropě i v Asii. Provádíme také snímkování terénu, filmování včetně přímých přenosů, kontroly plynovodů a drátů vysokého napětí. Máme profesionální leteckou školu, jejímiž klienty jsou studenti z řady zemí. A není jistě bez zajímavosti, že naše letadla a vrtulníky byly ke spatření v nemálo českých i hollywoodských filmech.

Záchranná letecká služba tvoří asi čtvrtinu náplně naší činnosti. Na čtyřech stanovištích máme pro ni vyčleněno celkem osmnáct pilotů a pět moderních vrtulníků EC 135 Eurocopter, z nichž jeden je záložní. V pohotovosti jsou posádky i stroje od východu do západu slunce a například v Ostravě čtyřiadvacet hodin denně. Našimi piloty jsou většinou lidé, kteří skončili aktivní službu ve vojenském letectvu.

Z armády odcházejí většinou po dovršení 45 let, nejpozději však v 55 letech, a kdyby nebylo soukromé letecké společnosti, s pilotováním by skončili. U nás mohou ve vrtulníku létat do šedesáti let a ve dvojčlenné posádce až do 65 let.

Naše vrtulníky nalétají pro leteckou záchrannou službu ročně přes 2000 letových hodin, mohu směle říci, že jsme při těchto zásazích za dvacet let zachránili více než 30 tisíc lidských životů. Nad rámec své činnosti jsme ale také například zasahovali při povodních na severní Moravě v roce 1997 a předloni při velké vodě na Liberecku a Ústecku.

Systém dobře funguje a není důvod ho měnit. Konečně by se už ale měly rozklíčovat finance, po čemž voláme 20 let. Pro záchrannou službu jsou jasně dané mezinárodní předpisy, které přesně definují požadavky na provozovatele. Těmto předpisům v České republice plně dostojí jen DSA a Alfa-Helicopter. Chtěl bych připomenout, že právě kvůli velkým nárokům už na soukromé provozovatele záchranné služby zcela přešly nebo postupně přecházejí Německo a Rakousko, kde to dříve zajišťovala armáda či policie.